Shrnutí letní sezóny v peruánských Andách

Letošní letní sezóna v jihoamerickém Peru byla mimořádně zajímavá. Horolezci z celého světa vytvořili v místních Andách neobvykle velké množství nových cest na pětitisícové a šestitisícové vrcholy a to především ve dvou nejvyšších horských skupinách Cordillera Blanca a Cordillera Huayhuash. Stručný přehled nejzajímavějších v Peru uskutečněných výstupů je následující.

Ranrapalca

V levé části severní stěny 6162 metrů vysoké hory Ranrapalca vytvořili novou cestu Italové Thomas Gianola, Alessio Miori a Giovanni Zaccaria. 600 metrů dlouhou cestu museli lézt kvůli stabilnějším podmínkám ve stěně částečně v noci. A ani sestup nebyl jednoduchý. Italové však celou akci perfektně zvládli a připsali si první prvovýstup peruánské letní sezóny.

Noční lezení na Ranrapalce. foto Giovanni Zaccaria

Ranrapalca - vylezená cesta. Foto Giovanni Zaccaria

Siula Grande

Dlouhé roky odolávala všem pokusům východní stěna proslulé Siuly Grande (6344 m), druhé nejvyšší hory v masivu Cordillera Huayhuash. Na vrchol vedou cesty ze všech světových stran, z východní strany však uspěli pouze Francouzi, kteří prostoupili jihovýchodní hřeben. Samotná východní stěna zůstala ale panenská. To se však letos změnilo, když krátce po sobě v dosud neprostoupeném terénu uspěly hned dvě expedice.

Katalánská cesta východní stěnou. Foto Marc Toralles

Katalánci Bru Bosom a Marc Toralles nejprve vylezli v pravé části stěny linii, o kterou se pokoušeli již v roce 2019. Po třech letech tedy konečně svěsili pytel. Bosom přitom zvládl poslední část výstupu a celý sestup s vykloubeným ramenem.

Toralles a Busom na vrcholu. Foto Marc Toralles, Bru Busom

Krátce po nich zvládla výstup v levé části stěny italská dvojice Matteo Della Bordella a Marco Majori. Italové původně také cílili na katalánskou cestu, nakonec se však kvůli značnému nebezpečí v zamýšlené linii přesunuli. Za pouhých osm dní po Kataláncích otevřeli již druhou cestu východní stěnou Siuly Grande.

Na hřebenu. Foto Matteo Della Bordella

Jirishanca

Podobně jako Siula Grande činí velké obtíže horolezcům i nedaleká Jirishanca (6094 m). Výstup na tento vrchol je tak obtížný, že počet úspěšných výstupů na hlavní vrchol lze spočítat na prstech obou rukou. Několik desítek let navíc nestál na vrcholu vůbec nikdo.

Obě nové cesty na Jirishancu. Foto American Alpine Club

Přesto se i ve stěnách tohoto štítu letos horolezcům dařilo. Američané Vince Anderson a Josh Warton nejprve uspěli ve východní stěně. Prostoupili v ní cestu často nazývanou podle prvního neúspěšného pokusu Italů v roce 2003 jako Italská cesta. Americká dvojice zvládla výstup koncem letošního července.

Wharton a Anderson na vrcholu. Foto Josh Wharton a Vince Anderson

Z jihovýchodní strany postupovali kanadští horolezci Alik Berg a Quentin Roberts. Ti hned na první pokus dokázali prostoupit neméně náročnou linii zcela vlevo v jihovýchodní stěně. Kanadská dvojice tak jen několik dní po Američanech otevřela letošní druhou novou cestu na tento obtížný vrchol. Obě linie patří k tomu nejnáročnějšímu co v peruánských Andách nalezneme.

Berg a Roberts na vrcholu. Foto Alik Berg

Huascaran

Také na nejvyšší hoře pohoří Cordillera Blanca a celého Peru se letos děly zajímavé věci. Vrchol Nevado Huascarán si vybrali domácí lezci Ignacio Vasquez Palominas a Martin Contreras Ried, v jižní stěně se jim podařilo zvládnout výstup po nové linii v jižní stěně tohoto 6768 metrů vysokého vrcholu. Oběma lezců se dokonce podařil přechod celého masivu, protože sestoupili severní stranou hory.

U vrcholového hřebene. Foto Ignacio Vasquez Palominas

Nová cesta na Huascarán. Foto Ignacio Vasquet Palominas

Bratři Pouovi

Nejvíce nových cest v peruánských Andách v letošním letním období vytvořili baskičtí bratři Eneko a Iker Pouovi společně se svým peruánským spolulezcem Micherem Quitem. Během několikatýdenního pobytu v Peru si připsali hned několik hodnotných prvovýstupů.

Eneko a Iker Pouovi na vrcholu hory Cashan. Foto Alex Estrada

Urus Oeste

Všichni tři nejprve zamířili k 5450 metrů vysokému vrcholu Urus Oeste v pohoří Cordillera Blanca. Zde zvládli první novou cestu - v průběhu jediného dne vylezli výrazný 400 metrů vysoký kuloár ve středu jedné ze stěn tohoto vrcholu.

V cestě Hanan Pacha. Foto bratři Pouové

Nová cesta na Urus Oeste. Foto bratři Pouové

Urus Oeste III

Eneko Pou při výstupu na Urus Oeste utrpěl zranění způsobené padajícím kusem ledu, ale ani to celé trojici nezabránilo pokračovat v lezeckých aktivitách. Prakticky ihned po sestupu z Urus Oeste se přesunuli pod sousední Urus Oeste III (5270 m). I zde během jednoho dne vytvořili novou cestu, která byla pravděpodobně vůbec prvním výstupem na tento vrchol.

Nová cesta na Urus Oeste III. Foto bratři Pouové

Cashan

Vzhledem k tomu, že se předchozí výstup obešel bez zranění, po krátkém odpočinku se bratrská dvojice bez svého peruánského spolulezce přesunula pod další nepřáliš vzdálený vrchol Cashan (5716 m). A v severní stěně tohoto štítu se jim podařilo prostoupit po nové linii. Byl to jejich třetí úspěšný skalp během pouhých deseti dní.

Nová cesta na Cashan. Foto bratří Pouovi

Pumahuacanca

Po úspěchu na Cashanu si bratři Pouovi dopřáli krátkou pauzu a na začátku července se již opět spolu s Micherem Quitem vydali pod 5563 metrů vysokou horu Pumahuacanca. V severní stěně tohoto vrcholu prostoupili velmi těžkou cestu, převýšení této linie je více než 1000 metrů a sklon cesty dosahujíe 85 stupňů. Podle vyjádření bratrů Pouových to byla jejich dosud nejobtížnější vylezená cesta.

V průběhu lezení na Pumahuacancu. Foto Eneko a Iker Pouovi

Cesta One Push na Pumahuacance. Foto Eneko a Iker Pouovi

Humashuraju Este

Celý výlet po pětitisícovkách peruánských And zakončili na 5350 metrů vysokém vrcholu Humashuraju Este. V dosud nepřelezené východní stěně tohoto štítu zvládli výstup po asi 600 metrů vysoké linii, která sleduje patrně nejlogičtější linii ve stěně a vede přes ledové jazyky a sněhové lávky. Podle vyjádření obou bratrů by se jejich cesta mohla stát klasikou, kterou budou v budoucnosti vyhledávat jiní alpinisté mířící do této oblasti.

Při lezení na Humashuraju Este. Foto Eneko a Iker Pouovi