Západní stěna Hungchi, francouzští horolezci Charles Dubouloz a Symon Welfringer a alpský styl

Francouzští horolezci Charles Dubouloz a Symon Welfringer zvládli prvovýstup dosud nezlezenou západní stěnou Hungchi (7029 m) v Nepálu. 1700 m vysokou stěnu přelezli alpským stylem ve dnech 17. až 19. května po nové cestě, „Le cavalier sans tête“. Sestup uskutečnili východní stěnou hory.

Hungchi se nachází na hranici Nepálu a Tibetu nad údolím Gokyo Valley a jižně od sedla Nup La. Vrchol je někdy označovaný jako Cha Khung nebo Gyuba Tshomotse. První výstup na vrchol se podařil po JZ hřebenu v dubnu 2003 japonským horolezcům Kanji Shimizu, Tadashi Morita a Katsuo Fukuhara na expedici označované jako Takashi Shiro.

Dubouloz a Welfringer původně plánovali uskutečnit výstup na Gyachung Kang (7952 m), tento štít se nachází vedle Hungchi. O Hungchi dvojice zpočátku ani neuvažovala. Během následujících pěti dnů se však objevila řada faktorů – především pokud se týká vývoje počasí, Welfringer navíc během aklimatizace onemocněl – a proto se jejich pohled obrátil „směrem k tomuto nižšímu a estetickému vrcholu“. Zatímco Welfringer týden odpočíval a nabíral kondici v základním táboře, Dubouloz se plně aklimatizoval tím, že podnikl třídenní samostatný výstup po normální trase na Hungchi až do výšky 6200 m.

Základní tábor opustila dvojice 16. května a již za čtyři hodiny založila předsunutý základní tábor ve výšce 5300 m. Z něj oba vyrazili 17. května v 5 hodin ráno. Cíl byl zvládnout ve stěně převýšení 1300 m a dolézt na rameno ve výšce kolem 6600 m, protože nikde ve strmé stěně nebyla možnost bivaku. Lezení se ukázalo jako technicky náročné a přestože podmínky byly perfektní – celý den ani jeden mrak a bezvětří – zvláště Welfringer stále pociťoval únavu. Přesto celý výstup zvládl a za 12 hodin oba lezci vystoupili do sedla ve výšce 6580 m. Zde Dubouloz připravil bivak, zatímco Welfringer se snažil nabrat sílu. Od vrcholu je dělilo pouhých 400 metrů.

Na vrchol vystoupili oba další den, 18. května, a to přesto, že Welfringer stále bojoval s únavou. Na vrchol dolezli ve 13:30 oba. Na vrcholu si oba jen krátce připomenuli Duboulozovy 35. narozeniny a protože se zvedl vítr a sněžilo, rychle zahájili sestup po normální trase po JZ hřebenu. Ještě stejný den chtěli sestoupit až na 6300 m. Při špatné viditelnosti a nárazovém větru se strmý, nestabilní hřeben ukázal mnohem obtížnější než předpokládali. Proto byli nuceni postavit ve výšce 6700 m další provizorní bivak.

V noci jim však vítr zničil stan a při špatné předpovědi počasí bylo jasné, že se musí co nejrychleji dostat dolů. Bez stanu pak pokračovali dolů po hřebeni. Brzy ale stáli před klíčovým rozhodnutím - buď pokračovat v sestupu po nechráněném a větrem zmítaném hřebeni, nebo slanit 1300 m západní stěnou plnou nebezpečných séraků. Měli ale málo vybavení a proto Welfringer přišel s třetím nápadem: slanit neznámou asi 700 m vysokou východní stěnou. Nakonec se rozhodli pro tuto variantu, která pro oba představovala „totální neznámo“. Welfringer později uvedl: „Na neznámém je dobré to, že může přinést opravdu nejhorší, nebo také nejlepší řešení.“

Naštěstí se to ukázalo, že tato neznámá varianta bylo dobré rozhodnutí. Dvojice zvládla 15 strmých slanění, na každém štandu byl slušný led i pro následující slanění. Při posledním slanění se dostali do příznivého sněhového koridoru. V tuto chvíli oba věděli, že eliminovali 90 % všech rizik. Sestup dokončili v sousedním údolí a poté se vrátili do základního tábora, kde je přivítal jejich přítel a fotograf Mathurin Vauthier a zbytek výpravy.

Zdroj: planetmountain.com, FFCAM