Slovinský prvovýstup severozápadní stěnou štítu Tsoboje (Chobutse, 6683 m)

schéma výstupu

Špičkoví slovinští alpinisté Luka Stražar a Nejc Marčič uskutečnili koncem října výstup v alpském stylu severozápadní stěnou vrcholu Tsoboje, který se nachází v oblasti Rolwalingu na nepálsko-tibetském pomezí.

Začátkem října odjela do Nepálu výprava známých slovinských lezců s cílem vystoupit alpským stylem po nových cestách na vrchol Tsoboje (6683 m). Výpravu tvořili Luka Stražar, Nejc Marčič, Marko Prezelj a Matija Valontar. Výprava začala nepříznivě kvůli onemocnění Nejce Marčiče. Nejc po příchodu pod Tsoboje strávil týden ve stanu, aklimatizaci ostatních výrazně ovlivnilo velmi nepříznivé počasí. Naštěstí Nejc nemoc úspěšně překonal a na poslední aklimatizační túře, výstup na štít Omi Tso Go (6237 m), zvládl nahradit vzniklé manko. Pak se čtveřice i díky předpovědi počasí rozhodla pro nástup do stěn Tsoboje.

Marko Prezelj a Matija Valontar se rozhodli pro mimořádně obtížný výstup v západní stěně. Dostali se až do výšky 6000 metrů. Zde ale museli kvůli velmi silnému větru otočit a vrátit se zpět.

Luka Stražar a Nejc Marčič nastoupili do severozápadní stěny. Ve stěně byli od 28. do 30. října a zvládli přitom i dva bivaky. Jejich stěna nebyla tolik vystavena větru, i když i oni pociťovali jeho účinky. Podle obou lezců byly ve velmi strmé stěně sněhové podmínky, které umožňovaly lezení. Obtížné bylo ale především budování štandů. S prvními potížemi se setkali ve spodní části stěny, kde lezli po tenkém ledu. V této části stěny bylo těžké najít vhodné traverzy, v jednom místě stěny museli dokonce jeden úsek slanit a hledat novou variantu cesty. Tím pádem museli první bivak uskutečnit níže než původně plánovali. Ke své radosti ale našli ve strmé stěně poměrně pohodlné místo na spaní. Druhý den lezení probíhal v technicky nejnáročnější střední části stěny s několika extrémními úseky. Horní část stěny byla lehčí, ale hlavní překážkou zde byl vítr. Podle toho upravili i směr výstupu. Druhý bivak vybudovali v ledovcové trhlině, kde byli v bezvětří a zde podle jejich vyjádření pohodlně spali celou noc. K jejich radosti byla severní strana vrcholového hřebene poněkud méně větrná, protože jinak by se na něj přes obtížný terén nedostali. Trasu pojmenovali Slovenska direktna a ohodnotili ji ED, M5 a AI5. Délky cesty je 1700 m. Již tyto údaje dokládají o jak obtížnou cestu se jednalo a jak dobře byli oba lezci vybaveni a připraveni.

Z vrcholu se vrátili zpět do vesnice Na, která byla základním táborem expedice. Tam už na ně čekali Marko Prezelj a Matija Valontar. Do Lublaně se oba vrátili 5. listopadu 2021.

Nejc Marčič a Luka Stražar na vrcholu Tsoboje 6680 m, foto Luka Stražar

Účastníci expedice a Piolets d'Or
Stražar, Marčič a Prezelj patří k nejznámějším protagonistům alpského stylu ve vysokých horách. Všichni tři získali celkem sedmkrát prestižní ocenění Zlatý cepín - Piolet d'Or. Čtyřnásobný držitel Marko Prezelj získal ocenění za výstupy v letech 1992 - jižní hřeben Kančendženga South, 2006 - severozápadní pilíř Chomolhari, 2014 - severní stěna Hagshu a 2015 - východní stěna Cerro Kishtwar. Dvojnásobný držitel Luka Stražar získal ocenění za výstupy v roce 2011 - severozápadní pilíř K7 West a v roce 2018 severní hřeben sedmitisícovky Latok I. Nejc Marčič získal Zlatý cepín za výstup v roce 2011 - severozápadní pilíř K7 West (spolu s Lukou Stražarem).

Text: Ladislav Jirásko

Matija Volontar a Marko Prezelj v BC