Skotský prvovýstup v Norsku

K norskému království náleží celá řada ostrovů různých velikostí. Druhý největší ostrov Norska, Senja, se nachází až daleko na severu za severním polárním kruhem nedaleko města Tromsø. Rozkládá se na území 1586 kilometrů čtverečních a trvale na něm žije asi 8 000 osob.

Ostrov je velmi zajímavý i pro horolezce. Přestože nejvyšší bod nedosahuje ani 1000 metrů nad mořem, díky drsným severským podmínkám připomíná krajina na ostrově Skotsko, které je také častým cílem horolezců vyhledávajících zimní lezení. Nejinak je tomu v případě ostrova Senja, byť věhlasu skotských hor přeci jen ještě nedosahuje.

Severní hřeben vrcholu Ulvetanna. Foto Simon Richardson

Na počátku dubna vyrazili právě na tento norský ostrov lezci Simon Richardson a Mark Robson, kteří pocházejí právě ze Skotska a tedy jim jsou tyto podmínky velmi blízké. Richardson navštívil tuto část Norska poprvé před třemi lety a již tehdy ho zaujal velký horolezecký potenciál tamních hor. Kvůli pandemii pochopitelně musel nějakou dobu počkat, nyní se však naskytla vhodná příležitost a proto s Robsonem vyrazili na cestu.

Na místě k sobě přibrali ještě místního průvodce Benta Eilertsona, který byl jejich plány nadšený, současně se však snažil držet jejich nadšení na uzdě. Oba Skotové nejprve uskutečnili dva prvovýstupy na nižší vrcholy Steinsethogda (473 m) Litjebrusen (532 m), při nichž jim činily potíže místní sněhové podmínky. Trvalo jim totiž poměrně dlouho se přizpůsobit, což je zpočátku vystavovalo nebezpečí lavin.

Simon Richardson v nižší části hřebene. Foto Mark Robson

Nižší hory však nebyly jejich primárním cílem, snažili se tedy uskutečnit také výstup na některý z vyšších vrcholů. Vhodných podmínek se dočkali až poslední den jejich akce. Rozhodli se proto pokusit se vystoupit 500 metrů vysoký severní hřeben vrcholu Ulvetanna (asi 800 m), předvrcholu hory Stormea (974 m).

Podle Richardsona bylo lezení nejprve dosti jednoduché, postupně se však stávalo čím dál tím těžší v souvislosti se stále se zužujícím hřebenem. Přibývaly navíc také strmé mixové a skalní úseky. S postupujícími hodinami rovněž měknul sníh, zejména na východní straně hory, oba muži si tak několikrát mysleli, že selžou. Nakonec však dokázali překonat i klíčové velmi těžké místo těsně pod vrcholem.

Mark Robson na hřebeni. Foto Simon Richardson

Po dosažení vrcholu seznali, že kvůli lavinovému nebezpečí na ostatních stranách vrcholu budou muset sestoupil stejnou cestou, kterou přišli, což vyžadovalo i několik slanění, nakonec se však zadařilo. Cestu klasifikovali stupněm VI na skotské stupnici, což odpovídá třeba některým těžším cestám na nejvyšší skotskou horu Ben Nevis. Od průvodce Eilertsona se navíc dozvěděli, že se jednalo teprve o druhý výstup na vrchol v historii, navíc po nové cestě. Ačkoliv výpravu do Norsku neshledali Skotové jako stoprocentně úspěšnou, s výsledkem byli nakonec po právu velmi spokojeni.

Pohled zpět na prolezenou část hřebene. Foto Simon Richardson

Mark Robson leze poslední délku. Foto Simon Richardson