1/2004

I.     Téma čísla: Dachstein
II.    Írán
III.   Expedice Mali
IV.   Finsteraarhorm
V.    Silvretta na sněžnicích
VI.   Ostatní

TÉMA ČÍSLA: DACHSTEIN

Dachstein je bezesporu jedno z největších a nejzajímavějších pohoří Severních vápencových Alp. Horolezci, turisté, lyžaři i cyklisté zde naleznou nepřeberné množství atraktivních cílů, stejně jako dobré zázemí pro provozování svých aktivit. Ale nejsou to jenom majestátné vrcholy, které tvoří toto pohoří. Pestrobarevná mozaika krajiny by nebyla úplná bez blankytnně modrých hladin jezer Gosausee a Hallstätter See, rázovitých vesnic a městeček na úpatí hor i měsíční krajiny rozsáhlých suťových polí.
Nad tím vším, jako pastýř nad svým stádem, drží ochranou ruku Hoher Dachstein, strmě a nepřístupně padající k jihu přes 800 m vysokou stěnou a od severu zahalen do pláště z ledovců Gosaugletscher, Hallstätter Glescher a Schladminger Gletscher.
(dále na str. 19 - 42)

Írán - země neznámá, země hornatá

Írán je zemí pouští, ropy, perských koberců, islámu, zahalených žen, ale také hor. Většina země se rozkládá na náhorních plošinách, které jsou na okrajích obklopeny horskými hřebeny. Na severu u Kaspického moře je to pohoří Elborz, na jihu se táhne Zágros, v centrální části se rozkládají Kohrúdské hory a na severozápadě sem zasahují výběžky Arménské vysočiny.
(dále str. 48-51)

Za teplem do Afriky

Říká se : "Horolezectví je nejlepší způsob jak přezimovat léto.", a to se mě na expedici „K2 - Broad Peak“ v loňském roce podařilo realizovat na více než sto procent. Při osmi pokusech o K2 a třech o vrchol Broad Peaku jsme vymrzli dostatečně. Proto jsem se příliš nebránil myšlence prohřát svoje staré kosti začátkem zimy na africkém kontinentu. Lezl jsem už kdysi v Maroku v oblasti soutěsky Todra, ale to vlastně byla ještě skoro pořád Evropa. Ale Mali pod Saharou? To bude jiná káva. A byla!
(dále na straně 52-54)

FINSTERAARHORN, 4274 m

Markantní špičatý vrchol z krystalické žuly impozantně převyšující své okolí uprostřed zaledněného horského světa Bernských Alp přitahuje alpinisty v letním i v zimním období. Zejména skalnaté hřebeny vycházející z vrcholu k severozápadu a k jihovýchodu, dominují nad zaledněnými kotlinami ledovců Fieschergletscher a Finsteraargletscher. Silueta tohoto nejvyššího vrcholu Bernských Alp lákala k prvním výstupům od nepaměti a není tedy divu, že první zaznamenaný výstup na tento vrchol byl uskutečněn již v létě roku 1804.
Finsteraarhorn se podobně jako sousední vrcholy Bernských Alp je obklopen mnoha ledovci, kterým vévodí ledovec Aletschgletscher, největší na území Alp. Právě ten a Konkordiaplatz jsou velmi častými východisky na vyzývavý vrchol. Severozápadně ležící Fieschergletscher se dá přirovnat k ledovcům v oblasti Mont Blancu nebo Monte Rosy a i další, dosud nejmenované okolní ledovce Oberaargletscher či Namenlosergletscher, jenom potvrzují eleganci nejvyššího vrcholu Bernských Alp.
(pokračování na str. 12-13)

Výstup na Gamshorn - „kamzičí roh“

Silvretta v našem povědomí existovala vždy jako skialpinistická „Mekka“, ležící kdesi na západě Rakouska. Věděli jsme, že se jedná bezpochyby o krásné pohoří, nezanedbatelné nejen kvůli své rozloze 900 km², ale i díky 50ti třítisícovým vrcholům a 120ti menším ledovcům, které se zde nacházejí. Konkrétní rozměry pro nás získala tato horská skupina v lednu loňského roku, kdy jsme se vydali na dvoudenní túru do pohádkového údolí Jamtal.
(pokračování na str. 16-17)

Ostatní