Ueli Steck otáčel těsně pod vrcholem Everestu

Poté, co Ueli Steck zahájil svůj projekt Himalaya Speed famózním výstupem jihozápadní stěnou Shisha Pangmy (8027 m) za pouhých 10,5 hodiny a rychlým výstupem na Cho Oyu (8201 m) ve dvojici s Donem Bowiem, pokračoval s tímto americkým spolulezcem pod Mt. Everest. Jejich cílem byl výstup normálkou v severní stěně. Do base campu dorazili 17. května. V tomto místě byl Ueli poprvé v životě: "Nikdy jsem neviděl v horách takový servis. Šerpové staví klientům pohodlné tábory, vaří jim a nesou veškerá zavazadla včetně kyslíku, který klienti používají od výšky 7000 metrů. Na Shisha Pangmě jsem byl sám, na Cho Oyu už bylo hodně lidí, ale tady je úplně jiný svět!"

Z prava: Don Bowie a Ueli Steck

Na 21. května bylo předpovězeno dobré počasí, a tak Ueli s Donem vyrazili za svým třetím osmitisícovým skalpem. Na rozdíl od ostatních šli bez kyslíku. Kari Kobler, který vedl komerční expedici, jim slíbil pomoc. Dvojice lezců vyrazila s denním zpožděním, aby mohla využít jejich stanů. 19. května byli v sedle a následující den vystoupili do druhého tábora ve výšce 7700 m. Odtud měli v plánu zaútočit na vrchol. Dvojici horolezců ale překvapila nečekaná bouře. Ve stanech čekali, dokud se vichřice neuklidní. Neuklidnila... Vyšli do ní v 11 večer, aby stihli vrchol do pravého poledne následujícího dne. Don byl už od začátku skeptický, nakonec musel kvůli omrzlinám sestoupit zhruba ve výšce 8000 m.

Je to OK, všech dvacet prstů zůstalo na svém místě...

Ueli pokračoval sám, ale i jeho stihly problémy způsobené silným větrem a nízkou teplotou. Začaly mu omrzat prsty a přestával mít cit v celých chodidlech. Když překonal i slavný druhý skalní stupeň, jeden ze Šerpů mu řekl, že na vrchol to má maximálně jednu hodinu. Ueli začal řešit dilema: "Mám jít dál? Mám se se otočit? Je to kousek – ale co moje nohy? Nepoužíval jsem kyslík, takže jsem byl na jiné hoře než ostatní. Postupně jsem se s tím smířil – musím co nejrychleji sestoupit. Everestu jsem nechtěl darovat ani jeden z mých prstů. Přitom jsem se cítil tak dobře. Škoda, příběh Everst se uzavírá... Určitě by bylo fajn vystoupit na vršek, od kterého jsem byl kousíček. Dokonce mi hlavou prolétla i myšlenka – zeptat se Šerpy, jestli by mi nedal dýchnout kyslíku, že by se mi mohly nohy trochu prohřát. Ale to už by bylo o jiné hoře. Rozhodnutí sestoupit bylo správné. Everest tu bude stát stále a já se na něj mohu kdykoliv vrátit."

Zdroj: www.himalayaspeed.com