Tomáš Petreček o expedici na K2 a etice výškového horolezectví

Výprava ve složení Tomáš Petreček, Marek Novotný a Pavol Lupták vyrazila v půlce července do pákistánské části Himalájí. Trojice měla v plánu usilovat o vrchol druhé nejvyšší hory světa Čhogori, známější jako K2 ( 8611m). Pro výstup si vybrali velmi zřídka lezenou linii označovanou jako Česenův pilíř (první přelez: 1983, Slovincem Tomo Česenem), která se pod vrcholem připojí k nejčastěji lezené Abruzziho cestě na K2. Česká expedice zvolila rozdílný výstup oproti většině tamních expedic, tedy bez cizí pomoci, kdy si veškeré vybavení během výstupu vynášejí sami, nepoužívají kyslíkové přístroje a pro snazší výstup nepoužívají ani pomoc výškových šerpů. 

 

 

Aklimatizační výstupy proběhly bez problémů, předpověď počasí slibovala okolo 18. července ideální podmínky pro „summit day“. Pokus o výstup byl ale nakonec ukončen ve čtvrtém výškovém táboře ve výšce 8100 m – kvůli  silnému větru a velkému množství sněhu. I ostatní expedice hlásily a popisovaly obrovské problémy s lavinami v závěrečném úseku. Všichni horolezci se vrátili zpět do základního tábora.

 

"Druhý pokus o dosažení vrcholu jsem se rozhodl nepodniknout – právě kvůli kritickým podmínkám v závěrečném úseku výstupu, který bych pravděpodobně nebyl schopný překonat sám – byl bych nucen využít podmínek, které vytvořili šerpové s kyslíkem pro své klienty. Těm se do extrémního rizika a pokoušení lavin po druhé nechtělo. Tlak komerčních výprav na další vrcholový pokus byl ale značný. Etika výstupu, a hlavně nebezpečná situace pro Šerpy, byla dalším důvodem pro ukončení výstupu – aspoň pro letošní rok," přibližuje své rozhodnutí Tomáš Petreček.

 

Komerční expedice se dostaly na vrchol o necelý týden po prvním výstupu české expedice. A to díky odjištění vrcholových partií týmem šerpů v rámci projektu „Project possible 14/7“, ve kterém se Nims Dai snaží vylézt pomocí kyslíku a podpůrného týmu 14 osmitisícových vrcholů během 7 měsíců.  Vše nakonec dopadlo dobře, bez újmy na lidských životech, a to hlavně pro ty, kteří ve stěně odvedli nejtěžší kus práce a často zbytečně riskovali svůj život pro jiné… 

 

Sedím a přemýšlím…
Od prvního pokusu dostat se na vrchol K2 neuplynuly ani dva dny. Zastavilo nás velké množství sněhu nad čtvrtým výškovým táborem. Spadlo tam několik lavin, strhly s sebou šerpy. Tři nezávislé skupiny těchto chlapíků se shodly na tom, že dál nemohou za těchto podmínek pokračovat a budovat cestu pro své klienty. Ukončily fixování a vrátily se zpět dolů… Všichni naštěstí přežili, někteří se zraněním.

 

Traverz nad prvním výškovým táborem

Vyhlídka dobrého počasí a takzvaný „Summit-day“ je vypočítán na 25. července. Je to velmi brzo vzhledem ke dni, kdy jsme se vrátili dolů. Nemyslím si, že za tak krátký čas se sněhové podmínky ve výšce nad 8 000 metry změní. „Situace, kdy ses po pás brodil ve sněhu, se bude s největší pravděpodobností opakovat,“ říkám si v duchu pořád dokola.

Jsem v „bejzu“, nasávám domácí atmosféru a pořád přemítám o všech možnostech. Letos jsem vlastně poprvé součástí docela velké skupiny horolezců, kteří se snaží vylézt na Chogori – K2. Mezi těmito lidmi jsou horolezci, které jednoduše rozdělím na lezce s kyslíkem a bez kyslíku. Většina těch, kteří používají kyslík má i své osobni výškové šerpy. Pak už jen poslední dělení naší party – pro úplnost, my (Pavol Lupták a já) lezeme cestu Česen route a zbytek cestu Abbruzi route, což není zas až tak důležité, neboť se tyto dvě linie ve čtvrtém výškovém táboře spojí, aby dolezli společně na vrchol.

Tak a teď, proč to všechno vlastně píšu…
Situace v naší skupině se mírně vyhrocuje, aspoň já to tak vnímám…
Nejprve jsou tu šerpové, ti z fixního týmu, kteří pouze fixují cestu (snaží se pro své klienty, zajistit pomocí lan cestu, co možná nejlépe, aby byla “bezpečná”). Ti se po poslední zkušenosti s vrcholovou partií, kterou jsem už popisoval, nechtějí moc účastnit dalšího fixování v těch místech.
“Je to velmi nebezpečné a je tam velké množství sněhu” tvrdí několik z nich, když se s nimi bavím…
Pak tu jsou horolezci – někteří tlačí více, někteří méně (jen několik jich netlačí vůbec), na druhý pokus a na odfixování a “prohrnutí” zbylého sněhového vrcholového úseku, a tím možnost dostat se na vrchol. A nakonec agentura zastřešující veškeré šerpy a vlastně hlavní zprostředkovatel celé horolezecké expedice. Agentura a její lidé, kteří koordinují veškeré dění.

Mé přemýšlení nad druhým pokusem je u konce… Letos už nahoru podruhé nepůjdu. Jediná možnost, jak reálně letos vylézt na vrchol je prohrnout s pomocí síly šerpů s kyslíkem obrovskou masu sněhu, a přitom vše zajistit. A to já nechci. Mám dojem, že už zde pracovali dost s velikým nasazením a hlavně s rizikem, které jen zázrakem nedopadlo katastrofou… Za tu dobu, co jsem tady s nimi, jsem je víc poznal. Jsou to fajn lidi, kteří mají v Nepálu také své rodiny.
Jejich prací je pomoct dobře platícím klientům, kteří chtějí vylézt na vrchol. Tomu bez výhrad rozumím, ale má to mít hranice. A to například, pokud se šerpové shodnou, že z bezpečnostního hlediska se na horu dále v těchto podmínkách nepoleze, mělo by se jejich stanovisko brát jako rozhodující. A to se bohužel neděje.
A já se tohoto celého prostě v této situaci účastnit nechci… Kdybych sám měl být v první linii a prošlapávat ten prudký sněhový úsek, bral bych to jako obrovské riziko. Jsem přesvědčen o tom, že momentálně podmínky nejsou dobré a výstup je nebezpečný.

 

Pohled na nejdelší pevninský ledovec – Baltoro Glacier

Možná můžu působit ustrašeně, ale takhle to opravdu cítím. Jsem rád, že jsem se tak rozhodl a ničeho nelituji. Všem, kteří to zkusí znovu, držím pěsti.

Zítra odcházím společně s dalšími ze základního tábora domů… Šerpové nervózně přešlapují mezi stany, na některých je znatelný strach… Zítra totiž vyráží dokončit rozdělanou práci – dofixovat zbytek cesty, aby splnili, za co jsou placeni.

Poznámky:

* Záměrně nezmiňuji Máru Novotného, ten už o druhém pokusu neuvažoval. Byl na cestě domů.
* Veškeré úvahy a myšlenky jsou pouze z mé hlavy, nikdo jiný se na tomto textu nepodílel.
* Součástí vrcholového fixního týmu je i nepálský horolezec Nims se svými šerpy, který chce za sedm měsíců vylézt na všech 14 osmitisícovek (za použití kyslíkového přístroje)
* Článek jsem napsal hlavně pro zamyšlení, zajímají mě vaše názory!

 

Zdroj: TZ Tomáše Petrečka / www.tomaspetrecek.cz