Zimní výstupy na Grandes Jorasses

Jednou z nejznámějších alpských čtyřtisícovek je 4208 metrů vysoká dominanta Grandes Jorasses. Nachází se v masivu Mont Blanc na italsko-francouzském pomezí. Zatímco na italskou stranu spadá poměrně pozvolně, francouzská severní stěna je známá jako jedna z nejtěžších a nejstrmějších v Alpách. Proto se zde odehrálo množství pozoruhodných příběhů a výstupů, a kondičně vybavené horolezce přitahuje dodnes. Důkazem byl i letošní únor, kdy se v severní stěně tohoto vrcholu uskutečnily hned dva skvělé výstupy.

Za prvním stojí francouzský horolezec Charles Dubouloz. Ten se proslavil novou cestou v severní stěně himalájské sedmitisícovky Chamlang. V loňském roce 2022 sólově zdolal cestu Rolling Stone právě v severní stěně Grandes Jorasses. Nyní se na tuto horu vrátil s ještě ambicióznějším plánem. Společně s kolegy Symonem Welfringerem a Clovisem Paulinem serozhodli pro diretissimu v severní stěně Grandes Jorasses, přesněji na vrchol Pointe Walker. Proto cestu pojmenovali Diretissima de la Point Walker.

Tuto legendární a velmi těžkou linii o obtížnosti ED+ 7a A2 poprvé zdolali v létě roku 1986 Hervé Bouvard a Patrick Gabarrou. Francouzská trojice ji nyní zvládla vylézt v zimním období a navíc volně. Po průstupu obtížného kuloáru, který je téměř kolmý, se dostali do převislého komínu. A tímto komínem dolezli až na Walkerův pilíř, po pilíři zvládli poslední metry. Na vrchol vystoupili 13. února. Jedná se o historicky vůbec první opakování této známé cesty.

Diretissima v severní cestě Grandes Jorasses. Foto Montagnes Magazine

Dubouloz v severní stěně. Foto Mathis Dumas

Clovis, Dubouloz a Welfriner na vrcholu. Foto Mathis Dumas

Také za druhým zmíněným výstupem na Grandes Jorasses stojí francouzští horolezci, konkrétně Leo Billon a Benjamin Vedrines. Právě Vedrines byl druhým členem týmu v severní stěně Chamlangu, nedávno jsme o něm informovali v souvislosti s prvovýstupem na Barre des Écrins a se skialpovým přechodem ve Francii. Vedrines s Billonem se rozhodli vylézt velmi těžkou Gousseaultovu-Desmaisonovu cestu, která rovněž ústí na Pointe Walker.

Cesta se jmenuje po René Desmaisonovi a Serge Gousseaultovi, kteří se ji poprvé pokusili zdolat v roce 1971. Tehdy ale neuspěli. Gousseault zemřel a Desmaison strávil ve stěně 342 hodin čekáním na záchranu. Desmaison se ale nevzdal a vrátil se o dva roky později. A cestu společně se svými kolegy Giorgiem Bertonem a Michelem Claretem zvládl za osm dní. Z úcty k zesnulému spolulezci cesta nese jména Desmaisona a Gousseaulta. Od té doby měla cesta jen minimum opakování. Jedno z prvních přišlo až letos v únoru zásluhou Vedrinese a Billona.

Za 50 let se ovšem lezení posunulo. Zatímco prvovýstupci ve stěně strávili osm dní, Vedrines a Billon zvládli výstup včetně sestupu za méně než jeden den. Z auta v údolí vyrazila dvojice 15. února v 1:30 ráno. Asi šest hodin jim zabral nástup k úpatí stěny. Samotné lezení jim šlo od počátku velmi dobře. Postupovali dokonce rychleji, než měli v plánu. Od nástupu do stěny se za 9 hodin a deset minut dostali na vrchol. Zde krátce odpočívali a poté zahájili sestup, který jim trval další 4 hodiny. Celkem tak byli v pohybu 19 hodin. Nikdo jiný nedokázal velmi těžkou Desmaisonovu-Gousseaultovu cestu zvládnout rychleji.

Při lezení. Foto Benjamin Vedrines