Jak neskončit pod lavinou - trocha metodiky +soutěž 3

Laviny padají, když dlouho sněží, když dlouho nesněží, když se oteplí, nebo když začne pršet. Padají, když fouká vítr, když dlouho mrzne, nebo když naopak mrznout přestane. Padají ráno, protože se do svahu opře sluníčko i večer, protože zapadlo...

Když napadne hodně sněhu, padají laviny. Když dlouho nesněží, sněhové vrstvy si sedají a těžknou, a padají laviny. Když dlouho mrzne, vzniká v dolních sněhových vrstvách dutinová jinovatka, která rozrušuje soudržnost sněhu a padají laviny. Když mrznout přestane, sníh zplstnatí, ztěžkne a padají laviny. Silný vítr přeskupuje mračna sněhu, na hranách a hřebenech vznikají obrovské převěje, které když se utrhnou, spouští laviny. Když začne pršet, sníh absorbuje vodu, sníh ztrácí soudržnost a padají laviny. Když na svahy zasvítí sluníčko a prudce se oteplí, sníh zvlhne, ztěžkne a padají laviny. Když sluníčko večer zapadne, prudce se ochladí, ve sněhu vzniká rozdílem teplot pnutí a padají laviny.

Větrem vyfoukané převěje

Skoro by se chtělo říct, že laviny můžou spadnout prakticky kdykoli a kdekoli, a že tedy jakýkoli pohyb v zimních horách je nezodpovědný hazard se životem. Naštěstí i pro laviny platí tři základní vymezující pravidla: za prvé lavina nemůže nabrat dostatečnou rychlost a nasbírat dostatek materiálu na svahu kratším než padesát metrů. Za druhé se masa sněhu neutrhne, pokud sklon svahu nemá aspoň dvacet stupňů, a za třetí, aby lavina vůbec mohla vzniknout, musí samozřejmě být dostatek sněhu. Takže: ano, laviny můžou spadnout prakticky kdykoli a kdekoli, pokud je svah dostatečně dlouhý, má dostatečný sklon a sněhová pokrývka má dostatečnou mocnost.

Zajímavý – a pro (ski)alpinisty extrémně důležitý – je fakt, že laviny nelze snadno kategorizovat. Posouzení a správné vyhodnocení lavinového nebezpečí ovlivňuje celá řada faktorů, z nichž dokonce většina není zřejmá na první pohled. Laviny se dělí na několik druhů podle typu sněhu – jiná lavina je ze sněhu prachového, jiná z jarního firnu, některá je s kamením, další z ledových balvanů. Jiné členění rozděluje laviny podle způsobu odtrhu – základnová, když se lavina utrhne přímo od podloží, jindy kloužou po sobě různé vrstvy sněhu a pod.

Samovolné lavinky nedaleko trasy skialpinistů

Průřez sněhovými vrstvami, což je takový "rodokmen" laviny, který ukazuje, jak se na sebe v průběhu zimy různé vrstvy sněhu skládají a především jak se vyvíjejí, je v současné době při posuzování lavinové situace stěžejní. Lavinové prognózy a vyhlášení stupně lavinového nebezpečí se určují právě podle analýzy sněhových vrstev. V podstatě i individuální lavinové testy, klínové výřezy a podobné metody jsou založeny na stejném principu. Ale každý svah má navíc osobité prvky, například expozici nebo podloží, které riziko lavinozity (vyčtené ze sněhových vrstev) zvyšují, nebo snižují. Zkrátka, celé je to hotová věda.

Sníh je totiž jednou z nejméně stabilních látek na světě. Od chvíle, kdy vznikne v atmosféře jako sněhová vločka, až do chvíle, kdy roztaje, se neustále vyvíjí, mění a deformuje. Jednotlivé vločky i kompaktní sněhové vrstvy se mění vlivem větru, teploty (ať už kladné nebo záporné), vlhkosti, tlaku a gravitace. Například nadýchaný prachový sníh časem slehne na ulehlý prašan, tlakem dalších vrstev sněhu nebo i jen obyčejnou gravitací metamorfuje na plstnatý sníh. Když do něj zasvítí sluníčko, změkne. V noci mrazem zase zmrzne, čímž sníh krystalizuje a mění se spíše na led. Uvnitř sněhové pokrývky působí rozkladně tzv. dutinová jinovatka. Déšť nebo obleva pak může prosytit horní vrstvu vodou a po zmrznutí vytvořit na povrchu souvislou ledovou krustu. Když na ni pak napadne další dostatečně silná vrstva prašanu (potažmo ulehlého sněhu, firnu atd.), tvoří ledová vrstva ideální podmínky pro utržení laviny. Všechny tyto procesy výraznou měrou ovlivňují vzájemnou soudržnost jednotlivých sněhových vloček i sněhových vrstev. Když dojdou ke kritickému bodu, utrhne se lavina.

Zdravý rozum říká, že do hor se za lavinového nebezpečí neleze. Jenže – jak jsem si pověděli na začátku – laviny mohou spadnout prakticky kdykoli, takže bychom tam nemohli nikdy. Trochu méně kategorický přístup říká, že pokud už do hor za určitého stupně lavinového nebezpečí jdeme, měli bychom se alespoň vyhnout známým lavinovým svahům. Tuto strategii například striktně dodržují oficiální zimní turistické cesty v českých horách. V jiné situaci, než turisté, jsou však horolezci a skialpinisté, kteří na svých cestách prostě občas lavinové terény překonávat musí, pokud se vůbec mají někam dostat. Pro tyto případy platí soubor jednoduchých pravidel:

• V lavinovém terénu se nezdržujeme déle, než je nezbytně nutné.
• Pokud v něm musíme odpočívat, vždycky v úkrytu pod stromem nebo pod balvanem.
• Lavinovým svahem se stoupá nebo klesá přímo, rozhodně se netraverzuje.
• Pokud už musíme traverzovat, počínáme si tak, aby byl v předpokládané dráze laviny vždy pouze jeden člověk a traverzuje se mírně vzestupně, což je pro sněhovou pokrývku nejmenší zatížení.
• Před vstupem do lavinózního terénu si vyvlékněte ruce z poutek lyžařských holí atd.

Laviniště pod bulharským Vichrenem

I když v minulých desetiletích urazilo záchranné lavinové vybavení dlouhou cestu, stále se jedná o záchranné pomůcky, jejichž použití samo o sobě už znamená průšvih. Ano, je důležité umět je dobře používat, ostatně dnešní možnosti vyhledávání zasypaných osob jsou téměř dokonalé: různé systémy elektronických sofistikovaných „pípáků" na principu vysílač – přijímač, dlouhé a spolehlivé lavinové sondy, lehoučké lopaty. Neméně fascinující jsou i aktivní systémy nafukovacích obleků, dýchacích přístrojů a záchranných batohů.

Všechny tyto pomůcky jsou na takové úrovni, že šance zasypaných osob na přežití jsou dvě hodiny od události velmi vysoké. Teprve po dvou hodinách dochází poklesu šance na přežití následkem podchlazení a nedostatku kyslíku. Pokud jsou lidé zasažení lavinou v dosažitelném terénu a a vyhrabatelné hloubce, se současným vybavením by za dobu dvou hodin měli být nalezeni a zachráněni – za předpokladu, že přežijí vlastní pád laviny. A to právě v drtivé většině případů nepřežijí.

Lavina z prachového sněhu by sama o sobě nepředstavovala extrémní riziko, přesto patří mezi nejnebezpečnější laviny. Oblak jemného zvířeného sněhu se může řítit rychlostí až 300 km/h. Tím vzniká obrovská tlaková vlna, podobná explozi, schopná vyvrátit nebo polámat celé lesní porosty, které bere s sebou. Hutné firnové laviny se oproti tomu spíše sesouvají, deskové a balvanité valí.

Výrazně se tak liší i šance na přežití v jednotlivých lavinách. V prachové lavině hrozí především zadušení či spíše utopení vířícím jemným sněhem a umlácení od předmětů, které lavina smetla; vlastní lavina je po zastavení lehká a provzdušněná. Firnová lavina je dusivá svým těžkým a plstnatým sněhem. Deskové a balvanité laviny skýtají po zastavení největší možnosti přežití, protože mezi nimi vznikají velké dutiny; bloky však obvykle oběť rozmačkají už během pádu.

Celkem vzato se dá říct, že nejlepší způsob, jak přežít lavinu, je se do ní vůbec nedostat.

Nácvik vyhledávání v lavině

Autorem článku je člen Rock Point Teamu Jan Šťovíček, který je zastáncem rozmanitého životního stylu, aktivně provozuje různé druhy lyžování, snowboarding, rafting, sportovní lezení a horské túry, ale je také autorem cestopisů, reportáží, recenzí outdoorového vybavení i muzikantem. Jako záchranář pomáhá lidem v nouzi a jako průvodce naopak bere lidi na místa, kde si můžou spíš ublížit...

Cílem jeho expedic nebývají extrémně obtížné horské výstupy, ale odlehlé lokality, kdy největším problémem bývá se do vybraných oblastí vůbec dostat a samotný výstup už je pak podružnou záležitostí. V posledních letech projel Afriku z Prahy do Kapského města, vedl skupinu šedesátiletých lyžařů přes polární souosotroví Špicberky. V rámci výpravy Kebnekajs Polar Trail úspěšně v zimě vystoupil na Kebnekaise (2111 m), nejvyšší horu Švédska.

text: Jan Šťovíček, foto: Jan Šťovíček a Jan Pala

Chcete se o lavinové prevenci dozvědět více? Zúčatněte se soutěže!

Stačí do 15. prosince zajít do některé z prodejen Rock Point nebo na www.rockpoint.cz a nakoupit zboží adidas za více než 1000 Kč, odhadnout kolik výškových metrů nastoupal Libor Uher v rámci tréninku na expedici na Broad Peak v období od 1. července 2013 do 30. června 2014 a přihlásit se do soutěže na www.vyhrajtenadzimou.cz nebo přímo na prodejně odevzdáním soutěžního lístku.

Hlavní cenou pro 6 soutěžících, kteří se nejvíce přiblíží správné odpovědi, je účast na čtyřdenním adidas Outdoor kempu, který se uskuteční v průběhu března 2015 na dohled takřka třítisícové rakouské hory Dachstein. Účastníci si vyzkouší skialpinismus, ledolezení nebo třeba záchranu z ledovcové trhliny. Pod vedením horských vůdců zjistí nejen jak vytáhnout svého parťáka z trhliny, ale především jak samotnému pádu do trhliny předejít. Na skialpech je čeká zajímavá túra s nádhernými výhledy na zasněžené alpské vrcholy, panenské sjezdy v hlubokém sněhu, ale i základní školení k vyhodnocení lavinového nebezpečí. Třešničkou na dortu pak bude ledolezení po obřích rampouších či zmrzlých vodopádech.