Chris Bonington slaví osmdesátiny
Žijící legenda horolezectví a dobrodružných expedic se na rodila 6. srpna 1934 v Londýně. Po absolvování vojenské akademie sloužil tři roky u tankové jednotky působící v poválečném Německu. Díky jeho zkušenostem se skalním lezením, kterému se věnoval od šestnácti let, byl pověřen vedením armádních horských výcviků v Alpách. Během tohoto období se mu podařilo již několik úctyhodných výstupů. Za všechny jmenujme britský prvovýstup Bonnatiho pilíře na Petit Dru. V roce 1960 byl pozván britsko-nepálsko-indickou expedicí k uskutečnění prvovýstupu na Annapurnu II (7937 m). Skupina britských horolezců slavila úspěch a mezi šťastlivci na vrcholu byl i mladý Chris. O rok později byl Bonnington také u bristského prvovýstupu na Nuptse (7861 m).
Po úspěšných expedicích došel Chris k závěru, že si musí vybrat mezi profesní kariérou a mezi životem horolezce a dobrodruha. Volba byla jasná, rozhodl se postavit se na vlastní nohy a žít život, který ho naplňuje. V tomto období se také oženil s ženou Wendy, ilustrátorkou knih pro děti, s níž vychoval dva syny – Daniela a Ruperta. Od roku 1962 působí Chris Bonington jako nezávislý horolezec, cestovatel, fotograf a spisovatel. Chris se vrátil do Alp a ještě v tomtéž roce přelezl jako první Brit severní stěnu Eigeru. Rok poté zdárně uskutečnil prvovýstup na věž Central Tower na patagonském masivu Torres del Paine.
O Boningtona, jehož kariéra stoupala neustále vzhůru, usilovalo několik různých expedic. V roce 1968 kývl na účast ve vojenské expedici, jejímž cílem byl prvosjezd Modrého Nilu. Bonington považoval tuto expedici za nejextrémnější a také nejnebezpečnější akci, které se do té doby zúčastnil. Jak sám přiznává, ještě před jejím koncem se těšil, až se vrátí k milovanému horolezectví.
A byl to návrat ve velkém stylu. V roce 1970 vedl expedici k Annapurně (8091 m). Cílem byl průstup gigantickou a do té doby neprobádanou jižní stěnou. Expedici se tento velkolepý počin povedl a dodal jejím členům motivaci k dalšímu milníku horolezectví. Tím byla jihozápadní stěna Everestu. Poprvé se o ni se svým týmem pokusil v roce 1972, ale jejich snahy překazil velmi silný vítr v kombinaci s extrémními mrazy. O tři roky později se ale tento sen stal skutečností, když po výstupu jihozápadní stěnou stanuli na vrcholu Everestu Doug Scott a Dougal Haston.
S Doughem Scottem vystoupili v roce 1977 jako první na štít Orge (7284 m) v Pákistánu. Na této hoře zažil nejtěžší sestup ve svém živote. Scott si v podvrcholové části zlomil obě nohy. Za pomoci dalších dvou horolezců jej musel vláčet šest dní do base campu. Sám Bonington utrpěl zlomeniny žeber. Během sestupu navíc přišla bouře a došlo jim veškeré jídlo i pití. Nakonec všichni čtyři horolezci sestup na hraně mezi životem a smrtí přežili.
Následující rok vedl Bonington expedici na K2. Výstup chtěl vést do té doby neprobádaným západním žebrem. Expedice ovšem skončila předčasně, když jednoho z členů usmrtila lavina. Po této smutné zkušenosti se vrátil zpět na nižší a neprobádané hory. Podařil se mu prvovýstup na Kongur (7719 m) v Číně a jihozápadní vrchol Shivlingu (6501 m) v Indii.
V roce 1985 se s norskou expedicí vrátil opět na osmitisícovku – na Mt. Everest, který úspěšně zdolal. Jeho další horolezecká kariéra poté směřovala opět k prvovýstupům neprobádaných a méně známých hor. Obdiv a láska k těmto vrcholům mu zůstala dodnes, což dokazuje i stručný přehled dalších prvovýstupů: 1988: západní vrchol Menlungtse (7023 m), 1992: západní žebro Panch Chuli II (6904 m), 1993: tři prvovýstupy v Grónsku, 1994: Rangrik Rang (6553 m) a Drangnag-Ri (6801 m), 2000: Danga II (6190 m) (se synem Danielem, bratrem Geraldem a synovcem Jamesem), 2003: Jaraun Peak (5205 m), 2004: Pimu Peak (5490 m).
Horolezecká kariéra Chrise Boningtona je tak bohatá, že v tomto medailonku rozhodně nezaznělo vše. Své zážitky z mnoha expedic zaznamenal již do více než dvaceti publikací. Chris Bonington byl oceněn několika významnými řády, za vědeckou a publikační činnost také akademickými tituly. Je spoluzakladatelem charitativních projektů, působil jako předseda Alpine Clubu a v roce 1996 byl slavnostně přijat do rytířského stavu.
K osmdesátým narozeninám přejeme pevné zdraví a vše nejlepší!
Zdroje:
