Ruský pokus o novou cestu Gašerbrum IV

Gašerbrum IV leží v masivu Baltoro Muztagh v Karákóramu poblíž hranice mezi Pákistánem a Čínou. Do tohoto masivu patří i čtyři osmitisícovky K2, Broad Peak a Gašerbrum I a II. Je zde i řada dalších významných vrcholů mezi které patří i 7932 metrů vysoký Gašerbrum IV. Ten je po nepálském štítu Gyachung Kang druhou nejvyšší sedmitisícovkou a tedy šestnáctou nejvyšší horou světa.

Historie lezeckých pokusů na Gašerbrumu IV je poměrně bohatá. Jako první dosáhli vrcholu Italové Walter Bonatti a Carlo Mauri, kteří postupovali severovýchodním hřebenem. Nejslavnější výstup je však připisován Wojciechovi Kurtykovi z Polska a Robertu Schauerovi z Rakouska. Tato dvojice zdolala jako první obrovskou a velmi strmou západní stěnu. Nedosáhli sice hlavního vrcholu, ale „jen“ předvrcholu, i tak byl však jejich výstup oceněn v anketě jako nejlepší výstup 20. století. Cesty v západní stěně uskutečnili Korejci a po severozápadním hřebenu byli úspěšní Australané.

Až dosud se však nikomu nepodařilo prostoupit jižní a východní stěnu, nikomu se nepodařil ani výstup po hřebenu mezi těmito stěnami. A pokušeli se o něj takoví lezci jako např. Bruce Normand, Steve Swenson, Yasushi Yamanoi, Steve House, Jordi Corominas, Herve Barmase, David Gottler či Kim Chang-Ho. Na jihovýchodní hřeben se proto letos v srpnu vydali ruští horolezci Dmitrij Golovčenko a Sergej Nilov. Jde o sehranou dvojici, která už má za sebou několik skvělých výstupů jako jsou jejich úspěchy na Muztagh Tower a Thalay Sagar, za něž získali prestiží ocenění Zlatý cepín.

Oba muži se rozhodli pokusit se vystoupit jihovýchodním hřebenem, který nejenže byl bez výstupu, ale až do letošního roku se o něj ani nikdo nepokusil. Do Pákistánu dorazili poměrně pozdě, pod horou tak byli téměř sami. Po nezbytné aklimatizaci zahájili ke konci srpna výstup alpským stylem. Z počátku vše probíhalo dobře. Dosáhli sedla pod začátkem jihovýchodního hřebene a pak i přes nepříjemné počasí postupovali dále. Na konci srpna se však odmlčeli

Počátkem září se však rošířily informace, které byly velmi nepříznivé. Ukázalo se, že Dmitrij Golovčenko při pokusu o výstup zahynul. Díky výpovědi Sergeje Nilova jsme se před pár dny dozvěděli, že po náročném dni lezení bivakovali oba muži ve výšce 7680 metrů na úzké římse, kterou navíc museli rozšířit. Když se chystali ke spánku všimli si, že se jim stan posouvá ze svahu. Byli sice zajištění, ale spát by za této situace nemohli. Proto se odjistili a chtěli stan posunout. Golovčenko se začal starat o věci uvnitř a Nilov vylezl, aby stan posunul. A to mu zachránilo život.

Po chvíli ale uslyšel zoufalý výkřik Golovčenka a než si vůbec stačil uvědomit, co se stalo, stan i s Golovčenkem už klouzal po svahu dolů. Nakonec se zřítil kuloárem, kterým dříve postupovali. Nilov zůstal na místě neštěstí úplně sám. Ve stanu bylo veškeré vybavení a zásoby. Noc tedy musel přečkat jen ve vnitřních botičkách horolezeckých bot. Naštěstí mu zůstalo alespoň lano, takže po hrozné noci mohl slanit 15 délek dolů ke stanu s mrtvým kolegou. Golovčenka, dvojnásobného držitele Zlatého cepínu, zabalil do stanu a nechal na místě. Pak posbíral v okolí všechny věci, které mohl. Bohužel jídlo už mezitím zkonzumovali ptáci, takže zůstal úplně bez vody i jídla.

Nilov se ale nevzdal a zahájil sestup. Zcela sám, omrzlý a bez zásob sestoupoval pět dní obtížným terénem. Potvrdil svou kondici a odolnost i skutečnost, že právem patří k nejužší světové lezecké špičce. Díky jeho návratu a výpovědi je známá poloha Golovčenkova těla, jeho repatriace helikoptérou z místa neštěstí ale není zatím z důvodů špatného počasí v této části Pákistánu možná.

Golovčenko a Nilov na vrcholu Thalay Sagar. Foto Russianclimb