5/2005

I.     Grossglockner
   II.    Aletschhorn
   III.   Ledové stěny Similaunu
   IV.   Skialpinismus v Kyrgyzstánu
   V.    Lhotse
   VI.   Měsíční údolí
   VII. Ostatní

TÉMA ČÍSLA: GROSSGLOCKNER

Historie prvních výstupů

Když se poprvé podařilo vystoupit na nejvyšší vrchol Východních Alp, alpinismus byl ještě tak říkajíc v "pubertě". Jako první stanuli na Grossglockneru 28. července 1800 bratři Martin a Sepp Klotzovi, bylo to 14 let po prvním výstupu na Mont Blanc. Spolu s nimi vystoupal až na vrchol farář Horasch z korutanské obce Dölsach a další dva průvodci. Těm všem se poprvé podařilo přelézt "ošklivou" štěrbinu za nižším vrcholem a úspěšně stanout na hlavním vrcholu. O rok dříve skončil podobný pokus pouze na nižším vrcholu Kleinglockner.

(dále na str. 19 - 42)

Aletschhorn

V oblasti Bernských Alp nás při předchozí cestě zaujal monumentální štít Aletschhornu natolik, že o hlavním cíli další alpské výpravy nebylo sebemenších pochyb. Ledovci sevřená hora značně převyšuje okolí a svou odloučenou polohou v pustině rozeklaných skalních hřbetů a věčného sněhu znamená, že dosažení druhého nejvyššího vrcholu Bernských Alp je nezapomenutelným podnikem.

(dále str. 12-13)

Similaun - za firnem a ledem v Ötztálských Alpách

V budoucnu nás možná čekají léta s teplotami kolem 40st C. Ledovce budou dále tát a alpské ledovcové stěny přestanou existovat. Tragédie. Ale člověk se stejně jako v minulosti bude adaptovat, a to i v případě, že lezení v ledu patří mezi jeho koníčky. Jen se naše aktivity přesunou na zimu a jaro. Na jaře objevíme zase perfektní stěny. Ty si sice vyžádají přístup na lyžích, namáhavý sestup, ale na oplátku následný pohádkový sjezd na lyžích. To by mohlo znovu vykouzlit úsměv na tváři zachmuřené severní stěny. Některé takto nepolíbené severní stěny leží v Ötztalských Alpách ve dvou hlavních oblastech - okolo Wildspitze a Similaunu.

(dále na straně 14-15)

Lyžování v Kyrgyzstánu

Na loňský rok jsme neměli naplánovanou žádnou expedici a upřímně řečeno, ani se mi nic připravovat nechtělo. Byla tu ale touha uskutečnit alespoň něco málo organizačně náročného, objevitelského a hlavně si hezky zalyžovat. Vzpomněl jsem si na sympatickou zemi jménem Kyrgyzstán s krásným pohořím Tien Shan.

(pokračování na str. 16-18)

Lhotse, 8 516 m

Rozsáhlý masiv Lhotse byl řadu let neoprávněně považován za nevýznamný "doplněk" Mount Everestu a tak byl dlouho opomíjen. Změnu v tomto náhledu způsobila nepřehlédnutelná jižní stěna, která musí jednoznačně upoutat každého horolezce a která se stala klíčovým horolezeckým problémem 80tých let. Potěšující je okolnost, že do historie jižní stěny se úspěšně zapsali také českoslovenští horolezci.

(pokračování na str. 43-45)

Měsíční údolí

Lezeckou oblast Měsíční údolí nedaleko Poříčí nad Sázavou tvoří bývalý žulový zlom, který se nepoužívá od roku 1953.

Většina cest je dlouhá od sedmi do patnácti metrů, ale úplnou výjimkou nejsou ani cesty dlouhé přes 20 metrů. Celkem je zde zhruba 30 cest o obtížnosti 4 až 9 UIAA, nejčastěji mezi 6 - 7 stupněm. Ovšem zdejší klasifikace je poměrně hodně podhodnocená, což má na druhou stranu pozitivní vliv na sebevědomí lezce. Lehčí cesty jsou především v pravé části lomu, která může být vhodná i pro začátečníky. Navíc je zde možné lézt, i když není zcela sucho.
(pokračování na str. 43-45)