60 let od prvovýstupu na Broad Peak

Broad Peak (8051 m) - dvanáctá nejvyšší osmitisícovka se nachází na hranici Pakistánu a Číny a její občas používané místní pojmenování je Falchan Kangri – „široký štít“. Původní název hory byl K3. Na vrcholu Broad Peaku poprvé stanula 9. června 1957 čtveřice členů rakouské expedice Kurt Diemberger, Hermann Buhl, Marcus Schmuck a Fritz Wintersteller (všichni bez použití umělého kyslíku). Výstup to byl velmi dramatický, zejména největší hvězda družstva Hermann Buhl (prvovýstupce Nanga Parbatu) začal při vrcholovém útoku zaostávat. Jako první nejvyššího bodu dosáhli v 17 hodin  Wintersteller a Schmuck, o hodinu po nich také Diemberger. Ten když sestupoval, potkal zcela vyčerpaného Buhla. Dle jeho slov rozhodně nevypadal na to, že se na stále ještě dobrou hodinu vzdálený vrchol podívá. Nicméně Diemberger učinil obrovské kamarádské gesto, otočil se a Buhla doprovodil, aby s ním v 19 hodin večer stanul znovu na vrcholu. Oba na sebe posléze oprávněně pěli slova chvály. Diemberger označil Buhlův výkon, kdy z posledních sil zdolal vrchol Broad Peaku, za nadlidský. Bohužel rodák z Innsbrucku, dnes mnohými označovaný titulem "horolezec všech dob", se z úspěchu a života samotného neradoval dlouho. Hermann Buhl, který se snažil převést tzv. západoalpský styl na himálajské obry, se před zrakem Kurta Diembergera zřítil 27. 6. 1957 na Chogolise (7654 m). Diemberger (letos oslavil 85. narozeniny) byl ještě u jednoho prvovýstupu na osmitisícovku - v roce 1960 na Dhaulagiri.

Hermann Buhl

První úspěšný výstup alpským stylem na Broad Peak se podařil polskému lezci Krzystofu Wielickému v roce 1984 a první zimní výstup 5. 3. 2013 čtveřici jeho krajanů Adam Bielecki, Artur Małek, Maciej Berbeka a Tomasz Kowalski (bohužel poslední dva jmenovaní zemřeli při sestupu).

Normální výstupová cesta na Broad Peak, kterou v roce 1957 otevřeli Rakušané Kurt Diemberger, Hermann Buhl, Marcus Schmuck a Fritz Wintersteller

Prvním Čechem, který se v létě 1986 pokusil o výstup na Broad Peak, byl Josef Rakoncaj. Stal se účastníkem mezinárodní francouzsko-italské výpravy vedené da Polenzou. Přes zdravotní komplikace po příchodu do základního tábora se spolu s dalšími zapojil do výstupů klasickou cestou v západní stěně. Protože se při prvním pokusu o vrchol Rakoncaj necítil ve své kůži, vrátil se 20. 6. do posledního výškového tábora v 7200 metrech a po odpočinku v tomto táboře (!) vylezl 22. 6. na hlavní vrchol.

Zdroj: lidé&HORY a Alpin.de