2/2005

I.     Téma čísla: NP Kalkapen
   II.    Grosser Priel
   III.   Otto Haus
   IV.   Altaj
   V.    Helfštýn
   VI.   Ostatní

TÉMA ČÍSLA: NP KALKALPEN

Národní park Kalkalpen

Národní park Kalkalpen se rozkládá na jihu rakouské spolkové země Horní Rakousko - patří do něho hřebeny a masivy pohoří Reichraminger Hintergebirge a Sengsengebirge. Na západě je tato oblast ohraničena říčkou Steyr, na východě a severu řekou Enns a na jihu se k němu přimykají svými strmými severními svahy štíty masivu Haller Mauern. Čtyři pětiny území národního parku je pokryto lesy, ve kterých má domov více než 1000 různých druhů rostlin a kapradin. Spektrum životního prostředí sahá od hlubokých potočních roklí a smíšených listnatých lesů přes mírné karové půdy až ke skrovným krasovým polím nad hranicí lesa. Žije zde více než 50 druhů savců , 80 druhů ptactva a 800 druhů motýlů.

(dále na str. 19 - 42)

Grosser Priel - "do třetice" všeho dobrého

HINTERSTODER, prosinec 2004.

„Sníh...kde je? To je opravdu špatný vtip! Není tomu ani rok, co jsme se i se sněžnicemi bořili hluboko do prašanu, a teď musíme pokorně dupat po sluncem vysušené louce s lyžemi připevněnými na batohu. Místním usedlíkům, kteří po nás pokukují s nepochopením v očích, bychom jen stěží vysvětlovali, že nám to nevadí. Oni neznají večerníčky o včelích medvídcích, kteří si za sluníčkem došli, stejně jako my si dojdeme za sněhem...“

(dále str. 8-9)

Otto-Haus (1 644 m)

Necelou hodinu cesty autem z Vídně leží romantické údolí Höllental hluboce zaříznuté mezi dva vápencové horské masívy. Na jedné straně mohutný, rozložitý Schneeberg, který je první „dvoutisícovka“ ležící na východ od Vídně a na druhé straně krasová plošina Rax, která si co do výšky se svým sousedem nijak nezadá a navíc svými strmými okrajovými stěnami nabízí nespočet možností horolezcům a vyznavačům zajištěných cest.

(dále na straně 12-13)

Severočujským hřbetem Altaje

Altaj je pohoří prozatím panenské. V létě jeho nekonečnými prostory putuje pár výprav, horolezci se na několik týdnů utáboří v "alplageru" pod Běluchou, ale jinak jde o území civilizací netknuté. Výjimkou je pár vesnic a městeček třeba na Čujském traktu, důležité silniční spojnici z Gorno-Altajska, centra autonomní republiky, do Tašanty na mongolských hranicích.

Ti, kdo Altaj navštívili, se shodují v názoru, že se jedná o jedno z nejmalebnějších pohoří v Asii, pohoří věrné překladu svého názvu - "zlatý". Setkáte se zde snad se všemi formami přírodního prostředí.
(pokračování na str. 43-45)

Helfštýn - „Království šikmých ploten“

Na severní Moravě není mnoho možností, kde se dá lézt na kvalitní skále. Není proto divu, že plotny pod středověkým hradem Helfštýn, složené převážně z ruly, slepence a čediče, neunikly bystrým očím prvovýstupců. První z nich zde zanechali svoje cesty v roce 1965 na masívu „U okna“ – na nepříliš výrazné stěnce, která se nachází na západním okraji skal.

Druhá stěna - „Bezejmená“ - padla do oka pro svůj hladký vzhled hlavně sportovně zaměřeným lezcům, kteří zde v letech 1980 a 1983 vylezli cesty vyšších obtížností. Vrcholem působení mladé generace „volnolezců“ byla cesta „Pochlebník“, ohodnocená stupněm 8-.
(pokračování na str. 48-51)

Ostatní