Horské chaty I.

Pokoje, společné ubytovny/Matrazenlager, zimní prostory/Winterraum a chrápání.
Když se bavíme o spaní nebo o ubytování na německy mluvící horské chatě, a to může být kdekoliv ve Východních nebo v Západních Alpách, první otázkou obvykle bývá, zda budeme volit spaní na pokoji (dvě, tři nebo čtyři lůžka) nebo na společné ubytovně/Matrazenlager.

Text: Ladislav Jirásko

Martin Busch Hütte, Ötztálské Alpy. Foto: archiv lidé&HORY.

Pokoje nebo společné ubytovny
Spaní na horských chatách na pokojích znamená, že sdílíme prostor s menším počtem lidí a spíme ve „své“ posteli tj. ve čtyřlůžkovém pokoji budou vždy ubytováni jen 4 lidé. Společné prostory jsou obvykle velké místnosti a ve sdílené spací části najdete často palandy (třeba šest nebo sedm), nebo také řadu matrací rozložených vedle sebe na podlaze. Matrazenlager může velmi často znamenat cokoli, někdy jsou se spaním v těchto prostorách spojena i zajímavá překvapení nebo neočekávané příběhy. Ubytování nebo spaní na horské chatě na Matrazenlager bývá někdy skutečné dobrodružství.

Přenocování jako dobrodružství

Túra od chaty k chatě s přenocováním na chatách je pro milovníky přírody a horské nadšence zvláštním zážitkem. Takovéto treky v sobě spojují fyzickou náročnost turistiky s klidem a jednoduchostí přístupu k chatě. Po často namáhavém výstupu jsou turisté odměněni útulnou atmosférou, často s vydatnými regionálními pokrmy a úchvatnými výhledy. Přenocování ve vyšších polohách umožní prožít si např. západ slunce s pohledem na vrchol hor nebo na horské hřebeny, na jasnou hvězdnou oblohu nezasaženou umělým světlem údolních středisek nebo měst. Podobných i jiných nezapomenutelných okamžiků uprostřed hor zažijete velké množství.

Martin Busch Hütte – Matrazenlager, foto: archiv lidé&HORY

Společná ubytovna/Matrazenlager, Winterraum a soukromí

Přidělování míst provádí správce chaty podle obvykle zavedeného místního způsobu, který se může často zdát velmi neprůhledný. Rozdělení skupiny hostů do společných prostor provádí chatař i s vědomím, aby si každý trochu odpočinul a měl v rámci možností své malé soukromí. Uvedu příklad velké chaty Martin-Busch-Hütte (2501 m) nad Söldenem v Ötztalských Alpách. Chata má Matrazenlager se 76 lůžky a bývá velmi často rezervovaná a obsazená již dávno před vámi zvoleným termínem túry.

Proto si v posledních letech horalé rezervují ubytování on-line již třeba v dubnu nebo v květnu. Při rezervaci dostanete při příchodu na chatu číslo pro “svou“ postel. Čísla začínají 1 a končí až 76. Společná ubytovna je v nejhořejším patře pod střechou. Naše on-line rezervace na uvedenou noc byla funkční a komunikace s chatařem při příchodu zcela normální. Přespání ve velkém prostoru proběhlo tuto noc bez problémů. Matrazenlager byl zaplněn asi z poloviny.

Usnuli jsme rychle a spali jsme velmi dobře. Početné hlučně spící přenocovatele jsme vůbec neslyšeli. Následující den bylo krásné počasí a tak jsme se rozhodli, že se po túře na chatu zase vrátíme a bez rezervace zde strávíme další noc.
Byli jsme přesvědčeni, že míst bude opět dostatek a že dvě volná lůžka nebudou ani další den žádný problém. Když jsme se na chatě pozdě odpoledne objevili a zamířili k našim postelím, zjistili jsme, že naše dvě místa už jsou obsazená. Někdo jiný, kdo provedl rezervaci na dnešní den, dostal od chataře stejná čísla jako my včera a naše včerejší postele již nebyly volné. Chata byla ten den zcela zaplněná, chatař pro nás na společné ubytovně neměl již žádné místo. Zbývala jen jedna možnost: zimní prostor/Winterraum. Ten je na chatě Martin-Busch-Hütte i v létě otevřený. Po domluvě s chatařem jsme tedy zamířili do holé betonové místnosti ve sklepě chaty. Podlaha Winterraumu byla pokryta matracemi – obvyklá kapacita tohoto Winterraumu bývá 8 lůžek. Sešlo se nás ale celkem 10 a tak byla nutná domluva o tom, jak vše uspořádáme a jak se na matrace rozmístíme.

Proto jsme museli po příchodu uprostřed bublajících konvic chvíli počkat než jsme mohli obsadit naše necelé dvě matrace. Přespání v přeplněném Winterraumu bylo tuto noc ale daleko náročnější. Bylo to opravdové dobrodružství. Malý přeplněný prostor obsadili a ovládli dnes hluční „chrápači“ a pohoda minulé noci na Matrazenlageru byla ta tam.

Chrápači

Dle našich zkušeností jsou chrápači ve společných ubytovnách a ve Winterraumu asi největší nepříjemnost. V malém Winterraumu na chatě Martin-Busch Hütte chrápali dva spolunocležníci tak hlasitě a tak nepravidelně, že někteří z nás nejspíše vůbec nespali. Jakékoliv pomlaskávání nepomáhalo. Nejprve jeden a krátce potom i druhý chrápající se po zamlaskání otočili a obratem zase usnuli. A chrápání pokračovalo. Dva z našich sousedů to někdy k ránu již nevydrželi a rozhodli se Winterraum opustit a vyhledat jiné prostory. My jsme byli vybaveni špunty do uší, takže jsme nakonec alespoň trochu spali. Vzpomínali jsme na minulou noc na Matrazenlageru, která byla bezproblémová a bezvadná. Druhá noc na chatě Martin-Busch Hütte ve Wintereraumu byla pro nás opravdovým dobrodružstvím, které si často připomínáme.

Austriahütte, Dachstein – Matrazenlager, foto: Karin Elixhauser

Proč horská chata

Pro mne jsou chaty místem, kam se po krásných túrách nebo výstupech velmi rád vracím. Je to nejen místo odpočinku a místo, kde se připravuji na další túru nebo výstup na vrchol. Chaty jsou i příležitostí k poznávání místních a ke komunikaci. Na chatě poznáte mnoho podobně zaměřených lidí, dozvíte se i aktuální novinky třeba o vaší příští trase nebo příštím výstupu. Na chatě zažijete a uslyšíte i mnoho nezapomenutelných příběhů. Uvedu příklad, který s povídáním o ubytování na horských chatách úzce souvisí. Událost, kterou uvedu se stala na chatě Stüdlhütte pod Großglocknerem. Byla nás skupina asi 20 horalů z celého Česka. Ubytováni jsme byli ve dvou místnostech - společných noclehárnách. V každé místnosti bylo asi 15 postelí palandového uspořádání. Když jsme se uložili ke spaní, jednomu z Rakušanů, který spal s námi, se zdálo, že je v místnosti horko. Nemohl spát a tak nasadil čelovku, vstal, došel k oknu a okno pootevřel. A zase se vrátil do postele. Většina ubytovaných již spala a tuto činnost neregistrovala. Asi za půl hodiny jeden kolega z Prahy říká do tmy: tady je kosa. A šel okno zavřít. Za další chvíli dříve zmíněný Rakušan bez řeči a nehlučně opět okno pootevřel. Všichni jsme pak usnuli, nejspíše nikomu čerstvý a chladný vzduch již nevadil. Ani kolegovi z Prahy, který spal vedle mne. Když jsme se ale ráno kolem páté hodiny postupně probouzeli, začal u všech převládat pocit chladu. Byla opravdová kosa. Důvod byl jednoduchý. V noci přišla fronta a začalo sněžit. Vítr si trochu pohrál i s pootevřeným oknem na našem Matrazenlageru, okno se otevřelo více. Bylo tedy více čerstvého vzduchu. Pikantností tohoto příběhu bylo to, že v místnosti kolem otevřeného okna bylo docela nasněženo a většina batohů i volně položených věcí pod oknem byla pod sněhem. Spáčům u okna ale chlad ani sníh v místnosti nevadil, spali hlubokým spánkem ještě v okamžiku, kdy se většina ubytovaných již probouzela a chystala se na ranní očistu. Všechno skončilo nakonec tak, že jsme chataře požádali o dvě lopatky a sníh jsme otevřeným oknem vyházeli ven. Mnoho věcí, které v místnosti pod oknem zavál sníh, jsme ale museli sušit.

I takovéto příběhy jsou spojené s ubytováním na společných noclehárnách na horských chatách. Nedovedu si představit, jak by asi probíhalo spaní skupiny 20 lidí za uvedených podmínek venku třeba ve stanu. Zažil jsem mnoho českých stanů při výstupu na Mont Blanc na ledovcové plošině pod plechovou krabicí známou jako Valotka – Refuge Vallot. Když jsme kolem těchto stanů vystupovali na vrchol, nebyl to příjemný pohled nejen na jejich obyvatele, ale i na zvratky pokryté okolí stanů. O tom třeba někdy příště. Proto naši pradědové začali stavět chaty, které nejdříve pojmenovávali jako Schutzhütte – Chata pro ochranu před nepohodou.

Porzehütte, Karnské Alpy – lokál pro hosty. Foto: Ondřej Jirásko