Mára Holeček: jihozápadní stěna Gasherbrumu I (8068 m) popáté

Zdálo se mi to celé jako rychlé problesknutí. Jednoduše „blik“, taková nepatrná mžitka před očima, o které nejsem ani přesvědčen, zda to bylo skutečné či nikoliv. Jednoduše sen těsně před probuzením, běžící na pozadí víček, ze kterého si odnášíte pocity, nikoliv přesné obrazy příběhu. Anebo ještě lépe, jak rychlovlak Šinkansen, projíždějící v děsivé rychlosti stanicí, na jehož lesknoucích bocích se odráží rádoby hýbající se svět za vámi. Vlak zmizí a vy se otočíte a tam vše stojí pevné a statické. Co to bylo? Pátrají mozkové závity po vysvětlení.

Byl to klam, nebo prostě něco tak rychlého, že jsem ani nestačil zareagovat, natož případně si vychutnat tu prchavou chvilku? No a s těmito pocity, se momentálně peru. Obzvláště, kdy prsty narážejí na klávesnici, při snaze zaznamenat vnitřní rozpolcenost a každou chvilkou zmáčknou písmenko vedle. Nebo ještě lépe, dvě najednou.

Není se čemu divit, jsem opět na Karakoram Higway, na jeho pekelných zákrutách, výmolech a hrbech, které dokáží katapultovat i desítku centimetrů nad sedačku. Nejspíš to pákistánští inženýři vyprojektovali úmyslně, pro vylepšení zážitku z jízdy, takzvaně „pohled z nadskoku do údolí“, aby dotyčný lépe vidět hluboko pod koly svíjející se meandr řeky Indus a o nic nebyl ochuzen. Tím je udržován i stálý přehled o situaci s neoddělitelnou jistotou, že pokud bradatý pilot zatočí volantíkem blbě, než je od něj žádáno, tak místo jízdy čeká let dolů s celou sérií kotrmelců.

Bivak v jihozápadní stěně Gasherbrumu I. při pokusu v roce 2015

Návrat domů

Ale ať se vrátím k počátku. Tím, že od návratu z jarní Nepálské expedice, uběhlo jen něco málo přes čtrnáct dní, čili takový „bliky-bliky-blikanec“, tak má chuť opětovně opustit zázemí domova se blížila bodu mrazu. Obzvláště když přehřáté Čechy mají co nabídnout. Třeba pohlazení pro mlsné očko, posílající grátys od holčin promenádující se v sukničkách s hamabatými trikotky, které zakrývají pouhou podstatu a někdy ani to ne.

Po rybníky na cachtání, orosené pívo a ideální letní počasí pro lezení na voňavých pískovcových skalách. Takže jsem zužitkoval každou volnou vteřinu, jak pro lezení na Hruboskalských věžích, Tisé, Panťáku, Ostrově, tak i v Labáku a Žlebu, kde jejich skalní hradba pronásleduje zákruty Labe, až k německým sousedům.

Marek Holeček při výstupu na Gasherbrum I., Foto: The Elements

Nesmím také zapomenout na parádní výlet do romantických Kokořínských údolíček. Tam jsem si vzal pro jistotu celé své rodinné štěstí a lezli společně na věžičky okolo Blateček. Jmenovitě, mladou slečnu Viktorku, tak i Kláru a psici Šaky, která po pravdě spokojeně vše pozorovala z jehličí a písku. Samotné věžičky jsou sice takové malé prdky do deseti metrů, ale udělají vždy radost. Obzvláště, když jsem si uvědomil, že na jejich vršcích, se jmény třeba Šmudla, stojím téměř po 39letech. Čili již třetí generace jedné krve, když započítám i svého taťku, se mohla zapsat do vrcholové knížky.

Svět se pootočil a teď jsem zas já v té rodové linii mohl být ten pyšný na svého šestiletého miničlověka, že to zvládl s elegancí nahoru, ale i slanění na zem. No nic, dost rodičovského ňahňání.

Takže závěrem, i ostatní aktivity od běhání po lese, veřejné znemožnění při kajakové exhibici na Vltavě, včetně přednášek třeba na Luční boudě, randete s kámoši pro zimní expedici na Antarktidu, jsem v mezičase tam také natlačil. Neboli, odlétám s pocitem využití do dna, až téměř vyždímání...

Plánovaný prvovýstup v jihozápadní stěně Gasherbrumu I - modře část, která je zatím velká neznámá...

Pátý pokus o překonání

Co bylo, již je za námi, protože teď už ukrajuji na asijských silnicích nové metry do Karákoramu. Tam se zvedá přes osm tisíc nadmořských metrů, další sen, respektive, jak někdo z kamarádů poznamenal, můj letním evergreenem. Jistě, Gasherbrum I. a jeho panenská jihozápadní stěna, je v mé mysli stále velké lákadlo a vábí. Znamená to již pátý pokus dokončit nedokončené.

V právě této chvíli roztáčím další příběh, jehož stránky se teprve budou zaplňovat. Tímto dávám na vědomí, že druhá výprava z trilogie Waooo 2017 je odšpuntovaná a jde se na věc. Apropo,více fotek najdete na mém instagramu – marekholecek, které snad postupně budou přibývat.

zdroj: Lidovky.cz, lidé&HORY