Úspěchy v Alpách: bratři Rieglerové na Selle, Ueli Steck na Petit Dru a prvosjezd na Mt. Blancu

Zimní alpinistická sezóna v Alpách je v plném proudu, rádi bychom vám představili tři skvělé výkony, které se udály na počátku tohoto roku a zaslouží si pozornost:

Švýcarský extrémní horolezec Ueli Steck se letos dal dohromady s legendárním anglickým lezcem a fotografem Jonathanem Griffithem, aby se společně pokusili o první volný přelez cesty Voie Lesueur (ED3, M8+, 900 m) v severní stěně Petit Dru. Cestu jako první přelezli bratři Lesueurovi v létě 1952. První zimní přelez si připsali Francouz Thierry Renault a Angličan Andy Parkin v lednu 1983. Klíčové sekce samozřejmě lezla „švýcarská mašina", aby společně s Griffithem zaparkovala v bivaku na konci cesty. Po mrazivé noci sestoupili severním kuloárem Petit Dru. Ueli Steck se nechal slyšet, že tuto cestu nikdy nelezl a v horní části následoval pouze svůj instinkt. Výstup je rovněž součástí jeho přípravy na jarní expedice. Máme se asi opět na co těšit...

Ueli Steck v severní stěně Petit Dru, foto: J. Griffith

Florian a Martin Rieglerové – špičkoví lezci a specialisté na dlouhé mixové výstupy z Jižního Tyrolska – uskutečnili 12. ledna první zimní a zároveň (!) první volný přelez cesty Non ci resta che piangere (IX+/X-) na dolomitickém masivu Sella. Tuto linii v jižní stěně masivu Sella vytvořili v devadesátých letech Edy Boldrin a Dario Feller vedle známější cesty Via Italia '61. Podle bratří Rieglerů je Non ci resta che piangere zhruba stejně obtížná jako její „sousedka", ale musí se lézt s mnohem větší opatrností, protože jištění v cestě je notně zastaralé.

V jižní stěně masivu Sella

V pondělí 16. ledna se podařilo Davide Capozzimu a Stefano Bigiovi jako prvním sjet jihovýchodní žebro vrcholu Dent du Jetoula v masivu Mont Blanc. V létě se jedná o velmi oblíbenou hřebenovou horolezeckou trasu, která vede přes Dent de Jetoula (3306 m), pokračuje na Torre di Jetoula (3342 m) a končí na Aiguilles Marbrées. Snowboardista Capozzi a lyžař Bigio vystoupili z Courmayeuru těstě pod vrchol Dent du Jetoula z pět hodin. I když to oba nečekali, podařila se jim celá linie sjet bez nutnosti slaňování či přecházení. Sklon svahu kolísající mezi 40° - 45° je občas přerušen strmějšími úseky. Liniie vyžaduje optimální sněhové i teplotní podmínky, jinak se sjet nedá.