Radek Jaroš, Mára Holeček a Zdeněk Hák „Háček“ a zimní výstup na K2

Zimní výstup na K2, který se podařil velké expedici nepálských horolezců v neděli 16. ledna 2021 stále rezonuje. Diskuze napříč horolezeckou komunitou na celém světě sice již ztrácí na intenzitě, přesto je to téma, které naplňuje mnoho portálů a sociálních sítí. Přibližme si, co na tento počin říkají naši ve světě uznávaní himálajisté – nositel Koruny Himálají a Koruny světa Radek Jaroš a dvojnásobní nositelé nejprestižnějšího horolezeckého ocenění, držitelé Zlatého cepínu/Piolet d'Or 2018 a 2020, Zdeněk „Háček“ Hák a Mára Holeček. Jejich úplné stanovisko spolu s mnoha novinkami najdete v lidé&HORY č.1/2021, které vychází 19. 2. 2021.

Radek Jaroš: Poslední tečka a krok do minulosti ...
Pokud se budeme se bavit o zimních výstupech na osmitisícovky, udělali Nepálci výstupem na K2 poslední tečku za jednou velkou himálajskou horolezeckou etapou. Přijdou ale další výzvy, mnohem cennější, odvážnější a s vyšší sportovní hodnotou. Samozřejmě je třeba smeknout před jejich výkonem. Pravda, šlo o to, kdy se jim výstup podaří. Většina z účastníků nepálské expedice byla v posledních letech na K2 již po několikáté a nedivil bych se, že si zde zanechali ve výšce i nějaký materiál z letní sezóny. Zažil jsem, že se v místech výškových táborů zanechávaly kyslíkové bomby na další rok. Tím, že K2 neleží v Nepálu, tak ji Nepálci dříve nevyhledávali. Nebyla pro ně tak jednoduše přístupná jako jejich domácí osmitisícovky. Stejně tak nevyhledávají další vrcholy ležící v pákistánském Karakoramu. Doba se ale mění.
…..
Pokud byl zimní výstup na K2 proveden s použitím kyslíkových přístrojů (stejně jako loňský výstup na všech čtrnáct osmitisícovek za 7 měsíců) pak platí, že v dnešní době je to tak trochu krok do minulosti.

            Zdeněk Hák „Háček“: Je to výkon, ale ne největší ...
První zimní výstup na poslední doposud v zimě nevylezenou osmitisícovku, vzbudil hodně vášní. Většinou negativních ze strany bývalých, ale i aktivních extrémních horolezců a povětšinou pozitivních ze strany široké laické veřejnosti. Naštěstí je horolezectví sport, který se dá dělat na všech možných úrovních a jakýmkoli stylem. Záleží jen na vlastním přesvědčení a vlastních možnostech a ambicích.
Dream-team chlapíků z Nepálu, kteří stáli na vrcholu, je prostě nejlepší na světě v tom co dělají, no a to je lezení na osmitisícovky expedičním stylem, s fixy a přídavným kyslíkem. Nic proti tomu, tímhle stylem je tahle parta schopna vytáhnout na osmu prakticky kohokoliv. Jsou v tom dobří a mají na to fyzické schopnosti, technické dovednosti a dokonalou strategii. A to nemluvím o schopnosti strádání v mrazu a šíleném větru, které k zimnímu horolezectví patří a které neokecáš. Rychlost s jakou na kopec vylezli, je prostě ohromující. Takže výkon to je, o tom není pochyb…
S titulky jako „největší výkon v dějinách horolezectví“ už bych byl i já však opatrnější. Na horolezce takového formátu, jako je například Denis Urubko, který přídavný kyslík považuje za jednoznačný doping, to však může působit jako červený hadr před očima rozzuřeného býka. …

Marek Holeček: Vrchol za každou cenu
Oslavná zpráva z počátku roku 2021 o „zimním“ výstupu na K2 zaplavila mediální svět. Neboli K2 vylezena Nepálci a v dalším textu jsme se mohli dozvědět, že tím se uzavřela dlouholetá genese zdolávání 14 osmitisícových vrcholů v období kalendářní zimy. Dalo by se říci, že myšlenka došla svého cíle a má své protagonisty. Je důvod k potlesku a provolání slávy hrdinům? 
Nabízím Vám tímto svůj pohled, který následně formoval mé myšlenky, tak abych byl schopen tuto informaci zařadit. Třeba poodkryje jiný úhel vnímání, nebo naopak utvrdí ten váš.
Již samotné první výstupy na osmitisícové obry se dají označit za mezinárodní bitevní pole, kde šlo především o národní hrdost. Respektive kdo se podepíše jako první na těchto uměle vytvořených pólech. Přičemž boj o skutečné póly na severu i jihu, byl „srandou“ oproti tomu, co se odehrávalo v Himálaji a Karakoramu. Nejen co do počtu obětí, ale i vynaloženého úsilí. Jistě, šlo o nejtvrdší přírodní podmínky, které svépomocí jsme my lidé schopni přestát. Dlouhodobost zátěže a opuštěnost, chlad, nedostatek kyslíku, devastující energetická náročnost na naší tělesnou schránku. …..
Po dlouhém myšlenkovém průletu, se vracíme zpět k začátku. Můj pohled kam patří výstup Nepálců na K2 je následující. Jedná se o výstup, který se vrací časovou osou o desítky let zpět. Přitom nápadně připomíná armádní tradici výstupů, kde kvalita sportovního pojetí šla stranou. To vše hnané netrpělivostí s totálním necitem k vývoji, kterým horolezecký cech za svou historii prošel. A upřímně je naprosto jedno, zda tam nakonec v hroznu byl či nebyl někdo s kyslíkem. Předesílám, nejsem ani rasista, jak jsem byl již v jednom chatu nazván, který Nepálcům závidí. Upřímně nezávidím jim ani jeden den v té zimně. Jelikož lezení na vysoké kopce v tomto období zatím generovalo historicky jediné, výstup pokaždé byl veden cestami v průměru sedmdesát let starými, v duchu, jenž byl horší než u prvovýstupců. Tím se vytváří podprahově otázky, k čemu je to dobré a kam to má dál směřovat, když žádný posun nenastal. Jedná se o vytváření pseudovýzev? Přesnou odpověď neznám, ale s jistotou vím jedno, dobře se to marketingově prodává. Toť vše…
Maara