Několik otazníků kolem výstupu Ueliho Stecka na Annapurně – po získání Zlatého cepínu se hodně diskutuje...
V prvé řadě bychom chtěli vyjádřit obdiv, který k Ueli Steckovi cítíme. Následující příspěvek není namířen proti tomuto švýcarskému fenomenálnímu lezci, ale jako podnět k diskusi nám následující fakta připadají důležitá.
Cesta U. Stecka v jižní stěně Annapurny - tečkovaně nedostatečně prokázaná část výstupu
Několik novinářů si již před vyhlašováním cen Piolet d’Or neodpustilo kritiku na konto Ueliho Stecka, který o svém bleskovém sólo výstupu jižní sněnou Annapurny nepodal prakticky žádné důkazy. Poté, co získal Zlatý cepín, hlasy kritických novinářů i horolezců zesílily. Zde je několik postřehů vyplývajících z rozhovorů s Uelim:
1/ čas výstupu
Podezíravě je vnímána rychlost výstupu v tak obtížné a velké stěně. S přibývající výškou a lezeckými obtížemi prakticky nezpomaloval. Posledních 1200 výškových metrů na vrchol s lezením o obtížnosti až WI5, M6 mu zabralo pouhých 6 hodin. Většinu úseku navíc lezl ve tmě – na vrchol vystoupil v 1 hodinu ráno. Ueli byl poté viděn v 5.30 ráno, jak sestupuje z ABC (6600 m), což znamená, že z vrcholu zpět do bivaku v 6800 m mu stačily pouze 4 hodiny.
2/ žádní svědci a důkazy
I když v prvním interview Ueli tvrdil, že byl dalekohledy sledován každý jeho krok, po návratu z expedice se ukázalo, že tomu tak zdaleka nebylo. Ueli s sebou na expedici měl dva profesionální fotografy a kameramany, ale žádný z nich nebyl schopen podat důkaz o postupu Ueliho ve stěně. Sám Ueli kameru při výstupu ztratil.
3/ čelovka
Nikdo v ABC neviděl světlo Ueliho čelovky. Ueli v rozhovoru s A. Kubinem zmínil, že kvůli úspoře baterií čelovku vypínal. Vzhledem k tomu, že měsíc v té době byl pouhým tenkým srpečkem, zdá se toto tvrzení minimálně zvláštní, protože musela být „tma jak v pytli“.
4/ žádné stopy nad 6800 m
Dva francouzští horolezci (Benoist a Graziani), kteří pár dní poté vystoupili jižní stěnou po stejné cestě až na vrchol, nenašli ve výšce nad 6800 m žádné stopy. Stopy viděli zhruba ve výšce 6700 m. Nicméně je nutné dodat, že mezi Ueliho výstupem a výstupem Francouzů napadl nový sníh.
5/ žádné poselství z vrcholu
Ueli měl s sebou satelitní telefon. Jeho první zpráva zněla: „Jsem zpět v C2 po noci strávené lezením. Něco sním a budu pokračovat v sestupu.“ Otázkou je, proč se přes satelitní telefon neozval z vrcholu a nesdělil své jistě silné emoce.
Zlaté cepíny jen za skutečně prokazatelné výstupy?
Novinář Andreas Kubin tvrdí, že člověk, který v době jednoduše aplikovatelných GPS technologií, čipů zaznamenávajících polohu a zobrazujících ji on-line na mapě, outdoorových kamer atd., nezaznamená svůj výstup, aby jej 100% prokázal, by neměl být nominován na „horolezeckého Oscara“. Navrhuje toto dokonce dát i do pravidel soutěže a dodává: „Ceny by měly být předávány nikoliv lidem s důvěryhodným pohledem, ale pouze těm, kteří své výkony dokáží jasně prokázat a obhájit.“
Vítězové Zlatých cepínů - zleva Ueli Steck, vpravo francouzští horolezci, foto: Lorenzi
A na závěr ještě postřeh Máry Holečka z předávání Zlatých cepínů: "Na pódiu jako první vyběhli dva francouzští borci z Annapúrny, kteří nebyli ani nominovaní do hlavní soutěže, jelikož bohužel dolezli svůj prvovýstup o pár dní později než věhlasný Ueli Steck. Ten si nakonec odnesl jednu ze dvou udělovaných cen. Přesto, já osobně si jejich výkonu nesmírně cením, jelikož vše měli zdokumentované, představitelné, oproti Ulimu, kde se hromadí daleko více otazníků, než odpovědí. Nicméně to je jen připomínka pod čarou a do diskuze, zda ano, Ueli stál na vršku Anapurny či ne, se pouštět nebudu. Čas ukáže a sám dá odpověď."
Zdroj: Bergsteigen.com, lidé&HORY
