1/2007

I.     Téma čísla: Lavinová prevence
   II.    Špicberky
   III.   Vrcholky Jižní Ameriky I.
   IV.   První československé himalájské
          expedice
   V.    Horská služba - Jizerské hory
   VI.   Skalky - Velká a Malá Baba
   VII. Ostatní

TÉMA ČÍSLA: Lavinová prevence

Pohyb v lavinovém terénu

Pohyb ve volném terénu v zimním období získává rok od roku větší oblibu u milovníků hor, sportovců provozujících různé druhy zimních sportů, ale i u některých návštěvníků, přijíždějících do hor pouze občasně nebo za účelem rekreačních pobytů. Proto je úroveň vědomostí jednotlivců o bezpečném pohybu v zimních podmínkách velmi rozmanitá. Bohužel, někteří z nich mají minimální znalosti, někteří si jakékoliv nebezpečí snad ani nepřipouštějí. Dokladem toho jsou některé tragické události z posledních let, kdy např. v lavinách zahynuli i lidé, které můžeme zahrnout do kategorie horolezců, aktivních vysokohorských turistů, technicky zdatných lyžařů a snowboardistů.

Účelem tématu je znovu alespoň ve stručnosti seznámit všechny zájemce o zimní aktivity ve volném terénu s jedním z největších nebezpečí, se kterým se mohou setkat nejen ve všech vysokých horách, ale i v některých středně vysokých pohořích a dokonce i v těch, kde se doposud nevyskytovalo. Toto nebezpečí se nazývá sněhová lavina.
V uvedených kapitolách je využito současných nejnovějších poznatků a zásad pro pohyb v lavinovém terénu. Je však nutné připomenout, že pro velkou rozmanitost lavinových situací neexistuje jednoznačný recept, jak každou řešit a vždy si musíme uvědomovat, že i přes naše velmi dobré znalosti a potřebné důležité informace podstupujeme určité riziko, byť jsme jej dokázali zodpovědně minimalizovat.
(dále na str. 21 - 42)

Cesta na Newtontoppen

Když roku 1596 holandský mořeplavec Wilem Barents „zabloudil“ při hledání severní mořské cesty do Číny daleko na sever, spatřil nové souostroví, které podle charakteristických tvarů hor nazval Špicberky - Špičaté hory.

Tento název se ujal především u Středoevropanů, ale Skandinávci je nazývají Svalbard. Pod Špicberkami se rozumí jen jeden z jeho největších ostrovů. Svalbard znamená z vikinského slova studené pobřeží. Podle islandských kronik Špicberky údajně jako první spatřili Vikingové, i když pravděpodobně prvními, kteří na souostroví pobývali, byli ruští rybáři a lovci. V roce 1920 byla na Pařížské konferenci podepsána smlouva, která přisoudila Špicberky, do té doby země nikoho, Norům. Signatáři smlouvy, mezi nimi bylo i tehdejší Československo, si však vyhradili právo hospodářského využívání Špicberk. Proto mimo Norů jsou na Špicberkách i Rusové, kteří těží v Barentsburgu uhlí. Od roku 1925 Špicberky patří pod norskou správu.
(dále na straně 10-12)

JIHOAMERICKÉ VRCHOLY I.

Vysoká nadmořská výška vrcholů a nádherné přírodní scenérie lákají do Jižní Ameriky stále více horolezců. Krásu And, ale i zážitky z pohybu v této divoké hornaté oblasti vám přiblíží seriál "Jihoamerické vrcholy", který bude pravidelnou rubrikou ročníku 2007.
Výlet na tropické ledy Jižní Ameriky jsme s Maydayem plánovali už dlouho, takže přípravy i odlet proběhly relativně hladce. Noční bus do Mnichova, přestup v Madridu a v pondělí 5. června jsme už přistávali v Limě.
V Limě jsme brzy zjistili, že největší autobusoví dopravci jsou na noční cestu do Huarázu beznadějně vyprodaní. Obvolávali jsme menší společnosti, které jsme našli ve žlutých stánkách. Poslední dvě místa na jedenáctou v noci měla firma Rodriguez. Rezervovat nemohla. Skočili jsme rychle do prvního taxíku. Řidič se za námi snažil narvat naše ohromné bágly. Marně. Bereme kombíka a řítíme se třicítkou noční Limou do podezřele vyhlížející chudší části. Dvě hodiny do odjezdu jsme strávili klábosením s příjemným staříkem, ze kterého se nakonec vyklubal sám pan Rodriguez.
(dále str. 48-50)

ČESKÉ A ČESKOSLOVENSKÉ HIMALÁJSKÉ EXPEDICE I.

Nový seriál, jehož první díl právě začínáte číst, vychází z mnohaletého úsilí autora shromáždit a popsat nejvýznamnější československé, české a slovenské expedice do oblastí nejvyšších hor světa. Jedná se o velice zásadní zdokumentování československého, českého a slovenského horolezectví na nejvyšších horách světa. Díky časopisu lidé&HORY tak budete moci nahlédnout do bohaté a dramatické historie těchto výjimečných expedic.
„Nedobývali jsme Kanč, Makalu, Nanga Parbat, neútočili jsme na vrchol, nepřemohli jsme ho, jen jsme na něj trpělivě vystupovali, často strašně malí a nejistí, vyčerpaní – a velmi šťastní, když se nám podařilo získat výšku nebo stanout na vrcholu. Mezi námi nejsou dobyvatelé a pokořitelé, jsme horolezci, hory především milujeme, přistupujeme k nim s láskou a pokorou.“
Jozef Psotka po návratu z Kangchengjungy.
(dále na straně 46-47)

Horská služba ČR - Jizerské hory

Liberecko a Jablonecko bylo odpradávna silnou turistickou oblastí. Poměrně husté osídlení horských oblastí a zkušenosti místních obyvatel nevyžadovaly v počátku vznik záchranné organizace v horách. Až po 2. světové válce s rozvojem lyžování začínají potíže při likvidaci lyžařských nehod. V lednu roku 1954 byla na Pláních na Ještědu založena Horská služba pro oblast Jizerské hory.
Začátky této organizace byly velmi složité. Špatně dostupná kvalitní výstroj a výzbroj byla kompenzována nadšením a velkým nasazením tehdejších členů. Velký rozvoj nastal v sedmdesátých letech. V této době měla Horská služba v Jizerských horách 81 členů, kteří sloužili na stanicích Ještěd, Bedřichov, Severák, Špičák, Jizerka.
(pokračování na str. 45)

Skalky - Velká a Malá Baba u Templštýna

Velká a Malá Baba jsou jen dva z několika žulových útvarů, které zde naleznete a poznáte je podle jejich charakteristického vzhledu nápadně připomínajícího pískovcové komíny. Mezi věžemi obou "Bab" se nachází tzv. slunečná stěna - při lezení v létě brzy poznáte proč... Svou orientací na jih zajišťuje "dostatečný" přísun slunečních paprsků po celý den. Najdete zde dostatek lezeckých tras s kvalitním jištěním a v různých obtížnostech. Velká Baba dosahuje výšky 40 metrů z čehož poslední 4 metry jsou na úzkou věžičku na vrcholu masivu. Z ní se vám naskytne nezapomenutelný pohled na skalnaté údolí řeky Jihlavy.
(pokračování na str. 16-17)