Shrnutí jarní sezóny 2022 nejen na osmitisícovkách
Jarní horolezecká sezóna v Nepálu proběhla vcelku standardně. Na nižších horách si několik týmů připsalo zajímavé prvovýstupy nebo mimořádně hodnotná opakování. Za zmínku stojí třeba prvovýstupy Japonců na Kangchung Nup nebo Britů na Jugal Spire a opomenout nelze ani první zopakování britské cesty na Changabang, o něž se zasloužil tým z Nového Zélandu. O některých z těchto výstupů jsme již informovali v samostatných příspěvcích.
Na osmitisícovkách, které lákají nejvíce pozornosti světové veřejnosti, však žádný prvovýstup zaznamenán nebyl. To ale v posledních letech není vůbec neobvyklé. Letošní jaro se tak neslo především ve znamení obnoveného zájmu, jelikož si řada horolezců mohla přijet splnit svoje sny a cíle poprvé od vypuknutí covidové pandemie. I v Nepálu však pocítili negativní dopady války na Ukrajině, svou účast na expedicích z pochopitelných důvodů zrušila velká část horolezců z Ukrajiny i Ruska.
Pokud jde o sportovní kvalitu výstupů zůstává na osmitisícovkách zachován trend několika posledních let, protože většina klientů vystoupila na vrcholy jednotlivých hor s použitím umělého kyslíku a za doprovodu Šerpů. Přesto však i letos nalezneme některé velmi zajímavé výkony, které za zmínku určitě stojí.
Kristin Harila
Velmi zajímavý je počin sedmatřicetileté norské atletky, lyžařky a horolezkyně, která během 29 dní vystoupila na šest osmitisícovek. Tím překonala tři roky starý rekord Nepálce Nirmala Purji, jenž potřeboval ke stejnému výkonu o dva dny více. Jako první zdolala 30. dubna Annapurnu (8091 m), následovala Dhaulágirí (8167 m), Kančendženga (8586 m), Mount Everest (8848 m) a Lhotse (8516 m) a celou akci zakončila 27. května na Makalu (8463 m).
Překonala tak tři roky starý rekord britského horolezce nepálského původu Nirmala Purji, jenž potřeboval ke stejnému výkonu o dva dny více. Stejně jako Purja, také Kristin Harila používala při výstupech umělý kyslík. Harila bude ve výstupech pokračovat i letos v létě a má proto ambice překonat Purjův rychlostní rekord při zdolání všech osmitisícovek.
Kristin Harila na vrcholu Annapurny. Foto Kristin Harila
Mount Everest
Asi nejzajímavějším projektem letošního roku na Mount Everestu byl plán francouzského horolezce Marca Batarda a jeho týmu, který se pokoušel o vytvoření nové normálky na vrchol nejvyšší hory světa. Tato cesta měla být bezpečnější než dosud používaná cesta, neboť by se vyhýbala ledopádu Khumbu.
Projekt začal již před několika lety a letos jej chtěla francouzská legenda dokončit, ideálně i s výstupem na vrchol Everestu bez kyslíkového přístroje. Bohužel ani jeden z plánů nebyl úspěšný a Batard navíc opouštěl základní tábor pod nejvyšší horou světa značně znechucený podmínkami, které tam dnes panují.
Dalším týmům se naopak velmi dařilo a na vrcholu Everestu stálo 690 osob. Navíc byla letošní sezóna velmi úspěšná i pokud jde o zranění nebo jiné obtíže, které se téměř všem horolezcům vyhnuly. Ze zmíněných 690 výstupů připadá rovných 400 na Šerpy. Kami Rita Šerpa, vedoucí vrcholového týmu překonal vlastní rekord v počtu výstupů – na vrcholu Everestu stanul již šestadvacetkrát. Lhakpa Šerpa zase překonala ženský rekord, z vrcholu se rozhlédla už desetkrát.
Na Kami Ritu se ovšem dotahuje Pasang Dawa Šerpa, který letos si letos připsal další výstup na vrchol Everestu a celkem jich má již 25. Britský horolezec Kenton Cool zase překonal rekord v počtu výstupů mezi osobami, které nepochází z Nepálu – letos stanul na vrcholu Everestu již pošestnácté.
I letos se našlo několik lezců, kteří se rozhodli vystoupit na Everest bez použití kyslíkových přístrojů. Nejvýraznější osobou byl německý alpinista David Göttler, který si navíc s sebou nesl veškeré jídlo i palivo. Bez kyslíku postupovala také Číňanka He Jing, první žena na vrcholu Everestu bez použití kyslíkového přístroje od roku 2016 a jedna z pouhých pěti žen, kterým se to podařilo od začátku 21. století.
David Göttler pod Everestem a Lhotse. Foto David Göttler
Kančendženga
Na třetí nejvyšší hoře světa letos působila řada známých osobností horolezeckého světa. V našich končinách budil největší pozornost Slovensko-Rumunský tým ve složení Peter Hámor, Horia Colibasanu a Marius Gane. Původně se chtěla trojice alpinistů pokusit dokonce o traverz dvou vrcholů, západního vrcholu Yalug Kang (8505 m) a hlavního vrcholu Kančendžengy. Podmínky to však neumožnily a nakonec byli rádi alespoň za pokus o hlavní vrchol. Gane a Hámor se museli otočit jen asi 200 metrů pod vrcholem, na který se tak nakonec dostal pouze Colibasanu jako první Rumun v historii.
V letošním roce přijel dokončit výstup na třetí nejvyšší vrchol světa také italský horský vůdce a horolezec Marco Confortola, jeden z přeživších neštěstí na K2 v roce 2008. Confortola sice ohlásil úspěšný výstup na vrchol, v posledních dnech se však objevily pochybnosti o pravdivosti jeho slov. Nezveřejnil totiž žádnou vrcholovou fotografii. Sám Confortola se k celé záležitosti prozatím nevyjádřil, pochybnosti proto zůstávají. Na jeho sociálních sítích se objevily pouze informace, že se v létě chystá na Nanga Parbat v Pákistánu, který mu do Koruny Himáláje stále chybí. V případě úspěchu by jej čekal ještě Gašerbrum I a potenciálně další pokus na Kančendženze.
Dalším ze šťastných alpinistů, které Kančendženga letos pustila na vrchol byl Pákistánec Šehroze Kashif. Tomuto lezci je přitom pouhých dvacet let, stal se tak vůbec nejmladší osobou, která na třetí nejvyšší horu světa vystoupila. Šehroze Kashif navíc letos nezůstal jen u jednoho vrcholu. Již o 11 dní později vystoupil také na Lhotse a na konci května přidal Makalu. Tím vytvořil další rekord a stal se nejmladším člověkem, který zdolal pět nejvyšších hor planety Země, jelikož Mount Everest a K2 již vylezl v roce 2021.
Uspěl také další pákistánský horolezec Sirbaz Khan. Výstupem na Kančendžengu překonal vlastní rekord a stal se prvním Pákistáncem s deseti osmitisícovými vrcholy. Krátce na to tento počet ještě navýšil o jedenáctou Makalu. Ještě v letošním roce má navíc v plánu přidat nejméně jednu další horu, Gašerbrum I.
A výstup se zdařil i mladé britské horolezkyni Adrianě Brownlee, která se chce stát nejmladší ženou s Korunou Himaláje. Společně s ní vystoupil na vrchol též Nepálec Gyalje Šerpa. Stejná dvojice letos zdolala také Annapurnu, Lhotse a Makalu. Se započtením letošních čtyř osmitisícovek jich tam má Adriana Brownlee na kontě již sedm a Gyalje Šerpa dokonce dvanáct a může se stát nejmladším horolezcem se všemi vylezenými osmitisícovkami.
I letos si ovšem Kančendženga vybrala svou daň. Dvaapadesátiletý indický horolezec Narayan Iyer zemřel ve výšce asi 8200 metrů v průběhu vrcholového pokusu. Přesná příčina úmrtí není známa. Avšak ví se, že se při výstupu cítil špatně a odmítl sestoupit, za což bohužel zaplatil cenu nejvyšší.
Horia Colibasanu na vrcholu Kanchenjungy. Foto Horia Colibasanu
Lhotse
Ani v letošním roce bohužel neuspěla korejská horolezecká expedice s jistě nejambicióznějším plánem této jarní sezóny, průstupem proslulé a nesmírně a velmi obtížné jižní stěny Lhotse novou cestou. Korejci již několikrát v minulosti zkoušeli své štěstí, nezadařilo se jim však ani letos. Potíže měli již od začátku, v lavině totiž zahynul třiatřicetiletý nepálský horolezec a člen jejich týmu Khudam Bir Tamang. Špatné podmínky navíc přetrvávaly i v dalších týdnech, Korejci se proto rozhodli své snažení pro letošní rok ukončit.
Více štěstí měl maďarský horolezec Szilárd Suhajda, který 16. května úspěšně vystoupil na čtvrtou nejvyšší horu světa. Téhož dne se na vrchol dostali i Španělé Uxue Murrolas Agerri a Ignacio Barrio Fernandez. Všichni tři horolezci navíc výstup absolvovali bez použití kyslíkových přístrojů.
Dařilo se také čtyřiapadesátileté francouzské horolezkyni Sophii Lavaud, jež si svým výstupem na Lhotse odškrtla dvanáctou položku v projektu Koruny Himaláje. V cestě k dokončení snu jí schází ještě Nanga Parbat o nějž by se chtěla pokusit letos v létě a Šiša Pangma, kam chce zamířit v příštím roce. V případě úspěchu by se stala prvním občanem Francie, který úspěšně vystoupí na všech čtrnáct osmitisícovek.
Špatné podmínky v jižní stěně Lhotse. Foto Pasang Rinzee
Makalu
Ekvádorský horolezec a horský vůdce Topo Mena úspěšně vystoupil na vrchol Makalu i se dvěma klienty. Další ekvádorská dvojice Karl Egloff a Nico Miranda zdolala pátou nejvyšší horu světa v rekordním čase 17 hodin a 18 minut. Úspěšná byla i Mexičanka Carla Perez, a to bez použití kyslíkového přístroje. Prvním Mongolcem, který vystoupil na vrchol Makaluse stal Battogtokh Altangerel.
Nejvýznačnější úspěch si ovšem připsal britský horský vůdce a horolezec Adrian Ballinger. Již před několika roky se pokoušel o první sjezd Makalu na lyžích, tehdy ještě neúspěšně. Letos se mu však již jeho záměr vydařil a stal se tak prvním v dějinách, kdo z Makalu sjel na lyžích. Další zajímavý počin zaznamenal Mingma G Šerpa, jenž dokázal vystoupit na Makalu bez kyslíkového přístroje a ke splnění jeho cíle, vylezení všech osmitisícovek bez kyslíku, mu chybí již jen tibetská Šiša Pangma.
Pemba Gelje Šerpa, Carla Perez a Topo Mena na vrcholu Makalu. Foto Pemba Gelje Šerpa
Dhaulágirí
První vylezenou osmitisícovkou v letošní jarní sezóně se stala 9. dubna Dhaulágirí. Vrcholový tým vedl již zmíněný šerpa Mingma G, na vrchol se toho dne dostal třeba také slavný americký horolezec Christopher Warner nebo kanadská alpinistka Jill Wheatley, která předchozí rok vystoupila až na pravý vrcholu Manaslu, na rozdíl od mnoha dalších, kteří se zastavili již na předvrcholu. V dalších týdnech navíc přidala výstup na Kančendžengu a Makalu, celkově má tedy na kontě již čtyři osmitisícovky. Dalším kdo stál na vrcholu byl Řek Antonios Sykaris, který ovšem bohužel zemřel při sestupu.
Také letos zkoušel své štěstí na Dhaulágirí třiaosmdesátiletý španělský horolezec Carlos Soria Fontán, ani tentokrát však bohužel nebyl úspěšný. Ze čtrnácti osmitisícovek mu tak stále chybí dvě, Dhaulágirí a Šiša Pangma, kde je navíc situace komplikovaná současným uzavřením Tibetu, respektive celé Číny pro cizince.
Lezci v kuloáru vedoucím na vrcholový hřeben Dhaulagiri. Foto Mingma G Šerpa
Annapurna
Tradičně dramatická byla situace na Annapurně, objektivně nejnebezpečnější osmitisícovce. Ital Giampaolo Corona a Rus Tim Bogdanov sice dosáhli vrcholu, následně ale oba skončili s vážnými omrzlinami v nemocnici. Smrtelné úrazy se však naštěstí horolezcům na Annapurně letos vyhnuly.
Marocká horolezkyně Bouchra Baibanou se stala první občankou svého státu, ale i první ženou z arabského světa, která vystoupila na vrchol Annapurny. Úspěšné sportovkyni, která jako první osoba z Maroka dokázala vystoupit na nejvyšší vrcholy všech kontinentů gratuloval k dalšímu úspěchu i marocký král Mohamed VI.
Z vrcholu desáté nejvyšší hory světa se rozhlédla i Grace Tseng z Taiwanu. O něco později přidala i Makalu a má tedy na kontě již sedm osmitisícovek. Pákistánské vrcholy by chtěla přidat letos v létě a zbývající dvě, Šiša Pangmu a Čo Oju snad na podzim. Pokud by byla úspěšná, stala by se první osobou z Taiwanu, která dosáhla vrcholu všech čtrnácti nejvyšších hor světa.
Těžká prudká sekce na Annapurně. Foto Adriana Brownlee
Gangapurna a další výstupy
O úspěšných prvovýstupech Japonců na Kangchung Nup a Saulu či britském prvovýstupu na Jugal Spire a neméně hodnotném opakování britské cesty na Changabang v podání týmu z Nového Zélandu jsme zde již podrobně hovořili.
Letos však proběhl ještě jeden velmi pozoruhodný pokus, který však bohužel úspěšný nebyl. Ekvádorský horolezec Esteban „Topo“ Mena a Španěl Jonathan Garcia spojili své síly, aby se pokusili o novou cestu na horu Gangapurna (7455 m) ležící nedaleko osmitisícové Annapurny. Nejprve uvažovali o výstupu severní stěnou. Nakonec se rozhodli pro pokus v jižní stěně, ale zastavily je špatné podmínky, zejména příliš velké množství sněhu.
Jonathan Garcia v hlubokém sněhu na Gangapurně. Foto Topo Mena
Text: VŠ
Zdroje: explorersweb.com, planetmountain.com
- Pro psaní komentářů se přihlaste.