Vzpomínka na ZDEŇKA HRUBÉHO, jednu z nejvýznamnějších osobností českého horolezectví

V sobotu 10. srpna 2013 námi otřásla zpráva, kterou těžko přijímáme, těžko jí věříme, je však bolavým pravdivým faktem. Z expedice na Gasherbrum I (8064 m) se už nikdy nevrátí náš kamarád, skvělý sportovec a otec dvou dětí Zdeněk Hrubý. Těžko hledat slov, ztráta to je velmi citelná pro nás osobně i české horolezectví. V této chvíli bychom rádi vyjádřili velký obdiv před tím, co Zdeněk za svůj 57 let dlouhý život dokázal, a jeho rodině, ale i nejbližším přátelům včetně Marka Holečka popřáli v nelehké životní situaci hodně sil.

Zdeněk podle vyjádření svého věrného přítele a spolulezce Marka Holečka na chvíli ztratil rovnováhu a zřítil se do stěny během sestupu (na vrchol pravděpodobně nevystoupili). Jejich cílem byl alpský výstup po nové linii v jihozápadní stěně Gasherbrumu I. Po skvělém prvovýstupu této dvojice na sedmitisícovku Talung byl tento pokus o prvovýstup pokračováním projektu „Never Stop Exploring!“. Zdeněk na tiskové konferenci při příležitosti představení projektu o nové cestě na Gasherbrum I mimo jiné řekl: „Jedná se o diretku krásně přímo nalajnovanou. První, na co koukáte z často navštěvovaného BC, je tahle úžasná linie v jihozápadní stěně. Je až s podivem, že má kromě našeho pokusu pouze další dva – Kukuczka a Babanov – oba se ve stěně dostali zhruba do výšky 6800-7000 m.“

Gasherbrum znamená též „Krásná hora“. Zdeňkova životní pouť skončila příliš brzy, leč na místě, které měl velmi rád. Hora Gasherbrum I zůstane na věky krásná stejně tak jako vzpomínky na vše, co nám všem Zdeněk dal a čím nás inspiroval.

Děkujeme Ti, Zdendo, kamarádi z lidé&HORY

Kamarádi a lezečtí parťáci Mára & Zdenda

ZDENĚK HRUBÝ

Zdeněk Hrubý (od roku 2009 předseda Českého horolezeckého svazu) má za sebou velmi bohatou horolezeckou minulost. Působil jako vedoucí expedic GASHERBRUM I a GASHERBRUM II 1997, MT. EVEREST 1998, K2 2001, DHAULAGIRI 2008, KANGCHENJUNGA 2002 a SHISHA PANGMA 2004. Zdeněk Hrubý vystoupil na osm osmitisícových vrcholů. Své výstupy prováděl vždy čistým a hodnotným způsobem, v malých týmech, vlastními silami bez použití výškových nosičů a bez použití umělého kyslíku. Má za sebou letní a zimní výstupy v horách Evropy, Asie, Severní Ameriky, Afriky, Antarktidy, včetně českých a slovenských prvovýstupů. Byl čtyřikrát oceněn prestižním titulem Výstup roku, naposledy v roce 2006 za první 400 km přechod Ellsworthova pohoří v Antarktidě korunovaný výstupem na nejvyšší horu Antarktidy Mt. Vinson. Zdeněk je mimo jiné i několikanásobným mistrem republiky v běhu na běžkách na 24 hodin. V roce 2009 byl za záchranu tří lidských životů během výstupu na Dhaulagiri (společně s Radkem Jarošem) oceněn cenou Fair Play od Českého olympijského výboru a později získal toto prestižní ocenění od Mezinárodního olympijského výboru. V poslední době lezl společně s Markem Holečkem. V letech 2011 a 2012 se pokusili o prvovýstup v nejvyšší stěně světa - Rupálské stěně Nanga Parbatu (8125 m). První pokus museli vzdát kvůli příliš velikému množství sněhu ve výšce 7100 m, loni je jejich vysněná linie také nepustila, ale i za nepříznivých podmínek dokázali vystoupit na vrchol Kinshoferovou cestou. Letos své společné působení v horách korunovali výkonem světového formátu, když vystoupili na nepálskou sedmitisícovku Talung po nové cestě alpským stylem.

Vybrané výstupy:
1995: Cho Oyu (8201 m)
1997: Gasherbrum I (8068 m) a Gasherbrum II (8035 m)
1998: Mt. Everest, dosažená výška 8700 m
1999: Lhotse (8 516 m)
2001: K2, dosažená výška 8 000 m
2004: alpským stylem Shisha Pangma (8046 m)
2005: první 400 km dlouhý přechod Ellsworthova pohoří v Antarktidě korunovaný výstupem na nejvyšší horu Antarktidy Mt. Vinson.
2007: Broad Peak (8049 m)
2008: Dhaulagiri (8167 m)
2012: Nanga Parbat (8125 m)
2013: Talung (7349 m) – prvovýstup alpským stylem

Zdeněk na vrcholu Broad Peaku, v pozadí K2

Závěrem předejme slovo Zdeňkovi, který se tématu smrti v horách nedávno věnoval ve svém pravidelném sloupku v lidé&HORY (č. 2/2013). Stejně jako jím zmínění polští horolezci – i on ukazoval cestu – cestu k neoblomné lidské vůli a snaze posouvat hranice lidských možností.

O smyslu ceny nejvyšší

Blíží se valná hromada ČHS. Množí se náměty, které hýbou domácím českým rybníčkem, pískovištěm, překližkou... Poměřuje se, zda někdo nesáhl o pět milimetrů vedle, než by podle názoru kritiků měl. A sečítají se koruny a haléře, případně jsou lezci svlékáni do naha, zda náhodou neskrývají na svém těle pytlík s maglajzem. Asi se čeká, že se rozepíši právě o tom, co se odehrává na našem českém pískovišti.

Avšak stoupám na skialpech k pěkně nateklým ledům, zima stále v plném tanci a pomíjivé hrátky domácích problémků zcela ustoupily myšlenkám na cosi podstatnějšího a nepomíjivého.

Polská zimní expedice na karakoramskou osmitisícovku Broad Peak dosáhla vrcholu klasickou cestou. Pod vedením himálajské legendy první velikosti, starého lišáka, ale hlavně přívětivého, přátelského chlapíka Krzystofa Wielického dosáhli vrcholu čtyři horolezci po úporném boji expedičním stylem. Tým byl tvořen špičkou polského himálajského horolezectví. Dva z nich, Maciej Berbeka a Tomasz Kowalski, se z vrcholu nevrátili.

Zatímco v centrálním Himálaji mají již všechny osmitisícovky zimní výstup, na Nanga Parbatu a v Karakorumu se po řadě pokusů ve výsledku ještě nedávno skvěla čistá nula. Nelidské podmínky zimních pakistánských osmitisícovek konaly své dílo. Desítky dnů prostého boje o pouhé udržení základních táborů, kdy každou hodinou a dnem ubývají síly jen prostým přežíváním, beznadějné krátké výpady na výstup, znovu a znovu devastované výškové tábory, utrpení základních jednoduchých úkonů postavit stan při mrazem lámaných tyčích desítky stupňů pod nulou, poslední síly věnované alespoň nejnutnějšímu vaření. Hora řvoucími vichry vymetená od sněhu na čirý led tvrdý jako beton, do kterého se nezakousnou mačky a cepíny, nepředvídatelné laviny nedržícího přemrzlého sněhu... Až v roce 2011 Simone Moro, Denis Urubko a Cory Richards prolomili zakletí a vystoupili na Gasherbrum II. Na hraně a možná za hranou možného. Jejich krátký, nedokonalý, ale ve své syrovosti přesvědčivý film Cold vypráví o tom, že přežili s velkou dávkou štěstí. Avšak pravými světovými lídry snahy o zimní výstupy na osmitisícovky byli vždy Poláci. 10 z dosud 12 v zimě slezených osmitisícovek patří jim. Patří jim i druhá zimní osmitisícovka v Karakorumu, Gasherbrum I.

Jejich úsilí stálo životy řady nejlepších polských horolezců. Nebyli naivní, věděli, do čeho jdou. Věděli, že jdou do nejtvrdších zkoušek, že šance na vrchol jsou malé a nebezpečí smrti velké. Přesto se pořád vraceli, jako sedm statečných do vesnice. Proč? Má to smysl? Pro výstup klasickou cestou klasickým stylem na již dosažený vrchol?

Oni věděli, že to smysl má, nemuseli o tom hlubokomyslně bádat. Posouvali hranici lidského snažení. Tak proto. Nebyli a nejsou sebevrahy ani masochisty. Platí však, že za nejtěžší cíle se může platit i nejvyšší cena. Mrazivá zimní cesta povede dále, na poslední bašty Nanga Parbat a K2.

Vím, že těmito řádky vyvolám vlnu nesouhlasu. Názory budou oscilovat od odsouzení tzv. nesmyslného riskování lidských životů po pohrdavé odsouzení kvality výstupu „vždyť je to jen normálka“. Já se s hlubokou pokorou skláním před Maciejem a Tomaszem. Čest jejich výkonu a památce. Ukazují nám cestu.

Zdeněk Hrubý, předseda ČHS

Pár vybraných fotek...

Na Smíchovském festivalu alpinismu 2009 - zleva: R. Jaroš, V. Babanov, Z. Hrubý