První opakování britské cesty na Changabang

Když v roce 1976 zdolali britští horolezci Pete Boardman a Joe Tasker 1600 metrů vysokou západní stěnu šestitisícovky Changabang (6864 m) v indickém Garhwalském Himaláji, znamenalo to nejen senzační prvovýstup, ale i revoluci v lezení velkých stěn asijských velehor. Dvojice spolu nikdy předtím nelezla, přesto dokázala prostoupit nesmírně náročnou cestu alpským stylem, ve stěně tehdy strávili 25 dní.

Západní stěna Changabangu. Foto Daniel Joll

Další desítky let se však tuto ikonickou cestu nikomu nedařilo zopakovat, přestože se o to pokoušelo více než dvacet lezeckých týmů z celého světa. První opakování se povedlo uskutečnit až v letošním roce. Postarali se o to Matthew Scholes, Kim Ladiges a Daniel Joll z Nového Zélandu. První nápad na uskutečnění tohoto projektu přišel již před více než dvěma roky, podobně jako mnoho jiných plánů jej však odložila pandemie covidu, zvláště v oblasti Nového Zélandu byla totiž nařízení ohledně cestování velmi přísná.

Vyrazit mimo území Nového Zélandu nebo Austrálie tak mohla zmíněná trojice až letos na jaře. Celou expedici na Changabang naplánovali jen na šest týdnů, proto zvolili pro dřívější aklimatizaci cvičné výstupy a pobyt ve francouzských Alpách v masivu Mont Blancu. Odtud následoval rychlý přesun do Nového Dillí a již 7. dubna odchod do hor. Do základního tábora dorazili 11. dubna, poté se několik dalších dní aklimatizovali a vymýšleli co nejlepší plán výstupu.

Úvodní pasáže výstupu. Foto Daniel Joll

Matthew Scholes a Daniel Joll ve stanu. Foto Kim Ladiges

26. dubna trojice vyrazila do západní stěny. Následovalo několik dní velmi těžkého lezení, přičemž lezecký tým sice z většiny kopíroval Boardmanovu a Taskerovu cestu, ale v několika místech se od ní kvůli snadnějšímu postupu mírně odchýlil. V pondělí 2. května kolem poledne všichni tři Novozélanďané stanuli na vrcholu.

Lezení přes skalní bariéru. Foto Kim Ladiges

Dlouho se však zdržet nemohli. Podle předpovědi se hned následující den odpoledne mělo počasí prudce zhoršit, měla přijít sněhová bouře. Proto začali ihned sestupovat. Naštěstí se jim podařilo poměrně rychle slaňovat a sestupovat i v takto náročném terénu a již v úterý 3. května večer dorazili do předsunutého základního tábora. Další den ještě balili a snášeli vybavení a poté již zahájili pochod zpět do civilizace. Z Indie odletěli 10. května.

Pohled z posledního bivaku před dosažením vrcholu. Foto Daniel Joll

Uzavřel se tak příběh prvního úspěšného zopakování jedné z nejikoničtějších cest v Himalájích, která odolávala horolezcům dlouhých 46 let. Trojici alpinistů se proto dostalo zasloužené pozornosti a k množství blahopřání k tomuto špičkovému výkonu se přidáváme také my a do budoucna přejeme mnoho dalších úspěšných výprav.

Mixový terén pod vrcholem. Foto Daniel Joll