4/2005 - rozebráno

I.     Téma čísla: Dolomity Pala
   II.    Oberreintal
   III.   Piz Palü a hřeben Bellavista
   IV.   Přechod Chopoku a Ďumbieru
   V.    Kácov
   VI.   Ostatní

TÉMA ČÍSLA: DOLOMITY PALA

Něco chladného i napínavého čiší z těchto čtyř písmen - Pala. Ano, v tomto slově se pojí obrazy štíhlých skalních věží, mohutných stěn ze šedé a žluté skály, rozsáhlé suťové kary i dojem obrovské nepřístupnosti. Krajina, ve které najdeme všechno to, co jí již získalo bezpočet obdivovatelů. Bizarní formy, neuchopitelná mohutnost kolmých stěn a převisů a galerií i nekonečná suťová pole - to je skupina Pala, která se rozkládá na jižním okraji Dolomit.

(dále na str. 19 - 42)

Oberreintal

Rozeklané, divoké a vysoko položené údolí Oberreintal v severní části pohoří Wettersteingebirge lze bez nadsázky nazvat lezeckým rájem. Arénu začíná nalevo Oberreintaldom Schüsselkarturm, jejíž severní stěna shlíží na idálně umístěnou horolezeckou chatu Oberreintalhütte, stojící na opačném břehu karu. Vpravo nabízí lačným lezcům své stěny z tmavěšedého drsného vápence Oberreintalturm a arénu uzavírá méně významná věž Zundernkopf. Z dáli na to vše shlížejí hraniční Schüsselkarspitze a Scharnitzspitze.

(dále str. 14-15)

Přechod Piz Palü a hřebene Bellavista

Když jsme v roce 2000 zakončili lezení v Bernských Alpách, zbývalo nám ještě pár dní volna. A protože také předpověď počasí slibovala nejméně dva hezké dny, rozhodli jsme se při návratu do Čech pro menší zajížďku do pohoří Bernina. Stal se tam naším cílem již dříve vyhlédnutý přechod Piz Palü (3 905 m). Byli jsme dobře rozchozeni a aklimatizováni a tak jsme počítali i s optimistickou variantou spojit tento přechod s výstupem na samotnou Piz Berninu (4 049 m), nejvyšší horu Východních Alp. To vše pokud možno v jediném dni.

Naše dvě auta tedy nabrala směr na St. Moritz, pak do Pontresiny, ze které pokračujeme ještě pár kilometrů dál směrem na Passo Bernina. Vedle hlavní silnice, u železniční stanice Bernina - Diavolezza se nachází ve výšce přes 2 000 m dolní stanice lanovky vedoucí na chatu Chamanna.
(dále na straně 16-18)

Přechod Chopku a Ďumbieru

Nízké Tatry jsou nejrozlehlejším a druhým nejvyšším pohořím na Slovensku. Jejich nejvyšším vrcholem je Ďumbier (2 043 m). Vedle Vysokých Tater jsou nejvýznamnějším turistickým a lyžařským centrem Slovenska. Orfologicky se dělí na dva podcelky: Ďumbierské a Kráľovohoľské Tatry. Nejmohutnějším a zároveň opravdu velehorsky působící je centrální část mezi Chabencem (1 955 m) a Ďumbierem. Nejkrásnější a nejvyhledávanější dolinou Nízkých Tater je Demänovská dolina. Je dlouhá 16 km a táhne se na sever od hlavního hřebene mezi vrcholy Ďumbier, Krúpova hoľa (1 927 m), Chopok (2 024 m), Dereše (2 003 m) a Poľana (1 889 m). Po stranách ji ohraničují výrazné boční hřebeny. Dolina je státní přírodní rezervací o výměře 837 ha a kromě pozoruhodných scenérických, krajinářských a estetických hodnot je nejcennější Demänovský kras. Jaskyňu Slobody každoročně navštíví kolem 200 000 osob ročně.

(pokračování na str. 48-49)

Kácovské ozvěny

Snad každý z lezců kdysi v koutku duše chová myšlenku na nějaký prvovýstup, avšak těch, kteří ji skutečně realizují a zanechají po sobě ve skalách novou lezeckou linii, je relativně málo a pokud se to přece jen povede, bývají to spíše ojedinělé projekty. Jsou ale i tací, kteří jsou přímo "posedlí" hledáním nových směrů, nových možností a nových oblastí. Jedním z nich je i příbramský lezec František "Algena" Mezera, známý kromě svého neformálního a možná pro někoho těžko pochopitelného životního stylu i jako objevitel a popularizátor oblastí vltavské žuly a organizátor setkání s názvem "Polínský pes".