Italská varianta na Nanga Parbatu

Ve druhé polovině června již dorazila pod devátou nejvyšší horu světa Nanga Parbat (8126 m) celá řada horolezců. Mnoho z nich mělo ambice se v řádu několika týdnů pokusit o výstup na vrchol, mnozí dokonce chtěli lézt bez použití kyslíkových přístrojů.

Součástí jedné šestičlenné výpravy byli i italský horský vůdce Francois Cazzanelli a jeho lezecký partner Pietro Picco. Ti se po dosažení základního tábora rozhodli aklimatizovat ne nedalekém 6608 vysokém vrcholu Ganalo Peak, kde dosáhli výšky 6100 metrů.

Francois Cazzanelli. Foto Seven Summit Treks

Jejich aklimatizace proběhla výborně, a tak se oba muži mohli pokusit o svůj hlavní cíl, průstup nové varianty v západní Diamirské stěně Nanga Parbatu. Ze základního tábora postupovali zhruba mezi Kinshoferovou cestou, která je dnes brána jako normálka na vrchol, a cestou přes Mummeryho žebro, kterou v roce 1970 použili bratři Reinhold a Günther Messnerové pro sestup po úspěšném výstupu novou cestou v jižní Rupálské stěně.

Cazzanelli a Picco postupovali panenským terénem až do výšky 6000 metrů, kde se jejich varianta napojuje na klasickou Kinshoferovu cestu. Jde zhruba o místo, kde leží druhý výškový tábor, v němž se také oba lezci setkali se zbytkem své skupiny. Ještě téhož dne potom celá skupina sestoupila do základního tábora.

Pietro Picco v cestě Aosta Valley Express. Foto Francois Cazzanelli

Nová varianta je dlouhá 1400 metrů a dosahuje obtížnosti AI M6 a sklonu až 85 stupňů na sněhu a 90 stupňů na ledu. Prvovýstupci nazvali novou linii Aosta Valley Express. Chtěli totiž vzdát hold horským vůdcům z oblasti severozápadní Itálie, kde se údolí Aosta nachází. A protože celou cestu, včetně sestupu, zvládli najednou, bez jediného bivaku, přidali do názvu Express.

Strmý terén v cestě. Foto Francois Cazzanelli

Ale to ještě není vše. Pouhý týden po úspěšném výstupu nové varianty v západní stěně dokázali Cazzanelli a Picco vystoupit až na vrchol Nanga Parbatu. Společně s nimi uspěli také zbylí členové jejich týmu Emrik Favre, Roger Bovard, Jerome Perruquet a Marco Camandona. K Italům se připojil ještě Peruánec Cesar Rosales. Všichni členové družstva postupovali bez pomoci umělého kyslíku a celé čtyři výškové kilometry ze základního tábora až na nejvyšší bod zdolali za pouhé dva dny. Je sice faktem, že je k takto rychlému postupu donutilo počasí, které se mělo postupně zhoršovat, ale zvláště vzhledem k nedávnému prvovýstupu jde o mimořádný výkon.

Vylezená linie. Foto Francois Cazzanelli