Radek Jaroš - Biketrip Slovenija 2020 - den třetí

Mám pocit, že když teď napíšu, že dnes celé dopoledne prší, zaklapnete počítač, protože už vás ta monotónnost bude nudit. No, ale my jsme se rozhodli, že nad počasím vyzrajeme a počkáme si hezky v suchu, až se všechny mraky vyprší. Počasí si, jak často říkám, nosíme v sobě, ale po včerejším zážitku už si na hrdiny hrát nechceme. Je ale zvláštní, že nám všechno durch promočené a poté vyprané prádlo, uschlo. To nahrává pro příště ještě větší úspornosti při balení věcí na cestu. A tím pádem by si vešly třeba teplé rukavice a nějaké skvělé kousky z HighPointu…
V poklidném tempu snídáme na farmě Marka, kde je vše v domácí bio kvalitě. Farmu obstarává celá jeho rodina. Dvě z jeho čtyř dětí jsou na univerzitě, kde se specializují, aby podpořili rodinné podnikání. A jak Marko řekl: „teprve když rodina táhne za jeden provaz, může se něco pohnout“.

Z farmy vyrážíme kolem jedné. Jedeme jak páni dolů z kopce podél zatím nenápadné Soči, která tady v Trentě pramení. Neprší. Tráva a ostatní zeleň si nacucaly z vydatných dešťů, tak je vše neskutečně bujné a svěží. A cesta dolů údolím až do Bovce je nečekaně krásným zážitkem. Proudí tu hodně turistů a stále převládají Slovinci. Co chvíli zastavujeme a kocháme se modrozelenou barvou krásky pod námi, která kilometr po kilometru mohutní a v některých místech hučí jako jarní vodopád.

Aby ale té romantiky nebylo moc, přejíždíme most a najíždíme na stezku, která je podle Radkovy navigace určená pro horská kola. Po asi dvou stech metrech se z cesty sjízdné i autem, stává pěšina. Z pěšiny se asi po půl kilometru stává široký kamenopád. Nevím proč jsem tak málo trpělivá, ale po asi deseti kilometrech, kdy mě už asi potřetí katapultoval obří kámen, „odhazují“ svého vraníka Ronina v dál. Kdybychom na naší pouti setrvali ještě o týden déle, mohli bychom vydat Radkovu básnickou sbírku. Se slovy, že jsem málo „romantistická“, sbírám chcíplou kobylku a hledám v sobě odvahu sjet poslední, v pořadí už snad desátý prudký kopec. Včera jsem se klepala zimou, dnes strachem. Napadá mě, jaký by to mohl být pěkný zážitek, kdybych jela na lehko na svém báječném Magnum horáčkovi…

Když zase přejíždíme Soču, je z ní už velká holka, která odvádí vodu z mnoha horských říček z celého údolí. Jsou tu kajakáři, rafťáci, paddleboardisti, rybáři, plavci a opalovači. Jsme už kousek od Tolminu, kde dnes přespíme. Ale o něm více až zítra...