Stefan Glowacz o Kurtu Albertovi – aneb vzpomínka na legendu

25. října tomu byl přesně měsíc od tragické nehody, během které si jeden z nejzásadnějších lezců poslední generace – Kurt Albert přivodil smrtelná zranění. Tohoto sportovního velikána na jedné straně a přátelského skromného člověka na druhé krátce představíme v č. 5 / 2010 ( vychází za týden). Zde bychom rádi na Kurta vzpomněli prostřednictvím slov jeho dlouholetého spolulezce – Stefana Glowacze, který pronesl na smutečním obřadu řeč shrnující podstatu Kurta jako lezce a kamaráda.

Kdo rozumíte německy, můžete se podívat na videozáznam.

Pro ostatní jsme připravili několik podstatných výtažků z jeho řeči:

„Tam, kde se objevil Kurt, bylo neuvěřitelně veselo, tam byl život.“

„Vždy dělal jen to, co ho baví, o čem je pevně přesvědčen a svou svobodu si vždy obhájil.“

„Kurt nikdy nebyl materialisticky zaměřený, luxus pro něj nic neznamenal a žil skromný život. Byl velmi velkorysý, když by mu někdo z přátel řekl, že mu chybí peníze, Kurt by před něj hodil peněženku a řekl by „Vem si, kolik potřebuješ.“

„Lezl přes čtyřicet let a po všech těch prvovýstupech, stěnách a horách se dokázal z přelezu klíčového místa radovat jako malý kluk, kterému se to povedlo poprvé v životě. Večer v bivaku o tom vyprávěl s jikrami v očích. A právě pro tyto okamžiky Kurt žil.“

„Plánovali jsme spolu další expedici a je pro mne hrozně těžké akceptovat to, že Kurt už u této expedice fyzicky nebude.“

„Můžeme se radovat z toho, že jsme se mohli stát součástí jeho života a vzít si z Kurta příklad – sny nesnít, ale žít je, jako to dělal on.“

„V listopadu chceme dokončit náš prvovýstup ve Venezuele na masivu Acopan Tepui. Milý Holgi (pozn.: spolulezec Holger Heuber), teď tam budeme bohužel muset odjet pouze my dva. Určitě se ale při mnoha situacích zastavíme a položíme si otázku, co by asi na našem místě dělal Kurt.“

„Když už, Kurte, nebudeš při expedicích fyzicky přítomen, budeš pořád mým přítelem na druhém konci lana, v mé mysli, v mém srdci. Děkuji ti, Kurte.“