Omluva čtenářům
Vážení, čtenáři lidé&HORY, rádi bychom se Vám omluvili za chybu v textu na str. 50 – 51 v posledním čísle (4/2009). U článku Fitz Roy – Tehuelche bohužel došlo ke zkopírování části odstavce a jeho vložení do původního textu. Takto se narušil logický sled jednotlivých odstavců. Doufáme, že podobnou chybu nebudeme v příštích číslech opakovat. Jako částečnou nápravu uvádíme celý text na webu. Předem děkujeme za pochopení.
FITZ ROY – TEHUELCHE
text: Boris Lorenčič
V lednu tohoto roku vystoupili slovinští horolezci Urban Ažman a Boris Lorenčič severní stěnou na vrchol Fitz Roy. Jejich výstup byl unikátní v tom, že vedl po cestě Tehuelche, kterou poprvé vylezli Garibotti a Byerly v roce 1996. O prvovýstup touto linií se jako první pokusili Italové v roce 1986, kteří celou cestu vyfixovali. Kvůli extrémně teplému a suchému počasí museli výstup vzdát 100 metrů pod vrcholem. Právě italský tým dal cestě název Tehuelche podle původních Indiánů, kteří kdysi dávno obývali Patagonii. Boris Lorenčič, kterého znají návštěvníci Smíchovského festivalu v roce 2007, se s námi podělil o několik zážitků z lednového výstupu.
Boris s Urbanem se k této cestě dostali v roce 2006, kdy tu udělali třetí úspěšný výstup po Slovenské cestě. Předpověď počasí byla v polovině ledna 2009 velmi slibná, a tak se vydali do sedla Del Cuadrado, kde vybudovali tábor.
Do cesty jsme se pustili 10. ledna v sedm hodin ráno. Přelezem lehčích skalek jsme se dostali až pod masivní hranu zvanou “Gran Hotel”, která se tyčí zhruba do třetiny celé stěny. Zpočátku jsme postupovali pomalu, protože většina spár byla zamrzlá nebo schovaná pod sněhem. Gran Hotel jsme překonali po osmi hodinách těžkého lezení. Na jeho konci jsme si proto asi na jednu hodinu odpočali. Dalších padesát metrů nad hranou Gran Hotel je obtížným klíčovým úsekem. Tato délka, kterou vyvedl Urban, nám vzala dost sil, protože hladké plotny s minimem chytů byly nakonec těžší, než jsme tušili. Ve dvě hodiny ráno jsme měli za sebou pět délek, tedy zhruba 300 výškových metrů. Byli jsme tak vyčerpaní, že jsme si museli dát čtyřhodinový odpočinek. Spánek to nebyl nijak komfortní – Urbanovi se podařilo najít místo na úzké římse, zatímco já jsem se prostě pověsil do sedáku.
Ráno v šest jsme prokřehlí z mrazivé noci začali s vycházejícím sluncem opět lézt. Se ztuhlými prsty na rukou i nohou to bylo o to náročnější. Stejně jako na začátku cesty jsme se museli vypořádat se zamrzlými spárami a sněhem zavátými římsami. Obtížnost těchto úseků se určitě pohybovala nad stupněm 6a. Pokračovaní výstupu bylo čím dál dobrodružnější. Stále silnější svit slunce měnil skupenství vody, a tak jsme se museli vypořádat s vodopádem a také kusy odlamujícího se ledu svištících dolů stěnou. Počasí ale vydrželo dalších deset hodin stabilní, a tak jsme mohli pokračovat bez přestávky. Problémem celého výstupu byly zamrzlé štandy, které ztěžovaly jištění. Jednou jsem sletěl dobrých deset metrů, kdy se se mnou utrhl kus skály při zakládání štandu.
Posledních pět délek jsme lezli ve tmě. Po překonání té poslední jsme očekávali pohodový čtyřkový výstup na vrchol. Vzápětí však následoval šok. Před námi se tyčila zamrzlá ledová stěna, na kterou jsme mohli bez ledových zbraní rychle zapomenout. Nakonec se nám podařilo přetraverzovat po převěji do jednoduššího terénu, který nám nakonec umožnil výstup až na nejvyšší bod. Na vrcholu jsme stanuli po přelezení 34 délek ve tři hodiny ráno.
Něco málo jsme vyfotili a dali se na dlouhý a náročný sestup. Slaňování na ledovec bylo komplikované. Jedno lano se nám zaseklo a museli jsme ho tam nechat. Celkem nám sestup na ledovec trval osm dlouhých hodin. Odtud jsme pokračovali přes sedlo Passo Guillaumet až k našemu stanu. Ještě ten den večer jsme stačili dojít zpět až do hostelu u jezera Lago del Desierto, kde jsme náš výstup oslavili.
INFORMACE lidé&HORY
vrchol: Fitz Roy (3375 m), severní stěna
lezci: Urban Ažman a Boris Lorenčič
název cesty: Tehuelche
výška stěny: 1300 m
počet délek: 34
obtížnost: 1300 m, 6b + / A2, 44H
termín výstupu: 12. – 1\a3. 1. 2009
východisko: El Chaten
