4/2007

I.     Téma čísla: Klasické alpké výstupy
   II.    Osobnost - Kurt Albert & Holger Heuber
   III.   Skalky - Pernštejn
   IV.   Jihoamerické vrcholy IV.
   V.    Československé a české himalájské
          expedice IV.
   VI.   Logarská dolina
   VII. Lhotse
   VIII. Ostatní

TÉMA ČÍSLA: KLASICKÉ ALPSKÉ VÝSTUPY

Klasické výstupy ve Východních Alpách - SKUPINA TOTES GEBIRGE

Skupina Totes Gebirge patří do soustavy Východních vápencových Alp. Horolezectví zde má dlouholetou tradici. Po lezecké stránce objevili tuto oblast především lezci z Vídně, pro které to byl téměř domácí region. První větší rozvoj horolezectví začal v Totes Gebirge na přelomu19. a 20. století a trval až do 1. sv. války. V celé oblasti je mnoho krásných lezeckých túr, kromě nejvyššího vrcholu Großer Priel a sousedního Spitzmaueru je mnoho krásných klasických cest na Warschenecku nebo Leckkogelu. Známými středisky na východním okraji Totes Gebirge jsou Hinterstoder nebo Spital am Pyhrn. (dále na str. 21 - 44)

Kurt Albert & Holger Heuber

V horolezecké minulosti najdeme mnoho lezeckých dvojic, které společnými silami dosáhly mimořádných úspěchů. Za všechny jmenujme například duo Reinhold Messner a Peter Habeler. Světovou špičku v lezení bigwallů dnes představuje dvojice elitních německých lezců Kurt Albert a Holger Heuber. Společně mají za sebou několik unikátních prvovýstupů po celém světě. (dále na straně 11)

Skalní oblast Perštejn

Spolu se Svatošskými skálami patří skalní oblast Perštejn k nejvýznamnějším lezeckým terénům Západočeského kraje. Až 50 metrů vysoké ortorulové stěny nabízí řadu krásných výstupů v obtížnostech pro všechny kategorie lezců (s převahou těch náročnějších – od 5 st.). Více než 120 tras je dobře odjištěno pomocí borháků a nýtů, ale i tak se může hodit několik vklíněnců, smyček a friendů. Dolů se většinou slaňuje. (dále str. 14-15)

PERU

Peru, to je exotika historie, kultura, nádherná příroda. Pro středoevropana začíná nečekaně pustou hlinitou pouští, která se táhne od moře. Klimatické podmínky jsou dané studeným proudem, který omývá společně s vlnami Tichého oceánu břehy Peru. Všechna vlhkost se jejím působením vysráží nad oceánem a pobřeží je neustále zahaleno v mlžném oparu. Déšť ovšem chybí a sním i vegetace. O to bujněji se vyskytuje na východě Peru, kde je mimo jiné krásný neprostupný tropický prales. Ovšem mě vždycky zajímala jedna oblast. Hory. Jedno z nejkrásnějších pohoří světa - Kordillery. V Peru se dělí na Černé a Bílé. Každého horolezce zajímá Kordillera Blanca. (dále na straně 45-47)

ČESKOSLOVENSKÉ A ČESKÉ HIMALÁJSKÉ EXPEDICE IV.

Vedle Cho Oju je krásná hora. Jmenuje se Gaurishankar a měří něco přes sedm tisíc metrů. Láká mě. Umím si představit, že bych ji vylezl, pak se vrátil do sedla, odpočinul si a vydal se na Cho Oju.“ Leopold Sulovský po návratu z podzimní výpravy na Cho Oju v roce 1999.

Náš seriál se postupně dostává do období listopadových událostí v roce 1989 a následného rozdělení Československa. V úvodu tedy zmíníme expedice, které proběhly ještě pod společnou Československou vlajkou a v druhé části se již budeme věnovat ryze českým expedicím po roce 1993, které budou rovněž tématem následujících dílů. Závěr seriálu bude patřit ohlédnutí za slovenskými himalájskými expedicemi.
(pokračování na str. 48-49)

Slovinské Alpy: Po hřebeni nad Logarskou dolinou

Logarska dolina je největší dolinou Kamnických Alp (Kamniške in Savinjske Alpe). Je to mohutné ledovcové údolí se širokým a rovným dnem ze všech stran obklopené skalnatými vrcholy. Z jihu dolinu ohraničuje hlavní hřeben Kamnických Alp s mohutnou Ojstricí (2 350 m) a Planjavou (2 394 m), ze severu pak masiv Mrzle Gory (2 203 m). Vrcholy spojuje značená turistická stezka, která tak umožňuje podniknout nádhernou, ale značně náročnou několikadenní vysokohorskou túru kolem Logarské doliny. (pokračování na str. 50-51)

Lhotse 2006-2007

Lhotse je i přes svojí výšku 8 515m poměrně málo lezená hora. Její jižní stěna je moc těžká a západní zase ve stínu většího Everestu. Nemá pověst hory zabijáka jako např. Annapurna, K2 anebo Nanga Parbat, přesto mne tato hora mimořádně zasáhla do života. Expedice Lhotse trvala déle než rok, protože doba mezi odletem z Nepálu v květnu 2006 a návratem zpět v květnu 2007 nebyla o ničem jiném než o netrpělivém čekání a přípravě právě na ten návrat. Byla to moje nejdelší expedice, vzala mi více sil než všechny předchozí osmitisícovky. A nejen to. Mezi osmi lidmi, kteří v bezprostřední blízkosti Lhotse během jara 2006 a 2007zemřeli, byl i můj spolulezec a přítel Pavel Kalný. (pokračování na str. 54-56)