3/2007

I.     Téma čísla: Nepál
   II.    Osobnost - Boris Lovrenčić
   III.   Skalky - Kužberk
   IV.   Jihoamerické vrcholy III.
   V.    Československé a české himalájské
          expedice III.
   VI. GR 20 - Korsika
   VII. Ostatní

TÉMA ČÍSLA: NEPÁL

Jediné hinduistické království na světě, kde nejen čas a vnitřní duchovno mají své zvláštní rozměry. Prolínají se zde dvě filosoficky velmi hluboká náboženství, hinduismus s budhismem. Prakticky každý den se v Nepálu slaví nějaký svátek. Kromě kulturního a náboženského dědictví Nepál láká turisty a horolezce především svým přírodním pokladem: na území patnácti národních parků a chráněných územích se nachází 240 vrcholů překračujících výškovou hranici 6 094 m a osm ze čtrnáctici osmitisícovek světa, včetně té nejvyšší, Mt Everestu. (dále na str. 21 - 44)

Boris Lovrenčič

Boris se narodil ve slovinském Mariboru 19. 1. 1970. S tímto městem, kde žije dodnes, a především pak se slovinskými horami, je spojen i jeho sportovní lezecký vývoj.

V oblasti masivu Kozjak přelezl v roce 1986 první významnější cestu. V tomto období bylo však sportovní lezení ještě v plenkách, umělých stěn pro trénink bylo velice málo, a tak se jeho výstupy soustřeďovaly především do blízkých Julských a Kamnických Alp.
Po deseti letech lezení doma ve Slovinsku se konečně vydává na první zahraniční výpravu - cílem byly Yosemity, Red Rocks a Joshua Tree. V Yosemitech přelézají spolu s Armandem Polegekem cestu Aurora na El Capitana. Hned potom následovaly další výjezdy - žulová oblast Barilochami v Argentině, jižní stěna Annapurny 3 nebo Cerro Torre v Patagonii. Na Cerro Torre přelezl velmi obtížné cesty - El Mocho, Ag. Saint Exupery a za dva dny i západní stěnu Fitz Roy. (dále na straně 11)

Kružberské cvičné skály

Kružberské cvičné skály se nacházejí na levém břehu řeky Moravice, přímo pod vodní nádrží Kružberk. Skály tvoří prvohorní břidličnatá hornina, kterou obnažila řeka. Povrch je vrstvený a členitý, místy však lámavý. Výška stěn dosahuje až 50 m. Kružberské skály jsou rozděleny do tří hlavních částí: Žabí kůň, Hlavní masiv a Rozlámaná. Břidlicové cvičné skály jsou velkým lákadlem pro horolezce ze širokého okolí, a tak zde bývá občas přelidněno. Trasy v obtížnostech III - VII jsou nově odjištěny (skoby, kruhy a nýty). Materiál je pevný, najdete zde velké množství různorodých tras. (dále str. 14-15)

Llullaillaco - svatá hora Inků, domov bohů

Abychom se společně s mými dvěma kolegy k bájnému vulkánu dostali, musíme nejprve absolvovat 250 km dlouhou etapu do neznáma, respektive do předsunutého výškového tábora. Čím více se přesouváme na západ, tím bělejší je solná poušť. Najednou míjíme tři kříže stojící vedle silnice, které připomínají neblahé osudy lidí v této pustině. „Solná silnice“ se postupně mění v úzkou asfaltku a po překonání několika lávových jazyků se na horském sedle ve výšce 4 200 m pro změnu brodíme závějemi. Občas musíme cestu pro terénní automobil odházet lopatami.

Na kopečku pozorujeme starý hřbitov, kde jsou pohřbeni horníci z místního sirného dolu. Toto místo má zvláštní duchovní náboj. Rozbité uličky, polorozpadlé domy, zchátralá důlní hala … Ještě před třiceti lety tu žily 3 000 horníků. Lano z původní lanovky, důlní vozíky, které jsou nepravidelně rozprostřené po krajině, již pohltila rez.
(dále na straně 45-47)

ČESKOSLOVENSKÉ A ČESKÉ HIMALÁJSKÉ EXPEDICE III.

„Po dosažení vrcholu Nanga Parbatu 4. července 1992 jsme s Joskou Nežerkou pozorovali pod námi ležící prvovýstupovou trasu Hermanna Buhla z roku 1953. Krásně jsme viděli Rakhiotský štít, Stříbrné plató, udivila nás délka Severního hřebene. Tolik lidí o tom četlo v knihách a časopisech, ale jen málokdo je viděl z osmitisícové výšky.“ Josef Rakoncaj po návratu z Nanga Parbatu

V předchozím pokračování výčtu československých aktivit v asijských velehorách jsme se dostali do závěru roku 1984. Proto se nyní začtěme do roku 1985.
Na podzim 1985 se po roční přestávce vrátila československá expedice pod západní stěnu Dhaulagiri. Vedoucím výpravy čítající 18 členů, byl opět Jiří Novák a ten nominoval zcela jinou sestavu ve které zůstal jediný horolezec z předchozího roku Josef Rybička. V plánech výpravy, vedle expedičního pokusu o další prvovýstup v západní stěně, byl také prvovýstup alpským stylem přes jihozápadní pilíř. Největším nepřítelem celé expedice se ukázalo počasí, které jak trojici na jihozápadním pilíři – Božík, Demján, Rakoncaj, tak zbytku výpravy, působící v západní stěně, znemožnilo výstup na vrchol. Na pilíři tak byla dosažena výška 6 600 m a v západní stěně 7 300 m. (pokračování na str. 48-49)

GR 20 Grand Randoméé - trek přes ostrov KORSIKA

Tmavé siluety ostrých štítů vystupují z hlubin moře na horizontu severu, hluboká údolí vymodelovaná ledovcem a horskými bystřinami, nebetyčné vrcholky, kolmé žulové stěny i neskutečně rozeklané hřebeny hor.

Takový je svět hor smaragdového ostrova – Korsiky.
A mnohem více…
Dnes, ale již jen ležím s rozšlapanými botami pod hlavou a odpočívám na sluncem rozpálených drahokamech korsické pláže.
Konečně mohu směle prohlásit, že bych Korsiku poznal i podle vůně se zavázanýma očima, tak jako o ní kdysi snil Napoleon Bonaparte, uvězněn daleko od své rodné země na malém ostrově uprostřed oceánu.
Na světě je mnoho velkých cest. Cest, které lze označit jako Grand Randoméé a které mají mezi trekaři bezesporu své hodnotné jméno. (pokračování na str. 54-56)