Formát lezecké soutěže na olympiádě je velká tragédie pro náš sport, tvrdí Adam Ondra

Jak jsme vás již dříve informovali, Mezinárodní federace sportovního lezení odsouhlasila, že lezci budou na olympiádě v Tokiu v roce 2020 soutěžit ve třech disciplínách: lezení na obtížnost, bouldering a lezení na rychlost. Vítězem lezecké soutěže se stane ten, kdo se dokáže popasovat co nejlépe se všemi třemi disciplínami. Tento formát ovšem ještě není zcela definitivní, ale podmínky ze strany MOV jsou jasné: závodu se bude moci účastnit 30 lezců a 30 lezkyň, rozdávat se bude jedna sada medailí pro mužskou a jedna sada medailí pro ženskou kategorii.

Adam Ondra na SP ve Slovinsku (2015)

První, kdo se ozval proti navrhované „trojkombinaci", byl Chris Sharma, který ji označil za „velkou škodu". S kritikou nyní přišel i Adam Ondra – nejlepší lezec posledních let jak na skalách, tak na závodních stěnách. Pro server 8a.nu napsal: „Kombinovaná soutěž je pro náš sport velká tragédie. Myslím si, že zahrnutí lezení do olympijských sportů je skvělá věc, ale upřímně řečeno, nemohlo být rozhodnuto hůře, než udělat kombinaci různých disciplín v rámci jedné soutěže. Je to smutný pohled, vidět lezce specializujícího se na obtížnost na stěně pro rychlostní lezení a naopak – specialistu na rychlolezení trápícího se v těžké cestě. Je to potupné pro lezce, protože se v rámci disciplíny pohybují o několik levelů jinde. Lezci tak budou přinuceni trénovat i to, na co nejsou specializovaní. Publikum chce vidět špičkové výkony, ne? Kvůli tomuto formátu ale uvidí pouze průměrné výkony. A co víc, kombinace nemá žádného společného ducha. Závodní lezení na obtížnost má původ v klasickém skalním sportovním lezení, kde rychlost nehraje žádnou roli (ano, jsou výjimky – např. The Nose v Yosemitech). Hlavní myšlenkou je, co a jakým stylem přelézáš. Do této filosofie patří obtížnost i bouldering, ale lezení na rychlost nikoliv. Neodpovídá to dnešnímu vývoji našeho sportu. Nikoho ze světového poháru – kromě Seana (pozn.: kanadský lezec Sean McColl) – nezajímá účast ve všech třech disciplínách. Proč by se něco, čemu se věnuje jeden člověk na světě, mělo stát olympijským sportem? Na mistrovství světa v Gijonu (2014) jsem se nezúčastnil závodu na rychlost, abych dal najevo svůj nesouhlas s pravidly. IFSC (pozn.: International Federation of Sport Climbing) učinila rozhodnutí, aby nikoho nezklamala, ale minimálně já zklamán jsem. Dle mého názoru samostatná soutěž v rychlosti, v obtížnosti a v boulderingu, případně kombinace boulderingu a obtížnosti je na rozdíl od kombinace všech třech dohromady tím správným řešením."

Výsledky ankety na našem webu

Nutno dodat, že právě v kombinaci by měl Adam Ondra velkou šanci na olympijské zlato, protože v ní slavil několik jednoznačných vítězství. Je ovšem vidět, že celková filosofie lezení je pro Adama mnohem důležitější než jakékoliv kalkulace možných výsledků a šancí na něj.

Zdroj: 8a.nu, lidé&HORY