Jak si vedla Lucka Hrozová a další čeští ledoborci na závodech v Rabensteinu?

Už tradičně se poslední lednový víkend konal známý a velice kvalitní závod v italském Rabensteinu. Závod kvalitní nejen po stránce organizační, ale i účastí špičkových lezců. V podstatě se peloton závodníků SP přesunul ze Saas Fee na tento závod. Ze světové špičky nikdo nechyběl, a tak se bylo na co koukat. Organizátoři usilují o to, aby byl tento závod příští rok zařazen do série světového poháru. Takže nechyběl ani doprovodný program ve formě parašutistické šou.

Lucka v kvalifikace

Na závod jsme odjeli ve složení Míra Matějec, Petr Adámek, Lucka Hrozová a já - Libor Rebel Hroza. Škoda jen, že se od nás už nikdo jiný nezúčastnil. Tento závod není tak daleko, nejsou potřeba zaplatit drahé licence jako na SP. Leze se i disciplína na rychlost. Je to přímo ideální závod na nabírání zkušeností. Leze v něm světová špička, ale je otevřen každému.
Jako už tradičně s klukama spíme v autě a Lucku posíláme do penzionu. Ráno jsme na závodišti mezi prvními. Kluci Míra s Petrem se přihlásili na obtížnost i rychlost. Lucka obtížnost, a já jsem se z hecu přihlásil na rychlost. Proč ne. Kolmá ledová věž 25 m vysoká přímo lákala k vylezení.
Kvalifikační cesta žen nepatřila k nejdelším, ale o to víc byla techničtější, což bylo například osudné pro korejskou reprezentantku, která do finále nepostoupila. Lucka byla v kvalifikaci třetí za domácí Angelikou Reiner a ruskou Marií Tolokoninou.

Petr v kvalifikaci

Kvalifikace chlapů vedla v první půli jen v ledu, paragánovalo se v ledových blocích, které byly i celkem daleko od sebe. První šel Petr Adámek. Petr se zlepšuje každým dnem. Velice jistě přešel první ledovou pasáž a v zavěšených ledových blocích se pohyboval velice jistě. Bohužel zavěsil cepín do jedné z předvrtaných ledových děr a cepín mu nešel vyndat. Pokoušel se o všemožné fígle a v momentu, kdy už cepín povolil mu vypadl z ruky. Se zašprajcovanýma cepínama v ledových děrách bojovali i mnohem zkušenější lezci, ale někdy se to tak už ssemele.

Míra v kvalifikaci

Míra Matějec úplně s klidem v tváři přelézal ledovou pasáž, navíc v čase, který byl shodný s nejlepšími účastníky. Dokonce před závěrečným převisem mohl trošku sklepat. Už jsem ho viděl v semifinále.
Převislá deska začínala bočákem a následovali dlouhé a technické tahy. Míra šel úplně vyrovnaně. Bylo potřeba i dynamických nátahů. A právě v takovém dynamu, zavadil o hranu stěny a rozhodčí jej posoudili jako technický incident. Opět 19. místo jako na svěťáku v Saas Fee. Škoda, měl určitě na víc!
Rychlost v Rabensteinu byla jednoznačně ruskou záležitostí, ostatně jako vždy. Míra skončil, tuším, na 19. místě. Petr o něco hůř a já jsem byl jednoznačně poslední. Je tady fakt, že jsem jako jediný lezl s klasickými zbraněmi a botami o dvě čísla většími, ale i kdybych měl všechno super, lepší bych nebyl. Ale dát 25 m kolmého ledu okolo minuty třiceti mě potěšilo.
Druhý den Míra s Petrem lezou přírodní ledy nedaleko závodiště. A tím stráví skoro celý den.

Lucka ve finále

Lucka jde do finálové cesty jako třetí od konce. Ženy mají finálovou cestu téměř v totožném profilu jako muži kvalifikaci. Nejprve spoustu ledu a ledových bloků a na závěr převis s dlouhými a technickými nátahy. Na rozdíl od jiných závodů, kde Lucka vsází víc na jistotu a leze tím pádem pomaleji, tady vyráží jako rychlík. Jeden paragán střídá druhý a v těžké převislé desce je bezkonkurenčně nejrychlejší. Do teď se jediné Anně Gajlamové podařilo přelézt díky své délce velice dlouhý nátah. Lucka stejným stylem jako Anna nemá šanci. Je potřeba udělat dynamický skok z paragánu, ve kterém visí na spoďák za cepín. Je to hra o milimetry. Skok! A bohužel. Spoďák jí vyklouznul a tím končí. V podstatě ve stejném místě končí i Angelika Rainer, která skočila, tečla chyt a spadla. Tolokonina také musela skočit - měla trošku víc štěstí a chyt se jí podařil přidržet. Lucka končí na pátém místě.

Lucka skáče z paragánu