Annapurna: nový způsob výstupu na osmitisícovky?

16 dubna letošního roku byl zaznamenán nový rekord v množství úspěšných výstupů na vrchol desáté nejvyšší hory světa Annapruny (8091 m) v jednom dni. 68 účastníků několika komerčních expedic úspěšně zvládlo výstup na jednu z nejnebezpečnějších himalájských osmitisícovek. Všichni byli nadšeni, ne však horolezecká komunita.

Dlouhá linie šerpů a klientů při výstupu na Annapurnu, foto: Pasang Lamu Sherpa Akita

„Toto není alpinismus“ komentují mnozí horolezci tento výkon. Nekonečná linie zájemců snažících se o výstup na obávanou Annapurnu. Téměř všichni s kyslíkem. Tři z těch, kteří lezli bez kyslíku (dva Rusové a jeden občan Tchaj-wanu), bylo potřeba při sestupu zachránit.
Celá výstupová cesta byla zajištěna fixním lanem vč. úseků, které obvykle fixovány nejsou. Organizátorům však ve výšce cca 7400 m fixní lano došlo a všichni se museli vrátit zpět do čtvrtého výškového tábora.
Tato situace by před několika roky znamenala ukončení pokusu o výstup na vrchol a nutný návrat do základního tábora. Nyní však organizátoři expedice situaci vyřešili jinak. Nechali klienty nocovat ve čtvrtém výškovém táboře a vrtulníkem si nechali dovést chybějící fixní lano a další zásoby lahví s kyslíkem až téměř k jejich táboru ve výšce cca 7000 m!

Uta Ibrahini z Kosova na vrcholu Annapurny, foto: Uta Ibrahini

Skutečně, toto není alpinismus, ve kterém jsme vyrostli. „Kdyby to viděl Lachenal, ten by se divil“, komentuje dění Marc Batard, horolezec, který se také pohybuje na Annapurně, ovšem mimo zmíněné velké skupiny. Louis Lachenal byl francouzský horolezec, který jako první stanul na vrcholu Annapurny (3.6.1950).

Barevná linie mířící k vrcholu, foto: Waldemar Kowalewski

Masová turistika v 8000m

Letošní zimní výstup na K2 před 2 měsíci lze vidět jako test nového způsobu masového zdolávání osmitisícovek. Cílem je dostat co nejvíce zájemců co nejrychleji na vrchol a zpět za využití všech dostupných možností. Seven Summit Treks (SST) byla největší a zároveň vůdčí agenturou na obou expedicích (na K2 i na Annapurně), na Annapurně mělo své klienty dalších 7 agentur. Tato nová strategie rychlého výstupu na vrchol má svá rizika ale i výhody přinášející dobrou šanci na rychlý a úspěšný výstup, o kterém se mnoha zájemcům sní. Tato strategie navíc přináší velké zisky.
SST ví, co jejich zákazníci chtějí: zajímavé cíle, řešení (a zajištění) obtížných technických úseků, zvýšená bezpečnost a co možná největší šanci na vrchol. To vše za co možná nejnižší cenu.
K dosažení těchto cílů nemůže být člověk vybíravý. Strategie nevyžaduje zázrak, pouze tvrdou dřinu, mnoha šerpů a dalšího personálu, kilometry fixního lana a tolik kyslíku, který by stačil ke kolonizaci Marsu.
Nic z toho není nelegální a těm, kteří preferují klasický způsob zdolávání osmitisícovek, zůstává mnoho možností jak dosáhnout svých cílů.
Po letošních událostech na K2 zůstalo směrem k SST mnoho otázek. Ale úspěchem na Annapurně získali jackpot.
SST nabídlo svým klientům výstup na Annapurnu i blízkou osmitisícovku Dhaulagiri. Rychlý výstup na osmitisícovku bez nutnosti strávit v horách 3 měsíce, je velmi lákavý.
Aby ušetřili čas, byli klienti transportováni vrtulníky (patřící SST) z Pokhary do základního tábora pod Annapurnou. Nebylo tak nutné trávit několik dní na treku, platit průvodce či nosiče. Annapurna Base Camp se nachází v nižší nadmořské výšce v porovnání se základními tábory dalších osmitisícovek. To je výhoda pro neaklimatizované klienty.
Kvůli minimalizaci nákladů se všechny agentury dohodly, že se podělí o zdroje (materiální i lidské) nutné k zajištění cesty fixním lanem. Všichni plánovali pro výstup a sestup použít stejnou cestu.

Nádherné počasí na Annapurně, foto: Lakpa Dendi Sherpa

Rizikové podnikání

Bez ohledu na domluvy, podmínky vždy diktuje počasí. V letošním, výjimečně suchém roce, byl postup tak rychlý, že šerpové zajišťující cestu fixním lanem neměli ani den či dva náskok před hlavní skupinou klientů. Byl to hromadný výstup, nikdo však nevěděl, co je čeká v poslední vrcholové části výstupu. Počasí i podmínky byly naštěstí dostatečně dobré.
Na druhou stranu organizátoři minimalizovali rizika tím, že zajistili celou cestu fixním lanem, vč. exponovaných a obtížných míst. I to byl důvod, proč neměli dostatek lana pro zajištění cesty v horních pasážích. Problém však rychle vyřešili a nechali si lano přivést helikoptérou až z Kathmandu, společně s dalšími zásobami kyslíku. Letecká podpora je klíčem k dnešním komerčním expedicím.
Někteří z klientů upozorňovali na to, že zvolená strategie rychlého výstupu není přátelská k životnímu prostředí. Jakmile však zvládli výstup, neměly jejich komentáře již takovou váhu.
Množství kyslíku spotřebované při tomto hromadném výstupu je ohromující. „Mnoho klientů absolvovalo pouze jeden aklimatizační výstup do 5500m. Někteří využívali kyslík již od 6500m. Ve třetím výškovém táboře jsem viděl stan zcela zaplněný kyslíkovými lahvemi. Účastníci expedice strávili 4 dny ve výšce 6900m a čekali na vhodné počasí. Byl bych překvapen, pokud by snesli všechny lahve zpět dolu.“ komentuje Yorick Vion průběh výstupu.

Uvidíme, jakým směrem se bude himalájský turismus vyvíjet.

Text: OJ
Zdroj: explorersweb.com