Redakce
Předplatné
Inzerce
Archiv
čísel
Kempy
a kurzy
Mezinár.
festival
alpinismu
Alpen-
verein.cz

Vlakem do srdce Vysokých Tater

Vysoké Tatry jsou nejvyšším pohořím Slovenska a Polska, které se táhne od Kopského sedla na východě po Ľaliové sedlo na západě. Délka pohoří je pouhých 26 km a šířka 17 km. I na tak malém prostoru přesahuje 26 vrcholů hranici 2500 m, proto bývají označované za nejmenší velehory světa. Nachází se zde 35 údolí neboli dolin. Nejdelšími jsou Kôprová a Bielovodská dolina s délkou 11 km. Ráz krajiny výrazně dotvářejí i ledovcová jezera neboli plesa, kterých tu je na 120. Několik vrcholů je přístupných po značených cestách pro turisty, mnoho z nich je možné zlézt pouze za doprovodu horského vůdce, případně na vlastní nebezpečí s průkazem ČHS.


Panorama z cesty nad Tatranskou Poliankou: Končistá, Gerlach, Bradavica a Slavkovský štít

Když jsem byl naposledy ve Vysokých Tatrách, jeli jsme se ženou malým autem pod stan. Krásná romantika v úžasných horách. Potom ale uteklo mnoho let, které jsme trávili po dovolených spíše v Alpách a Dolomitech. Vysoké Tatry si mezi tím prošly devastujícími plošnými katastrofami. V roce 2004 to byla ničivá vichřice dosahující rychlosti až 200 km/h, která zpustošila prakticky celý lesní porost v délce 50 km a šířce 2,5 až 5 km. Následující rok se zase rozhořel největší požár v historii Tatranského národního parku. Letos na konci října, kdy jsme si připomínali 100 let od vzniku Československa, jsme se rozhodli vrátit se zpět – tam, kde jsme se vždy cítili jako doma. Tentokrát jsme jeli vlakem a spali v horském hotelu. Opět krásná romantika v úžasných horách…


Nádraží v Popradu - zde se z běžných vlaků přestupuje na úzkokolejnou "električku"

Rozhodli jsme se využít nabídky několika nočních vlaků Českých drah, ušetřit tak čas a přesunout se hezky pohodlně v lůžkovém voze. Ranní kávu jsme si vychutnali již při výhledu na čerstvě pocukrovaný tatranský hřeben a z Popradu vyrazili električkou do Tatranské Polianky, odkud nás čekal dlouhý výstup Velickou dolinou.


Cesta Velickou dolinou

Nejprve se v Poliance (kde mimochodem vznikl v roce 2005 ničivý požár) zdravíme s jelenem, který se sem naučil chodit pást a občas schroupnout nějaké to jablíčko od hodných lidí. Pak už ale vcházíme do Tatranského národního parku. Sluníčko ozařuje bělostné vrcholky a mladý les pod nimi, v němž hrají prim dozlatova zbarvené modříny. Příroda se tu s pomocí člověka vypořádala s těžkými následky dvou katastrof a působí opět svěže, z čehož máme upřímnou radost. Že jsou stromy zatím malé, nám nevadí – naopak – výhledy jsou díky tomu parádní. Při stoupání kolem divokého Velického potoka se naše boty začínají bořit do čerstvého sněhu, který je zde na konci října samozřejmě zcela běžný. Klasická tatranská pěšina plná žulových balvanů a později lemovaná klečí nás dovádí do našeho „base campu“, kde strávíme příští dvě noci – Sliezskeho domu (1670 m), nejvýše položeného horského hotelu v Tatrách. V útulné restauraci u krbu si dáváme kafčo, abychom zahnali únavu po přeci jen trochu probdělé noci.


Horský hotel Sliezsky dom (1670 m)

Na recepci necháváme věci, které nebudeme potřebovat, včetně notebooku, do kterého klapu tato písmenka, a pospícháme vstříc výhledům a divoké vysokohorské krajině, než ji podle předpovědi pohltí mlha a déšť. Před hotelem se na nás zrcadlí rozčeřená hladina Velického plesa, nad nímž hučí 15 m vysoký Velický vodopád. Jsme hotoví z přírodních krás, a to jsme teprve zabouchli dveře hotelu. Kousek za skalním převisem nazvaným příznačně Večný dážď, pod nímž nás osvěžují studené kapky, se dostáváme nad vodopád. Své hody na paloucích, které ještě nezmizely pod příkrovem sněhu, si tu užívá skupina kamzíků. Místní „terénkozy“ jsou na lidi očividně velmi zvyklé a nechávají se okukovat pěkně zblízka. Zelené turistické značení nás vede pod západním úbočím Gerlachovského štítu do závěru Velické doliny, kde se jako perla leskne Dlhé pleso (1939 m). Vzápětí se ale jeho vlnky přestávají třpytit a nám je jasné, že blížící se fronta již přijela i do stanice „Velická dolina“. Naštěstí ale zatím není mlha, a tak pokračujeme dále.


Velické pleso - foceno přímo nad Velickým vodopádem

Výšvih na Poľský hrebeň (2200 m) je už čistě o chůzi ve sněhu, ale vzhledem k jeho měkké konzistenci necháváme mačky v batohu. Na sedle se ještě kocháme výhledem na severní stranu hřebenu, konkrétně do Svišťové doliny a na Zamrznuté pleso, které se poplatně svému jménu již skrývá pod příkrovem ledu. Na sedle se rozhodujeme popojít kousek po cestě vedoucí na štít Východná Vysoká (2428 m). Překonáváme první skalní hranu zajištěnou řetězy, a jelikož skála nenamrzá, postupujeme dále. Terén není úplně nejlehčí a kvůli sněhu musíme občas často používat i ruce, ale žluté značení je tu velmi poctivé, takže orientačně není žádný problém. Rukavice jsou hned promočené, viditelnost nic moc a z nebe nás zkrápí mírný déšť. Naštěstí nefouká. Pak se objevuje vrcholová pyramida tvořená většími balvany, po níž už vyhopsáme na nejvyšší bod.


Zajištěný úsek na začátku výstupu na Východnou Vysokou ze sedla Poľský hrebeň (2200 m)

Žádné výhledy se ale bohužel nekonají, ale to ani tak nevadí – u srdce nás hřeje dobrý pocit z toho, že jsme nevyměkli a vystoupili na tatranský vrchol. Navíc dle stop ve sněhu je nám jasné, že ten den jsme na vršku první. A to je určitě poprvé, co se nám něco takového ve Vysokých Tatrách poštěstilo. Sestup dolů už je jen úprk před sílícím deštěm do Sliezského domu, kde se ubytováváme a s vděkem využíváme hodinku v místním wellness, kterou můžeme každý den v rámci pobytu čerpat.


Na vrcholu Východné Vysoké (2428 m) 

Večer si připíjíme na zdárný výstup, který opravdu končí až dole na baru. Z Večného dažďa dnes totiž nespadly jen kapky, ale také lavinka mokrého sněhu, která se utrhla na louce nad ním. Poctivých pár desítek metráků mokrého sněhu dopadlo přímo na cestu, po které jsme ten den my a spousty dalších lidí prošli… Naštěstí spadla ve správný čas. Vysoké Tatry jsou sice nejmenší velehory na světě, ale jak jsme se přesvědčili, příroda v nich je mocná stejně jako v těch velkých.


Restaurace v hotelu Sliezsky dom

Druhý den prší a fouká dost silný vítr, a tak se vydáváme na okružní túru, během které nás bude před poryvy větru chránit kleč a lesní porost. Po žluté turistické stezce scházíme do Starého Smokovce. Sejít dolů byl dobrý nápad, protože nám do tváří zasvítí i sluníčko. Po přechodu do vesničky Tatranské Zruby nás čeká výstup po modré turistické značce zpět k cestě vedoucí k našemu ubytování. Cestu lemují nízké stromy nového smíšeného lesa a občas ohořelá torza vyvrácených smrků, která jsou jakýmsi mementem dvou zmíněných řádění přírodních živlů. Podzim tu krajinu zbarvil do úžasných barev – Vysoké Tatry mají v tomto období neopakovatelnou atmosféru.


Výstup z Tatranských Zrubů - nový porost dává krajině veselý ráz - přírodní katastrofy už připomínají pouze ohořelá torza vyvrácených stromů

Využíváme ještě zlepšení počasí i ve vyšších polohách a od hotelu se vydáváme na kratší túru po červeně značené Tatranské magistrále směrem na západ. Horský chodník vedoucí po velkých žulových balvanech nabízí parádní výhledy na rozsáhlou Podtatranskou kotlinu včetně Popradu. Nenáročná trasa mírně stoupá po úbočí Gerlachovské hory až na Suchý vrch, odkud se jde již strmějším terénem do malebné Batizovské doliny. U Batizovského plesa (1884 m) posazeného v přenádherné divoké krajině mezi velikány Gerlachem a Končistou se vydáváme zpět do hotelu, kde mimo jiné slavíme 100 let od vzniku Československé republiky. Druhý den už nezbývá než sejít do Polianky, osedlat čtyři vlaky a dostat se tak velmi pohodlně domů.


Batizovské pleso (1884 m)

Velické pleso (1665 m) nabízí skvělé možnosti túr do všech směrů. Vede přes něj zmíněná Tatranská magistrála, přejít odtud lze do Bielovodské a Veľké Studené doliny s legendární Zbonickou chatou, dá se od něho vystoupit na Východnú Vysokú (2428 m), pokud si přivstanete a vyhradíte si celý den tak i na Slavkovský štít (2452 m). Je východiskem na nejvyšší vrchol Tater i Karpat – Gerlachovský štít (2654 m), na který je dnes možné se vydat pouze za doprovodu horského vůdce.


Velické pleso - vlevo Sliezsky dom

Podobná místa ve Vysokých Tatrách nabízející celou škálu túr různých obtížností jsou (od východu na západ): Hrebienok (1263 m), Popradské pleso (1494 m) a asi nejznámější – Štrbské pleso (1347 m). Síť horských chat tu samozřejmě umožňuje i atraktivní putování od chaty k chatě. Během přechodu lze vystoupit na několik turisticky dostupných (rozuměj možno i bez horského vůdce) vrcholů a navštívit mnoho dolin ukrývajících malebná ledovcová jezírka – plesa. Vysoké Tatry nabízejí doslova „na pětníku“ nezapomenutelné zážitky pěším turistům, horolezcům i skialpinistům. Vše je velehorské a přitom tak blízko! A dodám, že z Čech navíc opravdu snadno dostupné vlakem Českých drah (ve spolupráci s Železniční společností Slovensko). I když nám počasí úplně nepřálo, užili jsme si opět místních krás a pocitu, že tu jsme jako doma. Touha vrátit se je velká a už teď víme, že jí podlehneme.


Končistá (2547 m) a Gerlachovský kotel od Tatranské Polianky

 

INFORMACE lidé&HORY

Tři významná centra a východiska:
Poprad
Vysoké Tatry – město tvoří osady (od západu): Podbanské, Vyšné Hágy, Nová Polianka, Tatranská Polianka, Tatranské Zruby, Nový, Starý, Dolný a Horný Smokovec, Tatranská Lesná, Tatranská Lomnica, Tatranské Matliare, Kežmarské Žlaby a Tatranská Kotlina
Štrba (Štrbské pleso)

Informace o celém regionu Vysoké Tatry:
Veškeré informace o regionu, ubytování, aktivitách a zajímavých nabídkách poskytuje Združenie cestovného ruchu Vysoké Tatry (Starý Smokovec): www.tatry.sk
Aktuální nabídky a informace najdete také na stránkách Regiónu Vysoké Tatry: www.regiontatry.sk

Vrcholy, na které vede značený turistický chodník:
Svinica (2301 m), Rysy (2503 m), Kriváň (2495 m), Slavkovský štít (2452 m), Východná Vysoká (2429 m), Kôprovský štít (2363 m), Jahňací štít (2230 m), Predné Solisko (2093 m) a Velká Svišťovka (2038 m)

Chaty poskytující ubytování (kromě Chaty pod Rysmi celoročně):
Téryho chata (2015 m), Zbojnická chata (1960 m), Chata pod Soliskom (1840 m), Sliezsky dom (1670 m), Chata pri Zelenom plese (1551 m), Majláthova chata (1498 m), Bilíkova chata (1255 m),  Chata pri Popradskom plese (1494 m), Chata pod Rysmi (2250 m, nejvýše položená chata v Tatrách, otevřená od poloviny června do konce října)

Horský hotel Sliezsky dom
tel.: +421 911 882 879 nebo +421 918 988 309, mail: recepcia@sliezskydom.sk, web: www.sliezskydom.sk

Lanové dráhy:
Kabinková lanovka Tatranská Lomnica – Štart – Skalnaté Pleso
Visutá lanová dráha Skalnaté Pleso – Lomnický štít
Sedačková lanovka Skalnaté Pleso – Lomnické sedlo
Pozemní lanovka Starý Smokovec – Hrebienok
Sedačková lanovka Štrbské pleso – Solisko
Více na: www.vt.sk

AquaCity Poprad – centrum wellnessu a zábavy
Jedinečný resort na okraji města Poprad (15 km od Nového Smokovce a Tatranské Lomnice) nabízí luxusní ubytování v hotelech, relaxační a wellness služby, sportovní vyžití, gastronomické a kongresové služby. Součástí střediska je aquapark, wellness centrum, Fire& Water Wellness & Spa, hotely, kryocentrum a různá sportoviště. Celkem je zde k dispozici 13 venkovních a vnitřních bazénů, tobogány, 350 vodních atrakcí, největší wellness a spa centrum na Slovensku, dětské koutky, hřiště, zábavní a animační programy pro děti a výjimečnou 3D laser show.
Více na: www.aquacity.sk

TATRY Card
Regionální karta přináší celou řadu výhod – například pojištění u společnosti Generali a možnost neomezeného cestování vlaky a električkou na trati Poprad-Tatry – Studený Potok – Tatranská Lomnica. Dále ve více než 60 partnerských zařízeních (např. Aquacity Poprad, muzea, turistické atrakce, wellnes i restaurace) dostávají návštěvníci slevy a nejrůznější benefity. Poplatek jsou pouhé 4 € na území obcí Vysoké Tatry, Poprad a Štrba, 5 € v podhůří. Platnost karty je 3 noci (4 dny). V případě zájmu je možné za stejný poplatek kartu prodloužit.
Více na: www.tatry.sk

                           

Vlaková spojení z ČR do Tater
Vysoké Tatry (zastávka Štrba) jsou díky spojům SC Pendolino dostupné již za 6 hodin z Prahy, z Olomouce za necelé 4 hodiny, z Ostravy za necelé 3 hodiny. Využít lze i dvou nočních vlaků kategorie EuroNight s moderními lůžkovými a lehátkovými vozy. Vyhledávanou službou je také autovlak, kdy si mezi Prahou a stanicí Poprad-Tatry můžete nechat přepravit i svůj automobil nebo motocykl. Od roku 2019 plánují ČD nové páteční posilové SC Pendolino Košičan z Prahy do oblasti Tater a Košic

Výhodně až na Štrbské Pleso nebo do Starého Smokovce
Návštěvníkům Vysokých Tater nabízejí České dráhy ve spolupráci se Železniční společností Slovensko výhodný balíček „ČD Tatry TEŽ“. Ten kromě samotné jízdenky na Pendolino nebo noční vlak zahrnuje také tří- nebo sedmidenní síťovou jízdenku na Tatranské elektrické železnice (Štrbské Pleso – Starý Smokovec – Poprad-Tatry a Starý Smokovec – Tatranská Lomnica) a Ozubnicovou železnici Štrba – Štrbské Pleso. Tyto jízdenky jsou v prodeji u mezinárodních pokladen a v e-shopu Českých drah.
Další informace včetně jízdních řádů na www.cd.cz.

 

Další fotografie - chronologicky - od příjezdu do odjezdu:


Odjíždíme nočním vlakem ČD


Na palandě lůžkového vozu přečkáváme noc


Ráno dostáváme snídani a vychutnáváme si ji již při pohledu na Vysoké Tatry


Nádraží v Popradu


Električka nás z Popradu dovezla do Tatranské Polianky


Výhled z Tatranské Polianky na podzimní krajinu Vysokých Tater - uptostřed Končistá


Most přes Velický potok


Za klečí se objevil masiv Gerlachovského štítu (2654 m) jako na dlani


Rozcestník na Velické Poľaně


Od Sliezského domu vedou turistické chodníky do všech směrů


Nejvýše položený horský hotel ve Vysokých Tatrách


Skupina kamzíků nám zpříjemnila výstup do závěru Velické doliny


Dlhé pleso (1939 m)


Nad Dlhým plesem začínají stěny Kotlového a Gerlachovského štítu, které odděluje Krčmárov žľab


Zajištěný výšvih do sedla Poľský hrebeň 


Poľský hrebeň, vlevo Velický štít (2319)


Rozcestí na Poľském hrebeňi 


Zamrznuté pleso (2043 m)


Výstup na Východnú Vysokú - žlutá turistická cesta je perfektně značená 


Večerní program na Sliezském dome: něco ostřejšího k přípitku a kulečník...


Patnáct metrů vysoký Velický vodopád 


Výhled na Poprad z Tatranské magistrály


Batizovské pleso


Sněhulák nám mává na cestu - bohužel už domů...


Sestup do Tatranské Polianky - na obzoru Poprad


Jelen v Tatranské Poliance si přišel pro jablko


Cesta zpět s ČD - jídelní vůz


Vyplatí se připatit si první třídu - ve vlaku si tak člověk může udělat i kancelář a třeba psát tento report, který je tímto u konce :-)

 

text a foto: Daniel Polman