Ueli Steck se na Annapurně zapsal do historie, sám výkon řadí na první místo v jeho bohaté kariéře

"Švýcarský express" Ueli Steck se nakrátko zaparkoval u klávesnice svého compu a rozhodil po webech informace o svém famózním výkonu v jižní stěně Annapurny (8091 m). Abychom nezůstali jen u Ueliho SMSky „Summit, alone, South Face.“, přinášíme stručný informační přehled:

KUDY?

Prostoupil přímou linií v jižní stěně mezi Anglickou a Japonskou cestou. O tuto diretissimu se v roce 1992 pokoušeli Francouzi Jean-Christophe Lafaille a Pierre Beghin. Jejich expedice skončila tragédií, Beghin se zřítil a zraněný Lafaille zázračně přežil čtyřdenní sestup stěnou.

S KÝM?

Sám. Kanadský spolulezec Don Bowie ho doprovodil k nástupu do stěny, kde uznal, že lezení v takovém terénu bez jištění je nad jeho síly.

JAK?

Pochopitelně bez kyslíku a jak je u něj zvykem hodně rychle. Cestu na vrchol a zpět do BC zvládl za 28 hodin! Bivakoval jednou – stan postavil v závětří v ledové trhlině.

S ČÍM?

S sebou měl: 60 m lano o průměru 6 mm (nepoužíval ho), 2 šrouby do ledu, 5 skob, pár karabin a smyček, nůž, helmu, mačky, 2 ledolezecké cepíny, sedák, vícevrstvé oblečení včetně spodní bundy, vrchní Primaloftovou bundu, teplé palčáky a slabší prstové rukavice, lyžařské brýle, sluneční brýle, stan, vařič, plynovou kartridž, satelitní telefon, krém na opalování, čelovku, náhradní baterie, lékárničku, 6 energetických PowerBar tyčinek, 3 energetické gely, 2 dehydrované pokrmy Peronin a 100 g sýra.

PROBLÉMY?

Taky byly... Do stěny mu zahučel foťák a taky jedna svrchní rukavice – tu si musel přehazovat z ruky na ruku podle toho, kterou měl víc zmrzlou.

FINÁLNÍ SKÓRE A DOJMY:

Zábava: 8 bodů z deseti, bolest: 5 bodů z deseti, risk: 7 bodů z deseti. Za vše mluví prohášení: „Je to můj nejhezčí zážitek!“

Cíl je jasný...