Zemřel Voloďa Suchý – nestor českého lezení a metodiky

České horolezectví přišlo o jednu z mimořádných postav a naše redakce a celý tým ALPY se loučí s kamarádem, kolegou a mentorem v jedné osobě. V pátek 16. 10. 2015 zemřel Voloďa Suchý. Voloďa byl ztělesněním pozitivního přístupu k životu, vždyť ještě s „devadesátkou na krku" lezl na umělé stěně. O to náročnější je přijmout fakt, že ve svých nedožitých 92 letech nás opustil navždy. Nicméně jeho výrazná osobnost i bohatý odkaz českému horolezectví bude žít nadále v našich vzpomínkách. Nezapomeneme a děkujeme!

Voloďa v redakci nad archivními materiály ve věku 90 let

Pro vzpomínku uvádíme krátký rozhovor s Voloďou Suchým, který vznikl před jeho devadesátými narozeninami:

Voloďo, jak to děláš, že jsi pořád tak fit? Máš nějaký recept?

Můj recept spočívá v tom, že jsem byl ve špičkovém horolezeckém týmu, kde jsem zhruba v letech 1946-50 byl jedničkou a dělal lezení naplno. Vždyť jsem přelezl přes 1500 věží! No a postupně jsem to snižoval z těch 7c až na ty dnešní dvojky na cvičných stěnách. Kdybych tenkrát lezl dvojky, trojky, skončil bych s lezením už dávno.

Jaká oblast ti za tvou bohatou lezeckou kariéru přirostla k srdci nejvíc?

Skalák. Tam jsem začínal. A potom Sasko. Z lezení na vápně pak bezesporu Dolomity, které jsou mimořádně krásné.

Jak vnímáš dnešní lezeckou scénu?

Dneska je lezení zaměřené na maximální výkon. Celkově se ten sport profesionalizuje, a tudíž je i mnohem více komerční a mediálně proslavenější. Píše se hlavně o těch nejextrémnějších věcech. Proto mě vždy potěší, když třeba občas u vás v časopise najdu cestu, kterou mohou lézt prakticky všichni. Na těžké cesty – šestky a výš – musí člověk trénovat minimálně dvakrát, třikrát týdně, což je dnes pro lidi problém. Není čas. Proto jsou dnes v oblibě feraty zpřístupňující těžké lezecké terény i lidem, kteří lezení netrénují. Tenkrát tzv. profíci nebyli a rozdíly mezi lezci nebyly až takové. Dnes jsou nůžky mnohem více rozevřené.

Co ti v posledních letech udělalo radost?

Radostí má člověk v životě mnoho. V mém případě už to je na úrovni, že překonáš nějakou lehčí cestu, a vůbec, že jsi zdráv. U srdce mě ale vždycky zahřejí mnohem více úspěchy lidí, kterým jsem dal základy a naučil je bezpečně lézt. Vždyť kurzy pod mým vedením prošlo přes 2500 lidí, a tak těch úspěchů mých svěřenců jsem si užil hodně. Kdybych měl snad jeden zmínit, tak to byl výstup Pavla Béma na K2, kterému jsem zakládal horolezeckou skupinu na medicíně. Ten to z těch všech dotáhl na nejvyšší metu: 8611 metrů.

Vladimír Suchý * 30. 4. 1924

- od roku 1943 člen KČT, od roku 1945 člen horolezeckého kroužku VŠ (AKA Praha)

- člen prvního československého horolezeckého reprezentačního družstva

- 1954-1955 úspěšně dokončené studium pro dobrovolné trenéry horolezectví

- od počátku padesátých let se podílel na organizaci vzdělávání v horolezectví

- předseda metodické komise kraje, Čech a následně i Československa po několik funkčních období

- zakladatel a vedoucí školení cvičitelů horolezectví I. třídy

- zakladatel, organizátor a vedoucí tzv. Horoškol Slávia VŠ Praha a AKA Praha

- v roce 1968 spoluzakládá firmu Elis, první subjekt s profesionální metodikou výškových prací

- podílel se na metodice školení a doškolování výškových pracovníků

- Elis i AKA Praha přerušuje normalizace

- po roce 1989 byl jakožto z politických důvodů vyloučený student akademicky rehabilitován na ČVUT