Slovinci na vrcholu panenské hory v Kyrgyzstánu

Skupina slovinských horolezců ve složení Peter Bajac, Ursa Erman, Alenka Klemenčič, Miha Lapanja, Tina Leskosek, Tajek Golob a Blas Grapar se vydali do západní části pohoří Kokshaal-too, aby se pokusili o vrchol, který po několik let úspěšně odolával horolezeckým snahám. Markantní a nejvyšší nevystoupený vrchol celé oblasti Pik Byeliy (5697 m) - na obr. vpravo - se stal v roce 2000 cílem silné americké výpravy a od té doby se o něj pokusilo hned několik expedic. V roce 2008 pod horu přijela i početná slovinská expedice. Arne Jeglic a Jaka Ortar tenkrát našli díky použití skialpových lyží velmi dlouhou, ale logickou cestu přes jižní hřeben. Zastavilo je však velmi vysoké lavinové nebezpečí (cca 300 m pod vrcholem). Letošní slovinská expedice sestávala z lezců různých generací, kteří se vzájemně skvěle doplňovali. Mladí alpinisté se měli pokusit vystoupit několik vrcholů a posbírat na nich zkušenosti. Stanuli tak na vrcholech Pik Alpini (4578 m) a Pik Lvitsa (4631 m) – z něho sjeli Klemečič s Lapanjou na lyžích. Zkušenější horolezci Tajek Golob a Blas Grapar vystoupili na vrchol Pik Lyev (4710 m), kde kvůli zlepšení aklimatizace strávili noc. Následující dny horolezci vystoupili hned na několik vrcholů a také mnoho z nich sjeli na lyžích: Pik Obzhorny (5156 m), Pik Greta (4725 m), Pik Lencka (4621 m). Vytvořili také novou cestu na vrchol Pik Oleg (4859 m). Grapar a Golob se následně vydali vstříc hlavnímu cíli expedice – prvovýstup na Pik Byeliy (5697 m). Po 30 km dlouhém dvoudenním přechodu dosáhli sedla ve výšce 4900 m, kde postavili tábor. Následující den se jim podařilo po cestě z roku 2008 vystoupit na vrchol. Obtížnost 600 m dlouhé cesty, jejíž hlavní obtíž spočívá v překonání velké sérakové bariéry, odhadují na V/4.