Čtyřiadváca s... Anetou Loužeckou

V posledních dvou dílech seriálu, který běžel několik ročníků v časopise lidé&HORY se vám představily dvě české sportovkyně, které vynikají ve svých disciplínách nejen doma, ale i na mezinárodním poli. Anče Kuchařová natahuje lajny, Evka Samková brousí hrany a v aktuální on-line derniéře přichází na řadu Aneta Loužecká, která vystrkuje drápky. Ty zatíná v podobě ocelových hrotů do přírodního ledu, ale i do závodních umělých stěn, včetně těch nejobtížnějších v elitním světovém poháru. Již několikrát se prosekala do evropské i světové špičky. Nadšení, odhodlání, tvrdý trénink i odborné vedení zkušenými lidmi včetně Lucky Hrozové slibují, že by ta její cesta měla v následujících letech vést stále vzhůru. Právě se jí postavila do cesty linie se čtyřiadvaceti kroky. Tak Aneto, nabrus hroty, navaž se na lano a hurá do toho! Jo a žádný strach, jistí tě čtenáři tohoto webu a časopisu lidé&HORY ;-).

Bušení do aljašského ledu

1/ Když se řekne slovní spojení „sport v horách“, vybaví se mi... 
Ledolezení. Cepíny, mačky, sníh a hlavně ledíky!

2/ Do hor nebo skal vyrážím nejčastěji s... 
Luckou Hrozovou. Už začíná mít docela vytrénované nervy :). A jinak samozřejmě s všemožným lezeckým vybavením.

3/ Největší šílenost, jakou jsem v horách udělala... 
Hned na mé první expedici, na Aljašce, jsem neposlechla a místo, abych ledový svah slézala s cepíny, rozhodla jsem se ho sejít. Mačky mi podjely po prvním kroku. Pád jsem se pokusila zabrzdit cepí-nem, ale bohužel jsem se místo do ledu trefila do prstu. Pád odnesl kotník a koleno. A samozřejmě ten rozseklý prst.

4/ Jsem ráda, že jsem přežila... 
Pád z ledovce na Aljašce a taky pád do ledové trhliny s vodou, rovněž na Aljašce. Aljaška byla moje první větší výprava a těch pádů tam bylo docela hodně.

SP v Itálii, foto: Jan Špiroh

5/ Kniha, kterou bych si vzala na pustý ostrov... 
To, od Stephena Kinga. Od mala miluju horory a ty od Stephena Kinga obzvlášť. To už jsem sice četla několikrát, ale kniha je natolik dlouhá, že se teoreticky dá číst stále dokola :).

6/ Hudbu poslouchám...
Hudbu poslouchám docela často, ale myslím, že nemám nějakou vyloženě nejoblíbenější kapelu nebo zpěváka, zpěvačku. Když mě nějaká písnička osloví a líbí se mi, stáhnu si ji. Ale docela ráda mám písničky od Philla Collinse a Miley Cyrus. A vždycky před závodem poslouchám Let it go z Frozen :). V izolaci nebo těsně před lezením mi to pomáhá zklidnit se a být alespoň o trochu míň nervózní.

7/ V poslední době mě potěšilo...
Velmi mě potěšilo, že v Brně „na pilíři“ pomalu vyrůstá nová drytoolová stěna. Místo pro trénink drytoolu v ČR bohužel chybí. Až doteď jsem mohla trénovat s mačkami jen na malé stěnce, kterou mám doma na půdě.

8/ V poslední době mě štve... 
Požáry v Austrálii. 

Kirov, ruský pohár

9/ Z outdoorových sportovců si nejvíce vážím... 
Lucky Hrozové. Od začátku, co mě začala spolu s Liborem trénovat, pro mě byla (a stále je) obrov-ským vzorem. Je pro mě naprosto obdivuhodné, kam to v ledolezení dotáhla (přelezy, medaile ze svěťáku), i když trénovala v naprosto nevyhovujících podmínkách a do toho musela kloubit několika fázové tréninky s prací, aby si na objetí SP vůbec vydělala. Obdivuji také její lásku k horám a lezení celkově a obrovské odhodlání a pevnou vůli, díky nimž dokáže stále přelézat velmi těžké cesty, i když má problémy s oběma rameny.

10/ Z mého vybavení bych nikdy neprodala...
Asi svoje první lezečky. Dost naivně jsem si je tenkrát koupila o dvě čísla větší s tím, že ušetřím a časem do nich „dorostu“. Asi tušíte, že se to samozřejmě nikdy nestalo. Byly mi fakt obrovské, a když mě v nich viděl lézt můj trenér Libor Hroza st. přišel za mnou s dotazem, jestli nemám něco s nohama. Dodnes je mám schované ve skříni.

11/ V mé sportovní kariéře mě nejvíce ovlivnil...
Libor a Lucka Hrozovi. Kdyby mě před pěti lety nezačali trénovat a nevěřili mi, pravděpodobně bych byla jen hobby lezcem, co si zajde jednou za čas na stěnu. A vlastně právě díky Lucce jsem za-čala s ledolezením. Když jsem ji viděla, chtěla jsem to vyzkoušet také. A zalíbilo se mi to natolik, že jsem u něho zůstala.

12/ Dodnes nechápu, jak…
Mě Hrozovi mohli vlastně začít trénovat. Když jsem poprvé přišla do Holešovic na stěnu, nevěděla jsem o lezení vůbec nic (předtím jsem lezla asi třikrát v kralupském oddíle). Libor byl tenkrát „za barem“ a já se ho zeptala, jestli nemá přibližné tušení, co je to „boulder“, protože jsem si druhý den chtěla vyzkoušet závody ve Slaném.

Maximální soustředění na ruském poháru v Kirově

13/ Dovolená u moře pro mě znamená…
Od té doby, co lezu, jsem na dovolené u moře nebyla. Mnohem radši vyrazím někam za lezením. Takže pokud by v okolí nebylo alespoň nějaké deep water solo, byla by pro mě dovolená u moře asi nuda.

14/ Ze svých sportovních výkonů si nejvíce vážím...
Asi třetího místa na loňském mistrovství světa juniorů v ledolezení na rychlost a devátého místa na SP v ledolezení, rovně v rychlosti.

15/ Když jsem fyzicky i psychicky na dně, tak…
Se snažím si o tom s někým promluvit, ať už s někým z rodiny nebo s kamarády. A taky jdu lézt. Když si dám na tréninku pořádně do těla, alespoň chvilku pak nemusím na daný problém myslet.

16/ Za nejkrásnější horu / hory považuji…
Zatím se mi asi nejvíce líbilo na Aljašce.

17/ Za největší objektivní riziko v horách považuji...
Pravděpodobně laviny.

18/ Jsem závislá na...
Lezení, samozřejmě!

19/ Ve škole jsem byla…
Naposledy v září :)! Stále ještě jsem na gymnáziu a mám individuální studijní plán. Bez toho by ne-šlo trávit na cestách tolik času, kolik na nich trávím. Zvlášť letos, kdy jsem strávila skoro tři měsíce tréninkem v Rusku. Jinak jsem ale od první třídy typický šprt. Když jsem byla mladší, dost jsem s tím všechny štvala. Dodnes bych byla nešťastná nemít na vysvědčení samé jedničky. Po střední škole chci jít na medicínu, konkrétně na patologii, kde už ani se svou zbrklostí nemám co zkazit.

Mistrovství Ruska

20/ Mé přednosti jsou...
Když si něco umanu a zakousnu se do toho, jen tak se nevzdám.

21/ Mé největší slabiny jsou…
Jsem strašně zbrklá. Do všeho se hrnu hned, a i když třeba nemám dostatek zkušeností, chci všechno vyzkoušet a občas si neuvědomuju riziko. To je zejména venku na ledech nebo na ledovci docela nebezpečné. Taky jsem hodně zapomnětlivá a neustále něco ztrácím. Když pominu neustálé ztracení pasu a mobilů, například vloni se mi podařilo nastoupit do semifinále svěťáku v rychloledolezení bez cepínů (fifi háků). Rozhodčí si toho naštěstí všimli a upozornili mě.

22/ Věřím v / na... 
Karmu. Myslím, že to, co děláme a jak se chováme, se nám dřív nebo později vrátí, ať už v dobré, či zlé podobě. A taky bych nikdy neodjela na závody bez svého plyšáka pro štěstí a jedněch konkrétních „šťastných“ ponožek. Občas je docela challenge stihnout je mezi jednotlivými zastávkami závodů přeprat.

23/ Mým snem je…
Začít se umisťovat ve svěťáku. Do toho mám ale ještě hodně daleko.

24/ Životní motto, krédo, poselství na závěr? 
Hlavně se z toho nepos… (Vděčím za něj Liborovi.)

Ledolezcův ráj Aljaška, foto: Tim Thompson

----------------------------------------------

TOP výsledky v ledolezení:
MS juniorů 2019 (rychlost) – 3. místo 
MČR 2019 (rychlost) – 1. místo
SP Čína 2020 (rychlost) – 9. místo
SP Čína 2020 (obtížnost) – 21. místo
MČR 2018 (obtížnost) – 1. místo (z českých účastnic)
EP Domžale 2018 (obtížnost) – 7. místo
EP Žilina 2018 (obtížnost) – 3. místo
Mistrovství Ruska v kombinaci (2019) – 6. místo
Mistrovství světa juniorů v ledolezení (2020): obtížnost: 4. místo / rychlost: 4. místo

Poděkování na závěr:
Moc ráda bych poděkovala svým trenérům Liborovi a Lucce Hrozovým. Oni jediní mi věřili a začali mě trénovat, když jsem v patnácti letech přišla na stěnu a o lezení nic nevěděla. Bez toho, co všech-no pro mě dělají, bych závodit nemohla.
Ráda bych také poděkovala všem svým sponzorům za všechnu pomoc, podporu a důvěru, bez nich by to nešlo!
Scutum wear, Město Kralupy, Adrex a Austrialpin 

ptal se: Daniel Polman
foto: archiv Aneta Loužecká a autoři u jednotlivých fotek