Ledovce, permafrost a klimatický masakr v Západních Alpách

Klimatické změny zasahují ale i horstva jinde na světě. Připomeňme jen katastrofu v nepálském Langtangu, která se stala 26. srpna 2026. Jsou slyšet hlasy klimatologů i profesionálů zabývajících se horskou krajinou a reliéfem, kteří na základě průběhu letošního léta v Alpách mluví o tom, že podobné změny na horách se v budoucnu pravděpodobně stanou jakýmsi standardem.

Text: Ladislav Jirásko

Ledovec a permafrost

Ledovec je nehomogenní přírodní hmota nebo těleso tvořené ledem. Led se v něm pohybuje vlivem zemské tíže podobně jako voda v řece. Ledovce vznikají hromaděním sněhu, který se díky působení okolí mění na firn, z firnu na firnový led a z firnového ledu na led ledovcový. Přeměna sněhu ve firn je způsobena především jeho táním a znovu zamrzáním pod vlivem tlaku vyšších vrstev firnu. Ledovce se nacházejí na všech kontinentech s výjimkou Austrálie.
Permafrost (permanent frost) je dlouhodobě zmrzlá půda, hornina, suť nebo skála, jejíž teplota se drží pod bodem mrazu. Je to směsice půdy a ledu, přičemž led tvoří až 90 % celkové hmoty permafrostu. Jeho mocnost, tj. tloušťka promrzlé půdy i skalního podloží může být až 1500 metrů. Permafrost spojuje horninu, suť i skálu a má funkci jakéhosi přírodní betonu. Svrchní část, nebo také aktivní vrstva, v létě odtává a v zimě opět zamrzá, tj. podléhá sezonním cyklům mrznutí a tání. Aktivní vrstva bývá hluboká až 3‒4 m a může v ní růst vegetace.

Západní Alpy

Situace ve Švýcarsku
Úbytek švýcarských ledovců byl v minulém roce 2025 opět obrovský. Výsledky měření za letošní teplotně rekordní období budou známy v první polovině roku 2027. Zima s nízkými sněhovými srážkami v kombinaci s vlnami veder v červnu a v srpnu 2025 vedla ke ztrátě 3 % objemu ledovců. Zpráva švýcarské monitorovací sítě GLAMOS uvádí, že nedostatek sněhu a vlny veder v letošním roce opět urychlily tání ledu. Podle vyhodnocení roztála v letech 2015‒2025 ve Švýcarsku čtvrtina zásob „věčného ledu“. Jen v roce 2025 to bylo 1,4 miliardy m3 ledovcové plochy a zmizelo více než 1000 malých ledovců.

Rhônský ledovec/Rhône Glacier, který se nachází ve švýcarském kantonu Uri a je pramenem řeky Rhôna, byl z důvodů rychlého tání od roku 2017 přes léto přikrýván bílými vlněnými dekami. Záběr zbytku ledovce s dekou – rok 2024. Foto: WSL news.

Konec ledovec Plaine-Morte v Bernských Alpách. Ledovec se rozkládá pod vrcholy Wildstrubel a Schneehorn. V letech 2011 a 2018 došlo k náhlému vyprázdnění ledovcových jezer, v červnu 2018 byl objem jezera ca 2 miliony m3 vody. Následná blesková povodeň způsobila značné škody v níže položeném údolí a ohrozila turistické středisko Lenk v regionu Berner Oberland. Foto: Gemeinde Lenk, M. Huss.

Teploty permafrostu rostou a obsah ledu v podloží klesá
Podle monitorovací sítě PERMOS, která se ve Švýcarsku zabývá pozorováním a vyhodnocováním permafrostu, vzrostly během posledního desetiletí (2014–2025) teploty v hloubce 10 metrů na celkem 23 monitorovacích místech o více než 0,8 °C. A v letech 2024 a 2025 dosáhly opět rekordních hodnot.

K nejvýraznějšímu oteplení permafrostu došlo ve Švýcarsku v oblastech s průměrnou roční teplotou půdy pod cca –2 °C. Nebo tam, kde je nízký obsah podzemního ledu, tj. například ve skalních stěnách ve vysokých nadmořských výškách nad cca 3500 m. Teploty permafrostu vzrostly i v teplejších oblastech bohatých na led, které se typicky vyskytují na sutinových svazích nebo u skalních ledovců v nadmořských výškách nad cca 2200 m. Důvodem je skutečnost, že při přiblížení teploty půdy k 0 °C dochází k tání podzemního ledu. Tento fakt potvrzují i dlouhodobá geofyzikální měření sítě PERMOS.

Ledovec Tsanfleuron Glacier se nachází v jihozápadním Švýcarsku mezi kantony Vaud a Valais a přes zaledněné sedlo Tsanfleuronpass byl propojen se sousedním ledovcem Scex-Rouge. Oba ledovce jsou součástí skiareálu Glacier 3000. Záběr z října 2006 dokládá ústup ledovce. Vlevo Tour St. Martin, uprostřed v pozadí Les Diablerets, vpravo nahoře Oldenhorn. V září 2021 byla změřena mocnost ledu na sedle Tsanfleuronpass ještě ca 3,5 metrů. Záběr ze září 2022 dokládá odtání ledu na tomto sedle a definitivní oddělení ledovců Tsanfleuron a Scex-Rouge. Foto říjen 2006: Bernhard Edmaier, Geophot, foto září 2022: Fabricce Coffrini. 

Oteplování zasahuje do větších hloubek
Výše uvedený monitoring ve švýcarských Alpách dokládá výrazné a sílící oteplení permafrostu. Současně došlo k úbytku ledu v podloží a ke zrychlení pohybu ledovců. Jeden z výsledků měření je, že toto oteplení v průběhu času pronikne do větších hloubek a bude pokračovat i v nadcházejících letech a desetiletích.
Uvedené změny permafrostu obecně ovlivňují stabilitu všech horských svahů, které zůstávají celoročně zmrzlé. Data shromážděná monitorovací sítí PERMOS slouží mimo jiné jako podklad pro posuzování podmínek spojených s nestabilitou svahů v oblastech s permafrostem, pro dlouhodobé plánování vysokohorské infrastruktury, pro simulaci procesů probíhajících v permafrostu a pro odhad budoucích změn. Vyhodnocená data švýcarských společností GLAMOS a PERMOS se dají z velké části aplikovat pro vývoj ledovců i v jiných horských oblastech světa.

Tání permafrostu destabilizuje horniny
Následek tání permafrostu: Skalní vrstvy, které dříve držel pohromadě permafrost, se stávají nestabilními. Odborníci a meteorologové připisují sesuv dlouhotrvajícím letním horkům a tání permafrostu. Led uvnitř skalnaté stavby hory, který běžně funguje jako pojivo, stále více taje, což způsobuje ztrátu stability horniny. I drobné podněty jako například pohyb turistů, pak mohou způsobit jejich uvolnění. Chůze po suti místo po vrstvě ledu zvyšuje pravděpodobnost zřícení. Tím se zvyšuje i míra ohrožení vysokohorských turistů a alpinistů, kteří si za svůj cíl zvolili výstupy na tří- nebo čtyřtisícové alpské vrcholy.

Monitoring permafrostu pod vrcholem Stockhorn v Bernských Alpách, foto: Swis Monitoring Network PERMOS

Přibývá skalních sesuvů a odtrhů
Masivní tání má své následky: Hory se stávají nestabilními. Dokladem těchto změn jsou mohutné skalní odtrhy ve švýcarských Alpách v letech 2025 a 2026.

Několik případů těch nejmarkantnějších událostí:

1. Konec května 2025 ‒ obrovská lavina skalní suti a ledovce zasypala v údolí Lötschental vesnici Blatten (více v lidé&HORY č. 3/2025, str. 80). Rozsah zkázy byl bezprecedentní. O této události se hodně publikovalo i u nás v tisku a na internetových kanálech. Díky perfektnímu měřícímu a varovnému systému, který je ve Švýcarsku zaveden, byli obyvatelé Blattenu varováni včas.

2. 12. září 2025 ‒ došlo k podobné události bez lidských ztrát na malém ledovci St. Anna Firn v oblasti Gotthard ve středním Švýcarsku. Při masivním sesuvu se skála a suť nahromadily na ledovci a postupně ho zasypaly. Váha trosek byla obrovská, a tak se ledovec uvolnil a spolu s troskami zřítil do údolí. Glaciologové ze společnosti GLAMOS již o dva roky dříve rozhodli zastavit pravidelná měření přímo na ledovci, neboť oblast byla kvůli tání permafrostu vyhodnocena jako příliš nebezpečná.

3. 5. srpna 2026 – mezi velké skalní odtrhy v Alpách patří i zřícení obrovského skalního bloku z jižní, tj. italské strany Matterhornu/Monte Cervino (4478 m). K odtrhu došlo ve výšce cca 3900 metrů, což je zhruba 500 m pod vrcholem. Obrovská oblaka prachu byla viditelná až v údolí, například v obci Breuil-Cervinia. Na sociálních sítích lze zhlédnout několik videí, která zachycují průběh odtrhu skalního bloku. Vzhledem k tomu, že postiženou část jižní stěny horolezci využívají jen zřídka, nebyl naštěstí nikdo zraněn ani stržen. Italské sdružení horských vůdců UIAGM ve středisku Breuil-Cervinia okamžitě pozastavilo organizované výstupy jižní stěnou. Také na švýcarské straně (Zermatt) horští vůdci důrazně upozorňují před výstupy na vrchol po klasické cestě hřebenem Hörnligrat kvůli extrémnímu riziku pádu skal.

Velký skalní odtrh na jižní straně Matterhornu – 5. srpna 2026, foto: Meteo Aosta

Tání ledu ohrožuje i horské chaty
Četnost skalních sesuvů v Alpách se za posledních 50 let zvýšila téměř desetinásobně. Klimatická změna způsobuje nejen tání ledovců, ale i rozmrzání stále větších ploch permafrostu. Tím se v podstatě ztrácí „tmel“, který drží horninu pohromadě.

Život ve vysokohorském prostředí se stává nebezpečnějším – ať už jde o výzkumníky, místní obyvatele, chataře nebo turisty a lezce. Obavy sdílí i Švýcarský alpský klub (SAC). Budoucnost oblíbených alpských horských chat ve vysokohorských polohách je proto nejistá. SAC spravuje 152 chat a zhruba polovina z nich je kvůli klimatické změně potenciálně ohrožena. Spektrum ohrožení je široké – tání permafrostu, ustupující ledovce, sucho, nedostatek sněhu ve vyšších polohách, stále obtížnější zásobování vodou nebo sesuvy půdy.

Původní Mutthornhütte v roce 2022, foto: SAC

Mutthornhütte v roce 2026, foto: SAC

V roce 2023 musel SAC poprvé ve své historii uzavřít a rozebrat horskou chatu. Mutthornhütte v Bernských Alpách, která byla postavena v roce 1886, hrozilo díky rozpadajícímu se skalnímu podloží zřícení. Proto byla na bezpečnějším místě vzdáleném asi jeden kilometr postavena chata nová.

Prameny a zdroje informací:
Institut Světové služby pro monitorování ledovců (WGMS), univerzita v Padově, univerzita v Bernu.
Zpravodajské portály: tagesschau.de, edition.cnn.com, swissinfo.ch, 24ur.si.
Portál o ledovcích – chamonixglacier. com, portál Swiss Scademy – scnat.ch, archiv DORA – dora.lib4ri.ch,
švýcarský federální ústav pro výzkum lesů, sněhu a krajiny WSL – www.wsl.ch, švýcarské monitorovací sítě PERMOS a GLAMOS
Deníky Walliser Zeitung, Die Presse, Delo, časopis The Cryosphere