Biarchedi I., Pákistán, Karákóram 2026

Naše letošní expedice do pákistánského pohoří Karákóram se skládala ze dvou hlavních cílů. Prvním bylo v rámci projektu Climb and ski Virgin Summit vylézt a sjet na lyžích panenskou šestitisícovku Biarchedi I (6810 m). Druhým a zároveň preferovaným cílem bylo pokusit se o první výstup na sedmitisícový Masherbrum (7841 m) ze severní strany, tedy z ledovce Baltoro.

Text a foto: Zdeněk Hák

vrchol Biarchedi I (6810 m)

O lyžařské části expedice by měl vzniknout film, a tak se k osvědčené trojici krkonošských lezců a lyžařů ve složení Jaroslav Bánský, Radoslav Groh a Zdeněk Hák na poslední chvíli přidal kameraman a dokumentarista Tomáš Galásek.

Po problémech s udělením víz pro polovinu našeho mančaftu, odlétáme sami s Radarem až 14. června přes Istanbul do Islámábádu. Galas s Banánem se k nám připojí hned, jak to bude možné. Po jedné noci v Islámábádu se letecky přepravujeme do Skardu, kde trávíme tři dny čekáním na povolení ke vstupu do parku a vybavujeme i jiné formality. V pátek 19. června konečně sedíme v jeepu a nabíráme směr Hushe. Poslední vesnička před vstupem do hor leží ve výšce asi 3200 m n. m. Po asi šestihodinové jízdě se ubytujeme ve zbrusu novém hotýlku Refugio Hushe. Místo je věnováno odkazu slavného pákistánského nosiče a horolezce Little Karima, který má v Hushe dokonce muzeum. Následující dny věnujeme aklimatizačním výletům v okolí. Z Čech navíc dorazila dobrá zpráva, kluci dostali víza a konečně odlétají za námi.

V úterý 23. června odpoledne za námi dorazila druhá část výpravy, a tak jsme konečně kompletní. Zítra bychom měli spolu s nosiči vyrazit do Saitcho Campu, jediné zastávky na cestě do základního tábora Laila Peaku, což je náš cíl. Celá trasa se dá v pohodě zvládnout za jeden den, ale kluci nejsou aklimatizovaní a nosičům den navíc také přijde vhod. Bohužel v noci se spolu s Radarem střídáme u záchodové mísy. Tělesné tekutiny z nás vycházejí horem i dolem a jsme zmítáni horečkou a zimnicí. Ráno nejsme použitelní a karty se obracejí. Na cestu vyrážejí spolu s karavanou nosičů jen Galas s Banánem, my zůstáváme. Pokud nám bude zítra lépe, půjdeme spolu se Zaheerem rovnou do základního tábora.

Na cestě do základního tábora

Základní tábor pod Laila Peakem (4200 m) leží na nádherné rozkvetlé louce s horským plesem, a to přímo pod ikonickou horou připomínající vztyčené kopí. I proto jsme si naplánovali výstup odsud. Fantastickou scenérii tohoto místa podtrhují nově vybudované splachovací záchody. Systém samozřejmě nefunguje, ale pro vodu to není daleko. Vlastně je to hezký a čistý kemp. A hlavně jsme tu úplně sami. Sezóna je teprve na začátku, skupiny trekařů ještě nedorazily. Přichází pouze pákistánský „rescue team“, aby zajistil fixními lany přechod přes sedlo Gondogoro-La.

Základní tábor (4200 m) pod vrcholem Laila Peak

Následující týden se nese ve znamení průzkumných a aklimatizačních výstupů. Naším cílem zůstává výstup na Biarchedi I z ledovce Biarchedi s následným sjezdem po ledovci Yermanendu až do základního tábora Masherbrum k ledovci Baltoro. Už teď ale víme, že přímo ze základního tábora nebude výstup po ledovci Biarchedi vzhledem k nepříznivým podmínkám na jeho spodní části možný. A proto jsme se rozhodli, že použijeme trasu Nancy Hansenové a Ralfa Dujmovitse z pokusu, který podnikli v roce 2021. Cesta vede z ledovce Gondogoro a dále jihovýchodním kuloárem až do sedla, přes které se snad dá překročit na horní část Biarchedi. Tehdy společně dosáhli sedla ve výšce 5575 m, resp. 5650 m, ale ani z jednoho pak nebyli schopni sestoupit na druhou stranu. My to chceme zvládnout s lyžemi na nohou. Uvidíme.

V pondělí 29. června se nám v rámci finální aklimatizace podařil výstup do jihozápadního sedla (5575 m) a zdá se, že následný sjezd na ledovec Biarchedi bude možný. Široký žlab má strmost 50–55 stupňů s převýšením cca 350 metrů. Plni naděje sjíždíme a scházíme zpět do základního tábora. Veškerý materiál zanecháváme v C1 na úpatí ledovce (4900 m).

Z Hookova deníku:

Pátek 3. července

Jsou tři hodiny ráno a ve stanu se rozezvoní budík. Venku je jasná noc. Po sérii několika deštivých dnů jsme natěšení, že konečně vyrazíme k ostrému pokusu. Chceme dnes dojít alespoň do C1. Počasí se ale má už během dopoledne opět kazit. Kromě snídaně si poroučíme i balíček vařených vajec a brambor, abychom co nejvíce oddálili přechod na neoblíbenou dehydrovanou stravu. Beztak máme naše batohy skoro prázdné.

Trasu přes ledovec Gondogoro už známe zpaměti, a tak nám zabere jen minimum času. Následné stoupání do C1 zvládáme za necelou hodinu a půl, a tak jsme na místě už kolem půl osmé ráno. Počasí se opravdu začíná rychle kazit a my po velmi brzkém obědě zalézáme do stanů. Kolem třetí hodiny odpolední déšť ustává a začíná se vyjasňovat. Rychle se rozhodujeme pro další výstup. Čeká nás asi 600 výškových metrů do C2. Trasa, kterou jsme stoupali naposledy, je v tuto denní dobu příliš nebezpečná, a tak strmý hang obcházíme více zprava. Celkem snadno nacházím rampu, po které se dá zcela bezpečně stoupat. Další postup v rozbředlém sněhu zvládáme na hranici svých možností. Riziko lavin je příliš vysoké, a tak pospícháme. Radar se dnes zdá být v dobré kondici a prošlapává většinu závěrečného výstupu. Na ledovcovém plató nalézá místo pro poslední depozit. Se setměním stavíme naše dva malé stany.

Odchod do stěny ze základního tábora

Kemp C2 ve výšce 5500 m

Sobota 4. července

Ráno oproti předpovědi fouká a sněží. Dáváme na staré dobré „jedenáctá rozhodne“. A i když výrazné zlepšení nenastává, přesto vyrážíme. Po krátkém výstupu slaňujeme jednu délku lana do kuloáru. Viditelnost je mizerná, ale přesto nasazujeme lyže. Podklad je daleko tvrdší, než se zdálo. Poctivě vypreparovaná „pista“ má sklon kolem 50ti stupňů. Začíná sněžit! Viditelnost je téměř nulová a sklon nabírá na intenzitě. Je pod námi skalní práh, led…? Raději dávám ledovcový šroub a jistím kluky v dalším sjezdu. Opatrně lyžuji za nimi. Dál budeme muset slaňovat! Vrtám hodiny ve velmi tenkém ledu. Větší zátěž by určitě neunesly. Spíše se jen přidržujeme a ledovým žlábkem opatrně hraníme dolů. Naštěstí se dostáváme zpět na sníh a rychle lyžujeme dolů na ledovec. Huf! To nejhorší dnes máme určitě za sebou! Po ledovci Biarchedi stoupáme vzhůru na Masherbrum–La ve výšce 5500 metrů. V těchto místech budeme při sjezdu odbočovat na ledovec Yermanendu, a tak tu zanecháváme přebytečný materiál. Dále se orientujeme jen podle GPS a se štěstím míjíme trhliny obřích rozměrů. Nakonec se přece jen oblačnost trhá a poprvé spatříme skupinu Biarchedi. Naše trojice míří pod tu z našeho pohledu prostřední, tedy pod Biarchedi I.

Na ledovci ve výšce 5700 metrů stavíme dva oranžové stany. Výhledy na okolní štíty, především vrchol Masherbrum, jsou impozantní. Musíme však nutně najít průstup k vrcholu, to je teď náš největší zájem. Určitě půjdeme jinak, než to měli v plánu předešlé expedice. Dle mého daleko atraktivnější a snad i bezpečnější cestou. Celou stěnou se totiž diagonálně táhne kuloár, který končí až téměř v sedle mezi B1 a B4. Ohrožován je pouze jedním serakem. A když se budeme držet spíše vpravo…. Další postup je zatím nejasný, ale cosi mi napovídá, že je možný. Další výstup se zdá býti čistě skalní záležitostí, přesto tušení, že nás čeká žlab nebo rampa. Zatím je snad skrytá našim pohledům…. Zkušenosti nebo intuice? Nevím! Brzy uvidíme.

V kempu C3 - vzadu uprostřed Biarchedi I., vpravo Biarchedi IV

Neděle 5. července

Vstávačka na pátou a kolem sedmé hodiny ranní vyrážíme po ledovci pod samotnou stěnu. Přecházíme laviniště a ve výšce asi 5900 metrů měníme lyže za stoupací železa. Jsme nuceni překonávat prahy o sklonu až 70 stupňů. Cesta vedoucí v levé části kuloáru je sice mírnější, avšak pás seraků táhnoucí se nad ní nebudí zrovna přílišnou důvěru. Spadané hromady ledu na ledovci pod nimi hovoří za vše. Pokud však budeme chtít dolů slyžovat, musíme právě tudy. Radar je opět ve formě a leze jako první. Já s Banánem využíváme jeho stopy. Po osmi stech výškových metrech jsme na hřebeni poblíž sedla mezi B1 a B4. V prostorné rozsedlině má už Radar postavený svůj stan. Jsme ve výšce 6500 metrů. Opět se zatahuje a začíná sněžit! Náš třetí kemp však leží na bezpečném místě a lavin se tak bát nemusíme.

Ve výšce 5900 m měníme lyže za mačky

Jaroslav Bánský pod kempem C4 (6300 m)

Jaroslav Bánský v kempu C4 (6500 m)

Pondělí 6. července – Vrcholový den

Vstáváme ve čtyři ráno a kolem šesté vyrážíme. Na místě zanecháváme jak naše lyže, tak i stany. Bereme jen nejnutnější lezecký materiál. Od vrcholu nás dělí jen něco přes 300 výškových metrů. Dnes to však bude opravdové lezení! A navíc v lyžařských botách… Začínáme stoupat svahem k prvním ledovým výšvihům. První leze Banán, pak Radar a já celý triumvirát uzavírám. Dostáváme se pod šikmou rampu, která diagonálně ubíhá doleva k hřebeni uprostřed JZ stěny. Opravdu je tady! Mám radost! Lano však stále zůstává na dně batohu. Lýtka doslova hoří při lezení v tvrdém ledu toho nejhoršího možného sklonu a nikde žádná možnost k sebemenšímu odpočinku. Nakonec musím zavrtat ledovcový šroub a trochu vyklepat nohy. Kluci už na mě čekají pod klíčovou skalní pasáží. Lezení vypadá obtížněji, než jsme si představovali. Z batohu vytahujeme lano a já dostávám důvěru lézt na jeho ostrém konci. Opatrně traverzuji hladkou skalní plotnu pokrytou nesoudržným sněhem. Je to choulostivé lezení bez jakékoliv možnosti k zajištění. Štand je špatný. Pád si nemohu dovolit. Jsem plně odkázaný na kvalitu materiálu a ostrost svých maček. Konečně se dostávám pod převislý skalní kout. Tady se zajistím! Sundávám rukavice a cepíny držím pro větší cit jen v holých rukou. Pár choulostivých kroků za drobné lišty a konečně se dostávám do mírnějšího terénu. Lezu ke skalnímu hrotu, kde zaštanduji. Dobírám Radara, který hned pokračuje mixovým terénem nahoru pod skalní žebro. Odsud je to už jen kousek na vrcholový hřeben, po kterém záhy stoupáme vzhůru. V zápalu boje jsme si ani nevšimli, že se zatáhlo a začíná opět sněžit. Pak už není, kam stoupat. Jsme na vrcholu. Podle GPS však zjišťujeme, že hlavní vrchol je ještě asi sto metrů východním směrem od nás. Pokračujeme tedy hlubokým sněhem dalších deset minut do míst, kde už terén opět klesá. Konečně! Je 6. července 2026 půl desáté ráno a my jako první lidé stojíme na vrcholu Biarchedi I.

Exponovaný terén krátce nad kempem C4 (6550 m)

Asi po půl hodině strávené na vrcholu zahajujeme sestup. Po osmi slaňovacích délkách jsme zpět v C4. Je kolem poledne. Balíme stany a připravujeme se k dalšímu sestupu. Necítím se nejlépe, navíc sněží a je silná difuze. Lyže proto prozatím zůstávají na batohu. Slézáme asi 55stupňovým svahem. Po několika stovkách metrů se mi dělá trochu lépe a já i Radar nasazujeme lyže. Ve strmém svahu celkem adrenalin. Jarda dál slézá „na raka“ svahem dolů. Viditelnost je nadále mizerná a my spíše jen tušíme, než vidíme nebezpečný serak, který nám jako gilotina visí přímo nad hlavou. Pokud však chceme jet na lyžích, musíme právě tudy. Kousek nad ledovcem nasazuje lyže i Banán a přes obrovské laviniště sjíždíme na ledovec. Celkem bez problémů nacházíme ve spleti trhlin cestu k depozitu našeho postupového tábora. Znovu se zatahuje a vše přikryje hustá mlha. V ledovcovém bludišti se držíme zbytků starých stop a hlavně vlastní intuice.

Slanění z vrcholu do kempu C4

Další sklad přebytečného materiálu máme v sedle Masherbrum-La ve výšce 5400 metrů. Opět ho trefujeme přímo zázračně! Nyní se musíme spustit do námi neznámého terénu a po velmi rozbitém ledovci Yermanendu slyžovat až do Masherbrum B.C., který leží téměř na konci ledovce Baltoro. Naštěstí se oblačnost trhá a my máme šanci v rozbředlém sněhu prokličkovat trhlinami prošpikovaným ledovcem a sjet dolů. Sjíždíme navázáni na lano až k úpatí Masherbrumu. Jeho velikost nám vyráží dech. Pamatuji si ho z roku 2017, kdy jsme spolu s Márou Holečkem stoupali po ledovci Baltoro pod Gasherbrum. Už tenkrát budil respekt, avšak z této perspektivy působí až gigantickým dojmem!

Dále po obnaženém ledovci lyžovat nelze, a tak pokračujeme pěšky. Asi hodinu od základního tábora nám naproti přichází Zaheer. Přináší kávu, čaj, sušenky a colu. Nad hlavou nám přelétá Galasův dron.

Dovětek

Následující chod expedice zásadně ovlivňuje moje zdravotní indispozice. Sled událostí nabírá nečekaný směr, který vyústí v nešťastnou a nečekanou smrt našeho spolulezce a kamaráda Jardy Bánského, který zahynul při pokusu o výstup na Biarchedi II. Čest jeho památce!