Tisková konference expedice na K2: po aklimatizaci v Peru přichází odlet!
Zatímco čtveřice účastníků české expedice na K2 Radek Jaroš, Petr „Miska" Mašek, Honza „Tráva" Trávníček a Martin Havlena se před odletem do Pákistánu aklimatizovala na čtvrté nejvyšší hoře Jižní Ameriky Huascarán (6768 m), jejich kolegyně Lucie Výborná odlaďovala v Alpách techniku na přímé vstupy do Českého rozhlasu. A právě v prostorách této instituce se ve čtvrtek 26. 6. uskutečnila tisková konference kompletního týmu, aby shrnula přípravy a popsala své cíle na K2 (8611 m).
Zeptali jsme se všech pěti účastníků:
Trávo, co vás zastavilo na Huascaránu, že jste nebyli na vršku, kde jste měli původně spát dvě noci?
Bohužel, aklimatizovali jsme se trochu hůř, než jsme chtěli, protože jsme spali asi o 500 metrů níž. Na druhou stranu na to, jak ta hora dnes vypadá, můžeme být rádi, že jsme zpět komplet a všichni v pořádku. Je to hora, jak bych to řek... Hora sr....ek. Nejvýš jsme se dostali do výšky 6300 metrů pod takovou hromadu seraků, kterou bychom asi prošli, ale byl by to tak velký risk, že jsme si na to netroufli. Usoudili jsme, že máme před sebou důležitější výzvy a raději to otočili. Skoro si myslím, že letos bude velký problém, aby se tam někdo vůbec vyškrábal, když to raději otočí i tak zkušení horští vlci jako Radek s Miskou. Ta odtrhová trhlina mezi severním a jižním vrcholem je opravdu obrovská. Je třeba kolem deseti metrů široká a na několika místech převátá slabými sněhovými mosty. Já ji zkoušel přelézt, ale propadl jsem se a kluci mě museli tahat ven. Propadl se i samotný batoh, který jsme tam tahali. Asi to dojde i do takového stavu, že Huascarán bude lezitelný jen za pomoci nainstalovaných žebříků. Ta hora se fakt mění. Vždyť mám kamarády, kteří vyprávějí o tom, jak na vršek vyšli jen s hůlkami – to by bylo dnes nemyslitelné.
Zleva: Honza „Tráva" Trávníček, Petr „Miska" Mašek a Radek Jaroš
Misko, jak hodnotíš aklimatizaci?
Buďme rádi, že vše dopadlo dobře, protože situace v Andách je opravdu hodně divoká. Klukům jsem o tom říkal už v Praze v hospodě a nechtěli mi to věřit. Já tam byl před třemi roky a za jeden týden jsme byli jediní, kdo vylezl na vršek. A ono se to ještě zhoršilo. Ale celkově jsem spokojený, podařilo se nám spát tři noci přes šest tisíc, takže to si myslím je dost slušný základ. Parta se zdá být skvělá a v tom bude naše síla. Na start na K2 máme našlápnuto dobře. Láďa Jirásko nám navíc domluvil i špičkového odborníka na počasí v Himálaji Karla Gabla z Innsbrucku. To snad taky pomůže. Škoda jen, že se nezná ještě s nějakým šamanem, který umí vyčarovat dobré počasí. Takhle budeme vědět se slušnou přesností, jaké počasí bude, ale vědět, že bude pořád pěkně, by bylo ještě lepší.
Radek Jaroš ukázal výstupové trasy na unikátním modelu K2 v měřítku 1:10 000
Radku, už jste se rozhodli, jakou cestu na K2 zvolíte?
Ještě ne. Ve hře jsou stále dvě varianty a rozhodneme se až na místě. Buď půjdeme přes Česenův pilíř – cestou, po které jsme v roce 2001 s Miskou vystoupili do 8000 m, nebo přes Abruzziho žebro. Obě linie se scházejí v 8000 m na rameni K2, kde je poslední – čtvrtý výškový tábor. Odtamtud už vede společná cesta k vrcholu. Hodně zrádné místo je v 8200 m tzv. Bottleneck – neboli hrdlo lahve. Tady to vyžaduje techniku, která je v kombinaci s vysokou nadmořskou výškou velkou prověrkou.
Máte nějakou taktiku na vrcholový útok?
Na vršek se musí na K2 vyrážet brzo, aby se člověk stihl za světla vrátit zpět do posledního výškového tábora. Z něho je dobré vyjít tak kolem půlnoci – také kvůli počasí, které se má odpoledne snahu více kazit. Obtížný Bottleneck pak časově vychází kolem šesté až osmé hodiny ráno.
Můžeš nám prozradit v krátkosti harmonogram expedice?
V neděli 29. 6. balíme, v pondělí odevzdáváme náklad, ve středu 2. 7. odlétáme. Potom se z Islamabádu přesunujeme letecky do Skardu a následuje 160 nepříjemných a nebezpečných kilometrů džípem do Askloe. No a odtud se vydáme na zhruba desetidenní pochod do základního tábora. Okolo poloviny července by měl být vybudovaný základní tábor. Pokud bude dobré počasí, pak ani nemusí být ještě základní tábor úplně hotov a hned valíme nahoru. Uvažujeme, že při dobrém počasí a dobré aklimatizaci vynecháme druhý výškový tábor. Letenku zpět máme zabookovanou na 16. 8., ale s tím se ještě dá hýbat.
Tiskovou konferenci uváděla Lucka Výborná, v pozadí Martin Havlena
Jaké jsou, Martine, tvé ambice?
Mé ambice jsou hodně jednoduché. V prvním případě to jsou týmové ambice. Radek je šéf expedice, takže co řekne, to se dělá. Mé osobní ambice sahají někam do prvních výškových táborů, kam snad budu mít šanci se dostat. Ale s mými technickými dovednostmi a vůbec zkušenostmi z hor nemohu s takovými rychlíky držet tempo. Hlavním cílem je samozřejmě vrátit se v pořádku domů. Věřím tomu, že kromě Radka budou úspěšní i Miska s Trávou. Ale život a zdraví je nadevše. Snažím se pomáhat s organizováním expedice a vzhledem k tomu, že miluju vaření, je jasná i funkce kuchaře. Připravil jsem takový jídelníček, že budeme muset postavit speciální jídelní stan. Budu se i tímto bavit, ale věřím, že nějaký ten výškový tábor dopadne.
Kompletní pětice s vlajkou s logem expedice a logem hlavního partnera
Lucko, chystáš z expedice nějaké přímé vstupy do Českého rozhlasu?
Udělám maximum, aby jste každý den mezi 11. a 12. hodinou měli na Radiožurnálu aktuální informace.
A jaké jsou tvé lezecké ambice?
Já mám ambice čistě profesní, protože je to hezká výzva. Lezecká ambice v mém případě zní velmi stručně – nepřekážet. Budu si dávat pozor, abych kluky kvůli vlastním zájmům nepřipravila o nějaký kus drahocenného času, kdy je dobré počasí a podobně... Ráda bych se někam podívala, to je samozřejmé, ale o to tady v té expedici vůbec nejde. Když potom budu chtít, mohu si sama vybrat nějaký vrchol a na něj se vydat za vlastními horolezeckými sny.
Celý nezkrácený rozhovor se členy expedice na K2 přineseme v lidé&HORY 4/2014
Více informací o plánované expedici na K2 sledujte na speciálním webu www.radekjarosnak2.cz a webech dalších členů:
