Ochutnávka lidé&HORY 2/2021

Druhé letošní číslo časopisu lidé&HORY sice vychází až za měsíc, ale již nyní se můžete těšit na pokračující seriál od Radka Jaroše či rozhovor s dlouholetou chatařkou na slovinské chatě Češka Koča Karmen Karničar Klaura.

Radek Jaroš představuje v druhém díle svého povídání Jak se zrodil horolezec období charakterizované jeho lezením ve Vysokých Tatrách, občasnými výjezdy ze zadrátovaného komunistického Československa do např. bulhaské oblasti Vrac a jeho účastí v první expedici na Everest v roce 1994.

"Horolezci, organizovaní v oddílech znají tradici uzavírání skal a ukončení lezecké sezóny – to všichni známe jako “Poslední slanění”. Já to svoje poprvé absolvoval na podzim roku 1983. Když jsem večer vstoupil do místnosti, kde akce probíhala, běžel v rohu na malé televizní obrazovce film o prvním výstupu Messnera a Habelera na Everest bez použití kyslíkových přístrojů (1978). S obdivem jsem ho zhlédl. Musím ale říct, že mě zásadně nedostal. Hlavním důvodem bylo zcela jistě to, že hory, ve kterých se příběh odehrával, byly tou dobou, díky komunismu a ostnatému drátu okolo našich hranic, pro nás stejně dosažitelné asi jako přistání na Měsíci. Navíc mě čekala první zimní lezecká sezóna.
Ve snu by mě tehdy nenapadlo, že se s legendární dvojicí někdy osobně setkám, že se sympatickým Peterem Habelerem budu dokonce podnikat společné akce, a navíc, že za dlouhých dvacet let po jejich expedici budeme teprve 12., respektive 13. člověk na světě, kteří vystoupali na Everest bez kyslíku. Nám se to podařilo z tibetské, tedy severní strany."

foto: Radek Jaroš

Karmen Karničar/Klaura, dnes provdaná za rakouského himálajistu Fritze Klauru, vládne posledních téměř deset let na chatě Češka Koča. V posledních pěti letních sezónách (chata bývá otevřená obvykle od poloviny června do poloviny nebo konce září) tvoří turisté a alpinisté z Česka na chatě Češka koča stabilně okolo 30 % návštěvníků. Planinski vestnik, časopis PZS (Planinska zveza Slovenije), zveřejnil v letošním čísle 2/2021 velice zajímavý rozhovor, jehož autorem je redaktor Planinského vestniku Miro Steinbuch.

Kdy a proč ses stala chatařkou na Češka koče?
To zní, jako bych v životě tohle plánovala (smích). Již na konci 70. let jsem začala na chatě pomáhat „taťkovi“ Andrejovi.
Později to byl tvůj tchán?
Ano, po pěti letech jsme se s jeho synem Davo Karničarem vzali. Přišly děti – Anja, Aljaž, Dorothea. A další události. Češka koča vždycky patřila do rodiny Karničarů. Podle svých nejlepších schopností jsem se jim snažila pomáhat. Nejprve Andrejovi, pak Irmě, Drejcovi. Spolu s dětmi jsme si v letních měsících na chatě vydělali první šilinky. V letech 2004 a 2005 jsem se na Češka koče stala chatařkou. Pak jsem odešla „do zahraničí“, do oblasti Bohinje (smích). Dva roky jsem strávila na Koče pri Sedmerih triglavskih jezerih a následně čtyři roky na Koče Na Komni. To vše přišlo samo od sebe. V té době jsem potřebovala získat jakousi svobodu a přiznám se, že jsem hledala i nové tváře. Teď jsem již šestým rokem zpět na Češka koče jako chatařka se vším všudy."