Grand Prix Prague 2014 Alpenverein.cz - report ze závodu v lezení dětí a mládeže
Sobota (27. 9. 2014) - Obtížnost
V Sobotu po ránu se na stěně v Holešovicích sešla necelá stovka mladých závodníků a závodnic ze všech koutů republiky a dorazili i vzácní hosté ze Slovenska a Maďarska.
Po náročném procesu doplnění startovek pro všech 8 kategorií se kolem půl 11 mohlo začít s předlezením cest a poté se všichni mohli vrhnout naplno do závodu. Systém tří kvalifikačních cest se osvědčil z minula a závod hezky ubíhal. Závodní cesty se povedlo postavit tak, že si hezky zalezli jak ti dobří, tak začínající borci a borkyně. Díky tomu panovala v hale skvělá atmosféra plná povzbuzování a fandění. Postupně se těm nejlepším podařilo TOPnout všechny kvalifikační cesty a k tomu se závodníci perfektně rozřadili, takže obvyklá nervozita stavěčů opadla. Odpolední finále probíhalo na čtyřech cestách současně, kdy dvě mladší kategorie lezly Top-Rope bez izolace a dvě starší si cesty užili On Sight s izolací. I když to zpočátku vypadalo, že cesty jsou pro závodníky moc těžké a že někde třeba nedosáhnou, tak jak na scénu přicházeli lepší a lepší lezci bylo jasné, že o délce to není, takže jsme se i ve finále dočkali několika TOPů. Krásné drama to bylo. Konec závodu na obtížnost a vyhlášení plné medailí Libor krásně osvěžil tombolou sponzorských cen, kde byla podmínka, že do slosování může postoupit jen ten, kdo nevyhrál medaili. To se dětem moc líbilo a nám se zase líbilo, že jsou všichni spokojení.
Pro závodníky nastal čas odpočinku, ale na organizátory čekala další práce. Příprava Boulderů na neděli. Problém s rozdílnou výškou závodníků jsme nakonec vyřešili tím, že dvě mladší kategorie měly do boulderů přidané stupy a chyty v místech, kde jsme si mysleli, že nedosáhnou. Zafungovalo to perfektně a odměnou nám bylo to, že během nedělního závodu nikdo nepřišel s typickou poznámkou „to není fér, dlouhý maj výhodu“…
Neděle (28. 9. 2014) – Bouldery a rychlost
Ranní registrace a rozdání kartiček závodníkům si vzala nějaký čas, ale chvíli po desáté se začalo bouldrovat. Deset boulderů a každý měl pět pokusů a volný výběr pořadí pokusů. To by v tom byl čert, aby se neulezli. První nástřel ukončení lezení jsme stanovili na 14:00, ale nakonec jsme nastavili čas do 15:00, takže těch, co si nestihli dostatečně odlézt některé bouldery, bylo minimum. Co jsem měl možnost sledovat, tak kolem boulderů panovala opět příjemná atmosféra plná fandění a opravdu se bylo na co dívat. Namíchané technické i silové záležitosti, různá řešení podle různé výšky děcek vytvářely skvělou podívanou.
Rychlost s novou elektronickou časomírou probíhala na dvou cestách. Pro větší jsme připravili cestu ze standardních závodních chytů na rychlost, takže si všichni mohli vyzkoušet jaké to je, držet je v ruce. Pro ty menší byla nachystána „madlovice“, takže tahle část byla opravdu jen o rychlosti. Z části haly, kde se odehrávala rychlost, se také pravidelně ozýval potlesk, což bylo znamením, že i tuto disciplínu si děcka mohly užít pořádně.
Závěrečné vyhlášení s tombolou, medailemi a hlavně prestižními poháry v Liborově režii bylo příjemným vyvrcholením celého závodu a loučení s úsměvem ve stylu „Tak zase za rok“ je to nejlepší, co se snad může podařit.
Závěrem bych chtěl poděkovat všem, kteří jakkoliv pomohli s organizací závodu, sponzorům za podporu a závodníkům za účast a skvělou atmosféru.
Dík a Ciao příště!
Fotogalerie:
{gallery}novinky/PR_zpravy/2014/grand-prix-AV{/gallery}
text: David Obročník (Bobr) / www.stenaholesovice.cz
foto: Jan Holomek
