Historie zajištěných cest

Jednou z vyhledávaných aktivit v horách a na skálách je lezení po zajištěných cestách. I u nás již je vžitý z italštiny převzatý název ferata („via ferrata“), známé je také německé označení „Klettersteig“. Za zajištěnými cestami se vyjíždělo a vyjíždí nejvíce do sousedního Rakouska, a pak také do Slovinska, do Dolomit a jinam do Itálie nebo do Západních Alp. Od konce 90. let u nás existuje několik klubů a sdružení specializovaných na feraty. Jsou to přátelé ferat, kteří si předsevzali, že přelezou co nejvíce ferat v Alpách. Dnes se uvádí, že v Alpách je okolo 1000 zajištěných cest. Mnozí jednotlivci, členové těchto klubů, zvládli přelézt již více než 600 ferat různých stupňů obtížností.

Vzdušný převis na konci feraty na Pastýřské stěně

První feraty v Česku

U nás se první feraty začaly stavět po roce 2010. Dnes je zajištěných cest postaveno možná více než čtyřicet, jejich obtížnost je různá. Nejvíce zajištěných cest v Česku postavil Karel Bělina, zkušený lezec a bezesporu český lezecký rekordman v počtu prvovýstupů – má jich za sebou již téměř pět tisíc. Zkušenosti se stavbou ferat získával v letech 2009–2010 mimo jiné v Rakousku, především ve východotyrolských Lienzských Dolomitech. Strávil několik týdnů na chatě Karlsbader Hütte, kde aktivně pomáhal místním stavitelům ferat se sanací a obnovováním těžkých ferat, jako jsou například Laserzklettersteig, Seekofelklettersteig a další. Karel Bělina postavil v Česku více než polovinu domácích zajištěných cest, stal se z něho zkušený stavitel ferat. Každou feratu po odzkoušení předává objednateli a správci oblasti. Jeho největším feratovým dílem je Pastýřská stěna v Děčíně. Ve druhé polovině roku 2012 se revoluční myšlenka vybudovat na této stěně uprostřed města a na břehu Labe zajištěnou cestu stala skutečností. Karel Bělina zde postupně postavil 16 cest a na břehu Labe vyrostl největší areál se zajištěnými cestami v Česku. Nejobtížnější cesty mají obtížnost D, výstup po nejdelší z nich trvá 1 hodinu. Celý tento feratový areál je velmi vyhledávaný – od roku 2015 je zde každoročně registrováno více než 20 000 lezců.

Karel při stavbě feraty v Děčíně

Něco málo z historie zajištěných cest

Zajištěné cesty vznikaly především v Alpách. Uvádí se, že první zajištěnou cestu v Alpách vybudoval v roce 1843 Friedrich Simony, geograf a znalec Alp, který se narodil v roce 1813 v Hrochově Týnci nedaleko Chrudimi. Podle instrukcí Simonyho byly při výstupu na vrchol Dachstein poprvé použity umělé pomůcky – lana, žebříky, kramle. Výstup na vrchol Großglockneru byl zajištěn po jihozápadním hřebenu již v roce 1869 – iniciátorem této zajištěné cesty byl pražský rodák a jeden ze zakladatelů organizovaného alpinismu v Evropě Johann Stüdl. Cesta se dodnes jmenuje Stüdlgrat. Francouzské prameny uvádí, že úplně první zajištěná cesta byla postavena již v roce 1492 na tehdy nevystoupený vrchol Mont Aiguille (2085 m) ve francouzské oblasti Dauphiné. Bylo to na přání francouzského krále Charlese VIII., výstup stěnou na vrchol umožnil pod stěnou vybudovaný žebřík.

K největšímu rozmachu zajištěných cest v Alpách došlo po 2. sv. válce. V šedesátých letech se z popudu a iniciativy Vídeňáka Walthera Schaumanna, tehdy již podplukovníka ve výslužbě, začaly především v Dolomitech obnovovat a rekonstruovat staré vojenské chodníky a exponované úseky bývalých vojenských cest z období 1. světové války. Boom zajištěných cest trvá dodnes. Dnes staví zajištěné cesty turistická sdružení, společnosti provozující lanovky a další sdružení – feraty jsou významným nástrojem rozvíjejícího se cestovního ruchu a volnočasových aktivit. Mnoho ferat je určeno pro rodiny s dětmi, pro zájemce o feraty je všude v Alpách vytvořen komplexní servis včetně nabídky služeb horských vůdců s licencí UIAGM.

Vzdušný lanový most v horní části Pastýřské stěny

Karel Bělina o Pastýřské stěně

S nápadem vybudovat na Pastýřské stěně zajištěnou cestu přišel jako první zakladatel sítě sportovních prodejen HUDY Jindřich Hudeček. S návrhem na vybudování feraty v Pastýřské stěně souhlasilo i vedení města a úřad Děčína. Velké nadšení sdílela hlavně komise cestovního ruchu, v těchto letech to byli především Zdena Václavková, Vlastimil Pažourek a Barbora Růžičková. Po prvních diskuzích se nejprve hledala firma, která feratu postaví. Protože ale původně doporučená a vybraná firma neměla se stavbou ferat žádné zkušenosti a nevěděla, o co se jedná, ozval se mi jednoho dne Jindřich Hudeček, zda bych se na to nepodíval. Pro mne to byla výzva, a tak jsem bez váhání řekl, že to beru a že to udělám. Zkušenosti jsem měl již z Rakouska. Toto mé rozhodnutí jsem sdělil i Městskému úřadu v Děčíně. Městský úřad souhlasil.

Stěnu jsem nejprve několikrát proslanil a udělal při tom několik fotek a nákresů. Vznikl projekt, ve které jsem uvedl, kudy by cesty mohly vést a kde by cesta pro feraty byla vhodná a bezpečná. Pak jsem začal oslovovat jednotlivé firmy a podniky, začali jsme shromažďovat potřebný materiál. Namátkou uvedu, že pomohly firmy Metrostav Praha, Stavby silnic a železnic a další podniky z Děčína. Ze získaného materiálu jsem nechal udělat a vyrobit potřebné háky, kramle, stupačky atd. A bez dalšího technického vybavení, navázán na laně, jsem začal pracovat na skále. Bylo to pro mne, stejně jako lezení, docela krásné dobrodružství.

Začátkem roku 2013 byla prakticky hotova první cesta. Tady musím připomenout, že nerezové jisticí háky a stupačky jsem dostal z firmy Hudy sport od Richarda Litochleba. Tuto cestu jsme po domluvě s Barbarou Růžičkovou pojmenovali Cesta do nebíčka. První přelez této cesty se uskutečnil 8. května 2013 – to bylo v době slavnostních májových dnů v Děčíně. Jako první, za dozoru Vlastimila Pažourka, přelezli cestu Zdena Václavková, Miloslava Bělinová, Karolína Bělinová, Světlana Pavlátová a Karel Bělina.

Další cesty jsem tvořil a zajišťoval podle svých výše zmíněných představ a projektů, v přípravné fázi byly cesty bez fixních lan a umělých pomůcek. Většinou se jednalo o sportovně vedené cesty, u kterých se s rostoucí výškou zvyšovala i jejich obtížnost. Na některých místech jsem úmyslně u těchto cest vynechával instalaci kramlí a stupaček. To proto, aby se feratisti naučili nohama vzpírat proti skále. Při přepínání karabin je to často docela obtížné, zvyšuje to nejen obtížnost, ale i atraktivitu této cesty.

Nejnáročnější prací při budování jednotlivých cest na Pastýřské stěně bylo prořezávání nebo uřezávání náletů a dřevin ve stěně a vytváření prostorů pro cesty. Pořezaný materiál bylo pak nutné odvážet. Při této práci velice pomohly Technické služby města Děčín. Začátkem roku 2014 se situace zlepšila hlavně finančně – peníze pro stavbu dalších cest uvolnili postupně Jindřich Hudeček, Tomáš Kejzlar a Petr Hodboď. A proto hned 17. ledna 2014 vznikl nový směr Tichá tolerance a o dva měsíce později pak další tři cesty – Spolčení hlupců, Hladový poutník a Vzpomínka.

Na další nápady a na nové cesty jsem nezůstal sám, pomáhala mi moje žena Frona a mnozí kamarádi a lezci. S nápadem postavit v horní části stěny Vzdušný lanový most přišla Zdena Václavková, s dalším nápadem a s cestou Pošetilost mocných přišel Jindra Hudeček a kolmý směr pilířem s názvem Fróna byl nápad Tomáše Krejzlara. Cest tedy požehnaně přibývalo.

Dva týdny před slavnostním otevřením feraty byly prováděny testy a tahové zkoušky instalovaných nosných háků, držících fixní ocelová lana, i kramlí u provedených cest. K dispozici jsme měli digitální váhu, o zkouškách a nosnosti jednotlivých háků i fixních lan byl proveden záznam. Záznam ze zkoušek obdržel i Městský úřad Děčín.

Feratu slavnostně otevřel 24. května 2014 primátor Děčína pan František Pelant.

Dva měsíce po otevření a zpřístupnění feraty byly fanatikem nebo spíše skupinou pachatelů, kteří se považují za „ochránce přírody“ nebo za „bojovníky za lepší svět“, poškozeny dva hezké lezecké směry. Jejich vandalská počínání mohla způsobit vážná zranění, nebo dokonce i smrt zájemců a nadšenců o tento sport.

Množství zajištěných cest i jejich milovníků a obdivovatelů u nás každoročně stoupá. Přesto zůstává počet nehod na feratách v Česku neuvěřitelně nízký a nejméně nehod je právě na feratách extrémního sportovního typu. Když občas chodím kontrolovat stav zajištění na těchto feratách, potkávám na těchto zajištěných cestách hodně nadšenců a zanícenců tohoto druhu lezení. Musím být současně i do budoucna připraven na vylepšování již hotových cest nebo i stavbu nových variant těchto cest.

Já, stejně jako celá řada dalších nadšenců tohoto druhu pohybu, věřím, že feratám jakožto jednomu z mimořádných druhů volnočasových aktivit patří budoucnost i u nás. Jsem přesvědčen, že i u nás bude podobně jako v blízkých Alpách počet zajištěných cest rok od roku růst.

Koncem roku 2014 a začátkem roku 2015 se vedení města Děčína dostalo do nepříznivé finanční situace. Priority, pokud se týká financí, byly jiné a na budování ferat, respektive speciálně na likvidaci náletových dřevin i na dokončení nových započatých cest, nezbyly městu žádné finanční prostředky. A z důvodů bezpečnosti pohybu po nových cestách bylo nutné započaté cesty dokončit.

Proto jsme v Děčíně i okolí vyhlásili sbírku a u Pastýřské stěny jsme umístili pokladničku, sklenici, pro dobrovolné přispěvatele. Tím bylo dokončení ferat zachráněno. Bylo zajímavé, kolik finančních prostředků se ve sklenici shromáždilo. Přispěly celé skupiny lezců ze všech koutů republiky, členové policie z Chomutova i z Prahy. Za takto vybrané peníze jsem mohl dokoupit potřebný materiál, především různé délky fixních ocelových lan. Všichni, kteří do této sbírky přispěli, si zaslouží naše veliké poděkování.

Že jsou naše zajištěné cesty na Pastýřské stěně v dobrém stavu a že jsou bezpečné, dokládá i ta skutečnost, že se za období celého sledovaného roku 2015 nestala ani jedna nehoda. A to musím připomenout, že v uvedeném roce přelezlo všechny cesty na stěně více než 20 000 feratistů.

Proto je naší povinností provádět i nadále časté kontroly stavu jednotlivých cest a věnovat nesmírnou pozornost údržbě celého areálu. Případné nedostatky nebo závady na jednotlivých cestách je pak třeba okamžitě nahlásit na Městský úřad v Děčíně, opravu pak zajišťují správci feraty. Nikdo jiný není oprávněn provádět na feratě jakékoliv opravy nebo manipulace.

Bohužel u nástupu na feratu odtrhl nějaký vandal informační a orientační tabule, dnes tedy informace o jednotlivých cestách na Pastýřské stěně chybí. Věřím, že orientační tabulky budou na místo, kam patří, tedy na nástupové místo, brzy vráceny. A že každý zájemce bude mít znova možnost podle těchto informací přímo na místě zvolit výstupovou cestu, která mu vyhovuje.

Ferata Pastýřská stěna, duben 2014