Radek Jaroš o aktuální situaci

Pohyb je koření tvého žití. V polovině března byl vyhlášen nouzový stav, od 16. 3. 2020 bylo vyhlášeno omezení pohybu a uzavřeny hranice. Jak vypadá tvůj denní režim od této chvíle?

Doba se zpomalila, na všechno je víc času. Určitě vstávám později a více spím. Nepoužíváme budík! 11. 3. jsem se vrátil z Hondurasu, karanténa mě minula. Ale já si ji naordinoval v podstatě sám. Můj dům je mimo veřejnost. Okolo mám vysázeno stovky stromů a ty potřebují údržbu. Hodně času jsem trávil v korunách stromů prořezáváním, zmlazováním, kácením a výsadbou nových. Stejně tak připravit zahradu, trávník atd. je spousta práce.  Čtrnáct dnů jsem dělal jenom okolo zahrady a ještě není hotovo.

Co to udělá s člověkem jako ty, když se mu omezen pohyb a kontakt s ostatním a z domu může vycházet jen v roušce? Chodíš běhat, lézt, jak trénuješ?

Přítelkyně Olga sice roušky našila, rozdávala je známým a příbuzným, ale já  ji používám minimálně. Vlastně jsem ji měl zatím za měsíc jen jednou. Když jdu „do společnosti“, což je vzhledem k mým potřebám výjimečně, nosím nákrčník. Absolutně nesouhlasím a nechápu nošení roušek v soukromých autech a v přírodě. Děsí mě, když vidím jednoho člověka ve svém autě, případně s manželkou a oba mají roušku. A nejbližší obec je 15 min jízdy… Stejně tak mě šokuje rodina s dětma uprostřed lesa v rouškách?! To je fakt nosí i doma? Neexistuje přeci lepší lék než pohyb a otužování a čerstvý a zdravý vzduch. Naštěstí mám pár přátel, kteří jsou normální a bez problému posedíme u piva nebo u kávy na vlastních zahradách.

Když jsem se zmínil o otužování. Už mnoho let i v zimě zahajuju den ve venkovním bazénu s průtočnou pramenitou vodou. I za sněhu a mrazů. Doma mám taky saunu. Trénuju úplně normálně. Mám výhodu, že nejsem „jenom“ horolezec. Hodně jezdím na horském a silničním kole. Bez roušky! Skály na Vysočině taky zavřený nejsou. A užívám si domácí sportoviště. Na zahradě mám postavenou lezeckou stěnu, hrazdu, golfový odpaliště, TRX, pingpongový stůl, lukostřelecký terč, klasickou i ruční vzduchovku…

Jak ti současná situace zasáhla do tvých plánů a připravených programů?

Pokud jde o moje „velký“ cesty do zahraničí (Afriku), stihnul jsem je před omezením. Po ní následoval heliskiing v Kanadě a odtud jsme se přesunuli na ostrov Roatán v Hondurasu. Tak že jsem si „užil.“ Další cesty za Nejizolovanějšími horami na světě mám v plánu až na přelomu roku a to už by snad mohl být klid. Vlastně jsem měl kliku, že jsem stihnul dokončit Korunu Planety včas… Společně s ALPY máme plány ve Slovinsku. Nejspíše ohrožená je naše desetidenní cesta na kolech Slovinskem. Mám obavy, že v červnu bude ještě panika doznívat. Ale třeba výročí 120 let chaty Česká koča v polovině léta by mělo již být veseleji a v Jezersku v Kamnických Alpách bychom se měli sejít ve velkém počtu. Taky jsem plánoval po rocích ve velkých horách návrat ke skalnímu lezení. Tím pádem mě „domácí vězení“ tolik nevadí. Na všechno se dá dívat z různých úhlů pohledu. A hledat pozitiva.

Co si dnes tj. po 4 týdnech o současné situaci myslíš?

Myslím, že panika, která je s koronavirem spojená, a šílenosti všech opatření, které byly vyhlášeny a které přinesou ekonomické a životní problémy pro obrovské procento našich lidí, jsou neadekvátní. Problémy budou mít živnostníci, sportovci, svobodné matky a mnoho dalších. Neuvěřitelné  a smutné je chování lidí, kteří jsou schopní udávat sousedy a bez rozmyslu hledí „obdivně“ na vůdce. A vedení našeho státu (prezident, premiér) z toho vytlouká jen politický kapitál. Prezident se neobjevuje, je v izolaci odtržen od reality a světa. Jediný co vypouští je zlo a pochvala čínským komoušům. A náš premiér myslí jen na sebe a od začátku nouzového stavu mu šlo především o jeho PR, jinak především díky němu je u nás jen chaos. To vše je hodně smutné.