Ritter der Kokosnuß: nový mixový extrém z dílny Roberta Jaspera

Špičkový německý lezec a alpinista Robert Jasper se každoročně hlásí s nějakým pěkným „úlovkem". Nejinak tomu je letos. Svou novou trofej získal v ledolezecké Mekkce – švýcarském Kanderstegu. Na stěně Breitwangflue se mu podařilo přidat další velmi povedenou mixovou linii (v současné době tu nejtěžší) – Ritter der Kokosnuß (M12, WI5, 165 m), která vede vedle další Jsperovy legendární cesty The Flying Circus (M10, 145 m). Robert Jasper se o tento prvovýstup snažil již několik let – vždy čistě s použitím pouze vlastního jištění - šroubů do ledu, sadou vklíněnců a friendů. Tímto hodnotným způsobem se mu ji podařilo přelézt 13. února 2013 – dokončil tak další z milníků mixového lezení. Cesta představuje vedle technických obtíží i hodně morálové pasáže, které prověří psychickou odolnost.

Vlevo jeskyně s cestami Flying Cirus a Ritter der Kokosnuß; uprostřed: Mach 3 (IV M9, 150m, Robert Jasper, Markus Stofer 2003); vpravo: Reise ins Reich der Eiszwerge (M6+/M7, Robert & Daniela Jasper, 1996)

Robert Jasper k prvovýstupu dodává: „Název cesty je opět inspirován britskou skupinou komiků Monty Python. Je odvozen od německé verze „Monty Python and the Holy Grail" (pozn. red.: film Monty Python a Svatý Grál, 1974). Před několika lety jsem objevil přímou linii hned vedle cesty Flying Circus, která vede přes obrovskou jeskyni k velkým ledovým rampouchům. První délku cesty jsem přelezl už před 10 lety. Zvládl jsem obtížnost M9, překonal křehké ledy i velmi drolivou skálu. Co mě ale zastavilo, byla ta obrovská skalní střecha. Mentálně mě to sužovalo a stále jsem tu cítil jakýsi rest. Letos na začátku zimy jsem poctivě trénoval a poté, co jsem v Eptingenu přelezl několik extrémních drytoolových cest v jeden den, jsem se na místo činu vrátil s větší na dějí na úspěch. První pokus se ale nepovedl – nezvládl jsem ho mentálně, po dni odpočinku jsem se cítil lépe, ale v klíčovém místě (M12) jsem dvakrát spadl. Snad jen díky enormní podpoře mých lezeckých kamarádů jsem se po dvou dnech do Kandetstegu vrátil – tentokrát ve dvojici s horským vůdcem Rainerem Trepptem. Ten den jsem lezl v jakémsi tranzu, byl jsem plný adrenalinu a vše šlo dokonale. Když se stmívalo, dorazili jsme na vysněný konec cesty a potřásli si pravicí."