105 let od úmrtí Bohumila Hanče a Václava Vrbaty

V sobotu 24. 3. 2018 vystoupily k mohyle nad Vrbatovou boudou stovky lidí, aby uctili památku "synů hor" Bohumila Hanče a Václava Vrbaty. V 16 h odpoledne vynesli na památku těchto mimořádných osobností členové Horské služby ČR v čele s jejím náčelníkem Jiřím Brožkem věnec a zároveň pronesli několik slov. Zároveň se minutou ticha uctila památka všech záchranářů, kteří během uplynulého roku přišli o život.

Příběh B. Hanče a V. Vrbaty

Na start osmého ročníku mezinárodního závodu na 50 km o Velikonocích 24. března 1913 se postavilo šest závodníků. Trasa vedla z Labské boudy na Horní Mísečky.

Březnové jarní počasí se náhle zhoršilo, déšť se posléze změnil ve sněhovou vánici a silnou vichřici. Závodníci postupně končí, na trati zůstal jen Bohumil Hanč (rodák z Benecka), v košili a bez čepice... Pravděpodobně poblíž Harrachových kamenů se setkal s Václavem Vrbatou (rodák z Kruhu), který jej přišel povzbudit, půjčil mu část oblečení a vydal se pro pomoc. V mrazivém počasí však obětoval svůj život.

Hanč se neobjevil na otáčce. Nebohého závodníka se tehdy vypravil hledat mimo jiné i další závodník Emerich Rath. Ve sněhové vánici jej našel bezvládného a pokusil se ho odnést na zádech do bezpečí. Rath však s hrůzou zjistil, že záchrana Hanče je nad jeho síly. Vrátil se pro lyže a zcela vyčerpán dorazil na Labskou boudu, kde oznámil, že našel Hanče.

Záchranáři Hanče na Labskou boudu poté přinesli...

"Všem dochází, že tohle je definitivní konec. Nepomáhá tření zmrzlého těla ani masáž srdce, na stole v Labské boudě leží bezvládná mohutná postava. Hoteliérka Erlebachová přináší z komory bílé prostěradlo a ručníky, do kterých závodníci svého kolegu zabalí. Pak ho ještě omotají vlněnou pokrývkou a nohy a hlavu obloží pytli, aby se mrtvola nepoškodila při poslední cestě, která ji čeká. Bohumil Hanč ji nesčetněkrát prošel pěšky i projel na lyžích, teď se ale z hřebenu Krkonoš do Vítkovic poveze na saních. Do márnice ho smutný průvod dopraví ještě v noci, od osudného závodu uběhne teprve pár hodin. Ráno pak Hanč uložený v rakvi doputuje do sokolovny v Jilemnici. Neleží tu ale sám. Vedle něj stojí rakev s druhou obětí včerejší vichřice. Místonáčelník mříčenského Sokola Václav Vrbata byl posledním člověkem, který viděl Hanče stát na nohou. A Hanč byl zase poslední, kdo viděl živého Vrbatu. Zmrzl nedaleko od místa, kde ležel Hanč, který jej přišel povzbudit a ve sněhové vánici mu půjčil kabát a čepici."

Čin Vrbaty, který za záchranu kamaráda obětoval svůj život, se stal impulzem ke vzniku záchranných služeb a 12. května 1935 i jednotné organizace Horské služby v Krkonoších. Na památku jejich tragické smrti je 24. březen slaven jako Den Horské služby.

Tragická událost byla rovněž námětem knih a filmu. Povídku Synové hor napsal František Kožík a v roce 1956 ji pod stejným názvem zfilmoval režisér Čeněk Duba s Josefem Bekem a Jiřím Valou v hlavních rolích. Tak se široká veřejnost dozvěděla o neštěstí, které dodnes nebylo zcela jednoznačně osvětleno. O podrobný popis se v knihách Na hřebenech vichřice (1963) a Drama na Zlatém návrší z let devadesátých snažil Miroslav Rampa.

Další fotografie z uctění památky 105. výročí úmrtí B. Hanče a V. Vrbaty:

Vrbatova Bouda (cca 1400 m)