Šest prvovýstupů Alberta Leichtfrieda a Benedikta Purnera - za sedm dní!

Dva přední rakouští alpinisté a „virtuózové na ledu“ Albert Leichtfried a Benedikt Purner uspořádali ledolezeckou expedici na svůj oblíbený Island. Jejich nejhodnotnější letošní zářez se jmenuje Shelter of the gods (M10). Více již Albert Leichtfried v reportáži exkluzivně pro lidé&HORY:

Kdo nás alespoň občas trochu sleduje, ví, že s Benim milujeme ledolezení v arktických oblastech. Tentokrát nás zlákaly málo probádaná zákoutí na severu Islandu, kde jsme tušili solidní potenciál pro prvovýstupy. A podařilo se! Odjeli jsme, našli jsme, přelezli jsme. Celý islandský trip jsme korunovali báječnou linií Shelter of the gods (M10).

Mráz, kolmé skalní stěny, naprosto tichá opuštěná příroda, v níž vás ze soustředění nevyvede žádný nepatřičný hluk. Vše do sebe skvěle zapadá, v neposlední řadě je třeba také zmínit zdejší obyvatelé, které drsné podmínky přivedly k absolutní důvěře, úctě k druhému a ochotě. No, nevyražte sem na ledy!

Občas vám ale na nervy zabrnká nevyzpytatelný a neuvěřitelně silný Golfský proud. A to se stalo i na konci ledna 2018, kdy jsme na Island vyráželi. V prosinci mrzlo a na útesech severního pobřeží rostly úžasné ledové tvary, jaké umí jen matička příroda. Nabyly opravdu mohutných rozměrů, ale potom přišla od jihu velmi silná bouře doprovázená teplým prouděním od Golského proudu (přes den až 10°C). Je to jako byste zapnuli horkovzdušnou pistoli – led doslova tekl do moře. Zdálo se, že je po všem, sbalíme si fidlátka a pomažeme domů.

Bouře byla silná, teplá, ale naštěstí krátká. První housle záhy opět převzalo neméně silné severní proudění. Jakou nám udělalo radost! Skály opět rozkvetly bělobou toužebně očekávaných ledů. V oblasti národního parku Jökulsárgljúfur a ledovce Vatnajökull se před námi otevřela úžasná ledová říše, kde jsme s Benim mohli rozjet naši oblíbenou hru: „co den, to prvovýstup“. Celkové skóre se zastavilo na šesti cestách za sedm dní. První den (6. 2. 2018) jsme zvládli rovnou cesty dvě. Mezi tím jsme měli jeden den volno a nejtěžší prásk si vyžádal dva dny.

Největší klenot jsme našli v kaňonu Ásbyrgi. Kaňon zarytý hluboko v oblasti Národního parku Jökulsárgljúfur patří k naprosto úchvatným místům nejen pro ledolezce. Je dlouhý asi tři a půl kilometru a široký až jeden kilometr. Vznikl následkem obrovských záplav způsobených erupcemi pod ledovcem Vatnajökull, které vyvolaly masivní tání ledovce. Vzniklé masy vody vyhloubily hluboký kaňon ve tvaru podkovy. Tvar dal vzniku i legendě, podle které se jedná o otisk kopyta létajícího osminohého koně boha Ódina. Právě i tato legenda nás přivedla k pojmenování nejtěžší cesty „Úkryt bohů“ (Shelter of Gods), kterou jsme právě na místním útesu přelezli.

Jednalo se o skutečnou akrobacii na vyvřelé skále a ledu, protože v národním parku musíte lézt naprosto férově. Na vrtačku zapomeňte, předpisy a úcta k místní přírodě jsou jasně dané. Takže dát si tak obtížnou cestu tímto stylem je pro nás jednoznačně největším triumfem naší ledolezecké hry.

Celou islandskou ledovou pohádku jsme završili plavbou lodí na ostrov Nipa, kde jsme uskutečnili náš poslední, tedy šestý, prvovýstup With a little help from my friends (WI5). Za námi zůstalo šest nových cest a odvezli jsme si opět řadu nezapomenutelných zážitků. Díky, Islande!

Albert a Beni v oblasti Kaldakinn