1/2003 - rozebráno

I.     Rifugio Antonio Locatelli alle Tre Cime
di Lavaredo/Dreizinnenhütte
II.    Matterhorn
III.   Schneeberg
IV.   Zajištěná cesta Gustav-Jahn-Steig
V.    Semmering
VI.   Ostatní

Rifugio Antonio Locatelli alle Tre Cime di Lavaredo/Dreizinnenhütte, 2405 m

Ortler

Jsme tři - a nehnutě stojíme na místě s překrásným výhledem. Krutě na nás dotírá nepříjemný chlad, který se vkradl do večerních hor. Mlčíme, ... dychtivě a nenasytně hltáme neobyčejnou podívanou, opájíme se nádherou tklivého večera.. Z temna údolí probleskují nerozpoznaná světélka, nad námi kmitají záblesky pobloudilého letadla, jehož přítomnost ve výšce prozrazuje i narůžovělá stuha kondenzačního pásu a tlumený únavně stejný hukot.
Temne rudý kotouč zapadajícího slunce se tulí těsně k obzoru, na obloze roztroušené potrhané večerní mráčky dostávají červenavé zabarvení, karmínem se barví i naše tváře. Paternkofel a Drei Zinnen jsou potaženy jemně nachovým povlakem, do šerosvitu soumraku se klubají malé zdroje světla - čtverečky okének chaty Rifugio Antonio Locatelli. Nastává noc.
Chata Rifugio A. Locatelli, která stojí na jednom z nejkrásnějších míst v oblasti Sextenských Dolomit, patří k největším, velmi dobře dostupným a tím také hodně vyhledávaným horským chatám v Dolomitech. Uprostřed letní sezony bývá velmi často zcela přeplněna a je dobré si zamýšlené přespání reservovat předem telefonicky nebo mailem.

(dále na str. 9 - 12)

MATTERHORN, 4477 m

Matterhorn

Matterhorn patří k nejkrásnějším vrcholům v Alpách - možná je to jeden z nejkrásnějších vrcholů na celém světě. Přesto je těžké tento markantní skalnatý zub nad Zermattem označit jako vrchol s ideálním tvarem - zcela jistě má však tato skalní pyramida svou eleganci. Mezi alpinisty a horolezci vzbuzuje úctu a respekt - je to bezesporu pojem v této sféře lidského činění.
Mýtus Matterhornu je veliký a není určen pouze jeho designem. Mýtus Matterhornu je určen i velkým počtem jeho obětí - podle statistik zahynulo na Matterhornu okolo 500 horolezců. V posledních letech to bývá převážně deset obětí za rok.

(dále na straně 13-15)

Schneeberg

Schneeberg je druhý markantní horský masív v oblasti označované jako Wiener Hausberge, ke kterému mají Vídeňané zvláštní vztah. Jeho jméno je snad populárnější než názvy jeho dvou nejvyšších vrcholů, kterými jsou 2076 m vysoký Klosterwappen (nejvyšší vrchol Niederösterreich) a jen o 15 m nižší Kaiserstein. Oba tyto vrcholy jsou viditelné z mnoha míst Vídně a také z mnoha vrcholů Vídeňského lesa (Wienerwald). Mohutný masív ostře kontrastuje vůči svému okolí a to především v jarním období. Až do května upoutají každého zdáli ve slunci se lesknoucí zasněžené žlaby.
Již Albert Schifter při svém pozorování krajiny z věže katedrály sv. Štěpána, když nasměroval svůj pohled k jihu a spatřil Schneeberg, napsal: „Tam stojí hora, zdánlivě blízko, s olověně šedým světlem žlabů vyplněných sněhem, která své hřebeny vysílá na všechny strany.“
Zvláště velkolepý je Schneeberg ve srovnání s typicky skalními sousedy Hohe Wand a Raxalpe. Od západně ležícího masivu Raxalpe je oddělen pouze úzkým údolím Höllental. Z Raxalpe, od horní stanice lanovky z terasy restaurace Berggasthof Raxalpe (1547 m) a z nedaleké vyhlídky Kaiserbrunnaussicht (1480 m), je panorama celého masivu Schneeberg jedinečné. Vzdušná vzdálenost k nejvyššímu vrcholu Klosterwappen je přitom necelých 6 km. Ale i z opačné východní strany, už od sedla nad obcí Grünbach z údolí Puchberger Tal, jsou viditelné mohutné východní srázy masivu Schneeberg se širokými žlaby Breite Ries a Krumme Ries. Tyto žlaby bývají každoročně až do června naplněny sněhem a nabízí uchvacující pohledy všem návštěvníkům. A jedinečný je pak pohled na Schneeberg od východu ze skalních teras masivu Hohe Wand.

Pokračování na str. 23-24

Zajištěná cesta Gustav-Jahn-Steig

Tato zajištěná cesta existuje od r. 1911, přesto v období před a především po 2. světové válce upadla v zapomnění. A to zcela neprávem. Dnes je cesta Gustav-Jahn-Steig pod správou spolku Naturfreunde sekce Währinger Wien. Historie této cesty je velice zajímavá a jistě zaujme každého milovníka hor.
Jedno z nejkrásnějších údolí v oblasti Raxalpe je údolí Großer Höllental. Údolí vybíhá k jihu od řeky Schwarza nedaleko chaty Weichtalhaus a končí u srázů rokliny Gaisloch. Großer Höllental je orámován skalními stěnami, které vzbuzují úctu u každého dobrého horolezce a které jsou mezi horolezci pojmem - Blechmauern, Klobenwand nebo Loswand. V těchto stěnách vede nepřeberné množství lezeckých cest všech stupňů obtížnosti. Ale také vyznavači zajištěných cest zde mohou najít nespočetné množství zajištěných výstupů, po kterých mohou prostoupit strmé stěny v tomto údolí.

pokračování na str. 36-37

Semmering

Semmering patří v posledních desetiletích k nejznámějším centrům turistického ruchu v Rakousku. Leží na jižním okraji spolkové země Dolní Rakousko a je podobně jako Schneeberg i Raxalpe velmi dobře přístupný z rakouské metropole Vídně. Uprostřed krajiny bohaté na lesy a na přírodní krásy i v klimaticky mimořádně příznivé oblasti lze prožít mnoho nezapomenutelného při všech druzích alpinistických aktivit v létě i v zimě. Turisté zde v létě najdou stovky kilometrů turistických stezek, mohou vychutnat jízdu na lanovkách a nakonec se občerstvit nebo přenocovat na útulné horské chatě. A to všechno v takřka panenské přírodě. Semmering se však stal pojmem také díky zimnímu období - v zimě je cílem mnoha milovníků sjezdového lyžování i vyznavačů skitouringu či stále více oblíbených sněžnic. Na sjezdovkách na svazích vrcholů Hirschenkogel (1340 m) a na Sonnwendstein (1523 m) je k dispozici servis nejvyšší kvality. Zimní Semmering je rovněž znám i díky každoročním závodům světového poháru ve sjezdovém lyžování, které se pořádají na sjezdovce Hirschenkogel. Milovníci zimních sportů tu využívají i nejmodernější kabinovou lanovou dráhu v Evropě “Magic Mountain Xpress”. Túry na lyžích i na sněžnicích ve volné zimní přírodě směřují nejvíce na nejvyšší vrcholy této oblasti Hirschenkogel a na Stuhleck.

(dále str.39-40)

Ostatní