Expedice na K2 v čele s českým králem osmitisícovek se ohlédla za svým úspěchem na tiskové konferenci
V pátek 8. 8. 2014 se v Atriu budovy Českého rozhlasu sešlo neobvykle mnoho novinářů, aby zaznamenali postřehy všech pěti účastníků úspěšné expedice na K2 – zejména pak Radka Jaroše – prvního Čecha, který stanul na všech 14 osmitisícovkách a patnáctého člověka na světě, jemuž se to celé podařilo bez použití umělého kyslíku. Dalšími členy byli: Honza "Tráva" Trávníček, který se na vršek v 8611 metrech probojoval také, Petr "Miska" Mašek, jež této dvojici kryl záda poté, co otočil v 8300 metrech, Martin Havlena – kuchař, bavič, motivátor a spolulezec v jedné osobě a Lucie Výborná – výborná sportovkyně a hlavně zpravodajka, která pilně střádala jakékoliv informace – ať už přímo z úst horolezců, nebo repráčku vysílačky. A co víc – tyto zprávy díky moderní technice zdárně pouštěla do světa. Mezi gratulanty a zvědavými posluchači v jedné osobě jsme nechyběli ani my, a tak vám přinášíme jakýsi surový přepis toho nejzajímavějšího, co na tiskové konferenci zaznělo.
Tiskovku uváděla vždy dobře naladěná Lucka Výborná
Celá expedice začala komplikovaným přesunem – mimo jiné i po strastiplné Karakoram Highway
Lucka: „Letadlo bohužel neletělo. Takže místo 50 minut letu jsme 30 hodin trpěli v autě pohybujícím se průměrnou rychlostí 25-30 km za hodinu. To už je lepší jít 120 km pěšky.“
Raketová aklimatizace
Radek: „Po prvním výstupu do třetího výškového tábora nám bylo blbě. Měli jsme všichni tři rozostřené vidění. Miska i zvracel. Ale osvědčila se aklimatizace na Huascaránu, protože dva dny po výstupu do C3 jsme valili zase nahoru. To si nemohly dovolit některé expedice, které tam byly i měsíc a půl. před námi.“
Vrcholová vlajka, kterou na tiskové konferenci Alpy Extrem Teamu podepsali Lucka Hrozová, Adam Ondra, Markéta Janošová a Eliška Adamovská, zleva: Tráva, Miska, Radek a Martin
Po vrcholovém úspěchu následovala nejnapínavější část – sestup
Miska: „Já občas odpočíval, trochu si přispal, ale pořád jsem hlídal, aby měli kluci hned, jak přijdou, něco k pití.“
Tráva: „Po sestupu do C4 nám Miska pomáhal i sundat boty.“
Lucka: „Rádiový klid nastal při sestupu. Takže poslední zprávu, kterou jsme měli, byla, že Tráva vystoupil na vrchol a taky sestupuje a že se zhoršuje počasí. Potom se ozvali až druhý den ráno, takže jsme dole s Martinem strávili bezesnou noc.“
Radek: „Pro mě to byl ostrý start a ostrý test po doléčení omrzlin z Annapurny. Teď vím, že nejsem nějak limitován, což je fajn. Nohy fungovaly skvěle. Měl jsem dva systémy vyhřívání namontované od Honzy Čermáka. Jeden byl v podrážce a napájený čtyřmi bateriemi, které jsem měl kolem pasu. V Peru jsem vyzkoušel jednoduší systém zavedený do ponožky – vydržel na jednu baterku umístěnou u kolena dva dny. A ten jsem použil. Potom jsem měl dokonce opačný problém než ostatní lezci, kteří kopali zmrzlými nohami do sněhu, aby je zahřáli. Na levé noze se mi to přeplo z prvního na třetí stupeň intenzity a hřálo to tak, že jsem kopal taky, ale z opačného důvodu.“
Pilně připravená fotoprojekce, na které Tráva makal hned po příletu do rána, končila jak jinak než společnou vrcholovkou
Výstupy na osmitisícovky jsou bez záruky...
Radek: „K2 nás vždycky zastavila drsným počasím a jednou jsem si v BC rozdrtil prst. Za tolik pokusů jsme letos byli odměněni. Počasí bylo skvělé. Ale prst jsem si málem rozdrtil při stavbě čortenu taky. Skřípl jsem si ho mezi kameny. I za skvělých podmínek ale není vyhráno. Na vedlejším Broad Peaku byl náš Španělský kamarád z předloňské Annapurny Oscar Cadiach. On měl být tím patnáctým na světě se všemi osmitisícovkami bez kyslíku. Ale nakonec ho musel odvést vrtulník s výškovou nemocí a omrzlinami. A to by si člověk řekl, že už mu zbývá v uvozovkách jen Broad Peak.“
Miska: „Moje příznaky výškovky byly jasné. Přestával jsem vidět a kluky jsem nepoznával ani na 50 metrů před sebou. Takže jsem musel otočit, to bylo bez debat. Vše včetně aklimatizace šlo hodně rychle. Letos měla expedice takový spád, že jsem poprvé nepsal deník a nepřečetl jedinou knihu.“
Radek: „Vrchol není konec, je to jen část výstupu a konec je až v základním táboře, takže člověk se tam nemůže nějak uvolnit a slavit. Cestou na vrchol jsem ale měl takové stavy, že jsem si říkal „ty vole, ty fakt vylezeš těch 14 osmitisícovek“ a trošku jsem si zavzlykal. A pak jsem se ohlížel, jestli mě nevidí nebo neslyší Tráva. V tomto úseku jsem měl i největší krizi během výstupu a stále si nebyl jistý úspěchem.“
Tráva: „Mě přišla K2 lehčí než Annapurna. Abych se přiznal, neměl jsem žádnou větší krizi.“
Radek: „Drtivá většina z těch 41 lidí, kteří letos vystoupili na vrchol, šla s kyslíkem. Odhadem tak šest lidí, včetně nás, tam mohlo být bez něj.“
Horolezci v zajetí novinářů
Bez dobrého počasí na osmičku nelez!
Radek: „Předpověď počasí jsme měli zajištěnou perfektně. Řešili jsme ji s celkem třemi lidmi – také s mezinárodně uznávaným odborníkem Karlem Gablem a naší osvědčenou kamarádkou Alenou Zárybnickou. Ale letos to nebylo nic složitého. Přeci jen přišlo dlouhé období pěkného počasí. Jen pro informaci – expedice na K2 ve špatném počasí vypadala například následovně: V základním táboře jsme s Miskou strávili celkem 60 dní a sedmkrát nastoupili do stěny K2, pak jsme byli na Broad Peaku a ten jsme vylezli až na třetí pokus. Pak jsme se vrátili na K2, kde jsme ještě dali dva pokusy. Celkově jsme se v zóně smrti pohybovali asi jedenáctkrát.“
Jedna z mnoha vlajek, která vlála ve výšce 8611 m
Dobrá parta – základ úspěchu
Radek: „Expedice byla úspěšná i díky týmu, který se pod K2 vydal. Vše šlapalo, jak by mělo, žádná krize…“
Tráva: „Pro mě byla velká čest být zase po boku „taťky“. Jak říká Radek, parta byla opravdu fajn. Byli jsme sakra rychlí, a tak si můžeme ještě užít léta.“
Martin: „Neměl jsem žádné osobní ambice, byl jsem mimo jiné po operaci kolene. Moje poslání tedy bylo jinde. Rozhodnutí jít do stěny bylo dobře načasované. Proběhlo, když kluci šli druhou vynášku, což byl i vrcholový útok. Vyrazili jsme s Luckou a musím ji moc pochválit. Užili jsme si to i se dvěma malými lavinkami a padajícím kamením – tedy se vším, co k tomu patří. Dostali jsme se zhruba do 6000 m. Velký problém byl v tom, že na K2 bylo tolik lidí, že v C1 nešlo postavit stan. Včas jsme se vrátili. Jsem moc rád, že jsem mohl být u této expedice, hlavně že jsme se všichni v pořádku vrátili zpět a navíc po boku nového krále. To je skvělé.“
Radek: „Opravdu vše klapalo. A znáte to, když vše klape, dostane i Brazílie 7:1.“
... trocha zamyšlení
...trocha smíchu - obojí musí být součástí každé expedice, která se má povést / nebo se (jako v tomto případě) už povedla
Radek = legenda
Radek: „Jestli si připadám jako legenda? Ne. To, co jsem dokázal mi připadá normální, ale je pravda, že vždy, když mi přijde nějaká SMSka s gratulací, tak si uvědomím, že jsem asi dosáhl něčeho mimořádného. V roce 1998 jsem byl teprve 12. člověk na vrcholu Everestu bez použití kyslíku. A to bylo 20 let od prvního úspěšného pokusu Habelera s Messnerem. Už tenkrát to značilo, že když si člověk jde za svým snem a zabere, může si ho splnit. A další sny? Nikdy neříkej nikdy. Ale nepředpokládám, že bych lezl na osmitisícovky, protože jsem si toho na nich užil hodně. Je tu mnoho pěkných nižších vrcholů. Na podzim mě čeká hodně práce na kalendářích, knize, budu mít taky hromadu přednášek. Takže následující půlrok se nudit určitě nebudu.“
Tráva: „Radek je monstrum. On zrychluje, zatímco já jdu pořád stejně. Ale on s přibývající výškou nabírá na obrátkách. Myslím si, že aklimatizace funguje u Radka rychleji než u většiny ostatních. Legenda to je!“
Spokojený chlápek se 14 zářezy na pažbě... ;-)
text a foto: Daniel Polman, lidé&HORY
Do lidé&HORY 5/2014 připravujeme o expedici na K2 rozsáhlý materiál.
Související články:
První vrcholové fotky z K2
Radek Jaroš a Honza Trávníček zdolali K2